Evropa potřebuje vlastní armádu

Evropa potřebuje vlastní armádu

20. 10. 2019Ve veřejné debatě o společné bezpečnostní a obranné politice Evropské unie se čím dál častěji objevují zmínky o evropské armádě. Přestože se některé (převážně nacionalistické) politické formace snaží tuto debatu využít jako dalšího užitečného strašák o ztrátě národní nezávislosti a posilování EU, funkční obranná politika Unie může naopak významně rozšířit obranné kapacity jednotlivých členských států.

O společnou obranu je zájem

Evropští občané si z velké většiny společnou politiku EU v oblasti obrany a bezpečnosti přejí. Podle zjištění Eurobarometru z roku 2017 až 68 % Evropanů (přičemž přímo mezi Čechy se jedná o 71 % respondentů) chce, aby se Unie tématu společné obrany věnovala více. Nadpoloviční většina účastníků průzkumu (55 %) by dokonce uvítala společnou evropskou armádu. Není se čemu divit, důvodů, proč Evropané volají po užší bezpečnostní spolupráci v Unie je mnoho. Migrační krize v roce 2015, nepředvídatelnost amerického prezidenta Trumpa v otázkách mezinárodní bezpečnosti, vleklý konflikt na Ukrajině nebo současné agresivní výpady Turecka jako člena NATO vůči syrským Kurdům - to vše a mnohé další jsou zcela legitimní argumenty pro intenzivnější spolupráci mezi členskými státy EU.

Zavádění prvků společné obrany předpokládá i Lisabonská smlouva ve svém článku 42, která zároveň ponechává členským států volnost při formování vlastní obranné politiky (s ohledem na členství státu v NATO nebo na jeho vojenskou neutralitu). Společný přístup k obraně EU vychází ale ještě z dřívějších dohod a jednání. Například už v roce 1998 byla podepsána Deklarace ze Saint Malo, která požadovala zakcechopnění Unie pro vojenské zásahy v době mezinárodních krizí. V roce 2003 pak byl podepsán soubor dohod mezi EU a NATO Berlín Plus, který umožňoval využití prostředků NATO pro potřeby EU v krizových situacích. Samotná vize společné evropské armády je ale ještě daleko starší, v určitých podobách o ní uvažovali už i Masaryk nebo Churchill.

Obranná spolupráce EU

Od roku 2016 je spolupráce členských států na společné bezpečnostní a obranné politice silnější, stále má však řadu mezer a nedostatků. Tím nejvážnějším nedostatkem je nehospodárné a neefektivní utrácení finančních prostředků. Kvůli nadbytečným a duplicitním investicím, nadměrným kapacitám a komplikacím při zadávání zakázek se ve výdajích EU na obranu promrhá přes 26 miliard eur ročně. Následující infografika Evropského parlamentu srovnává vojenské kapacity EU a USA a dobře poukazuje na další vážný problém s evropskou obranou - nedostatečné investice do výzkumu a vývoje.

alt text

V současnosti tvoří rámec evropské obranné politiky tyto mechanismy a nástroje:

  • CDP
    Plán rozvoje schopností pro určení priorit a identifikování příležitostí pro kooperaci včetně dlouhodobých trendů ovlivňujících evropskou obranu.
  • CARD
    Koordinovaný každoroční přezkum v oblasti obrany, který má poskytnout přehled o možnostech obranné spolupráce.
  • PESCO
    Stálá strukturovaná spolupráce mezi 25 členskými státy EU, která v současnosti zahrnuje již 34 konkrétních projektů v oblasti obrany a bezpečnosti.
  • EDF
    Evropský obranný fond vytvořený v roce 2017, přičemž se jedná o první přímé využívání rozpočtu EU na spolufinancování projektů obranné spolupráce.
  • MPCC
    Útvar schopnosti vojenského plánování a vedení zřízený rovněž v roce 2017 v rámci Vojenského štábu EU, který má přispět ke zlepšení krizového řízení operací EU.
  • EDA
    Evropská obranná agentura založená už v roce 2004 za účelem poskytování podpory projektům spolupráce rozvíjení vojenských zdrojů členských států EU (s výjimkou Dánska)

Už dnes je tedy spolupráce na posilování evropských obranných možností dostatečně rozsáhlá a robustní. Dochází ale k tradičnímu neduhu EU - přemíře administrativy, která měla sice původně řešení situace napomoci, ale nakonec ho pouze kompllikuje, nebo vyytváření alternativních těles s podobnou funkcí. To je dobře vidět na příkladu Evropské intervenční iniciativy, což je projekt francouzského prezidenta Macrona, na kterém v současnosti participuje deset členských států. Do značné míry se ale jedná o konkurenci pro PESCO a je to jeden z nežádoucích prvků takzvané “vícerychlostní Evropy”.

Pojďme dělat víc

Dosavadní vývoj společné obranné a bezpečnostní politiky EU dokládá, že účinná spolupráce může přinést výrazná zlepšení obranných možností jednotlivých členských států, ať už například v oblasti hybridních a kybernetických hrozeb, vytváření vojenských kapacit a jejich koordinovaných cvičení nebo v rozvoji vojenského průmyslu a výzkumu. Je ale patrné, že je nutné společné snahy lépe plánovat a realizovat. K tomu by mohla přispět společná vojenská doktrína například ve formě Bílé knihy o obraně, která by mohla být dobrým začátkem pro dlouhodobé strategie společné obrany EU. Ta by nakonec mohla vést i k vytvoření stálé evropské armády.

Co je Bílá kniha?
Jedná se o dokument Komise, který obsahuje návrhy činnosti EU pro určité tématické okruhy a oblasti. Po schválení Radou se z Bílé knihy může stát program Unie pro danou oblast, nicméně se jedná jen o nezávazná doporučení. Seznam vydaných Bílých knih naleznete na Euroskop.cz.

Osobně se domnívám, že společnou evropskou armádu potřebujeme, pokud chceme ve světě vyvažovat vliv Ruska, Číny nebo případně i USA, pokud by se někdy v budoucnosti formát NATO ukázal být nefunkční. A nejde jen o potřebu z důvodů čistě bezpečnostních. Společná armáda je dalším krokem, který z Evropské unie vytváří ještě pevnější společenství. Třeba na velmi pozitivním příkladu společných německých a nizozemských vojenských jednotek je vidět, jak spolupráce mezi vojáky z různých zemích pomáhá k odbourávání nacionalistických tendencí a šíření vzájemného pochopení. Užší spolupráce mezi armádami členských států tak nepomáhá jen rozšiřování jejich vojenského potenciálu, ale přináší i potřebnou společenskou osvětu. Evropa už není plná znesvářených národů, které si nesou své staleté křivdy, ale států, které jsou ochotny spolupracovat, aby ochránily svůj mírový rozvoj.

To by měl být ostatně hlavní úkol společné evropské armády - chránit mír a prosperitu na území Evropy. Protože bezpečnosti na kontinentě a potažmo v každém členském státě nejlépe dosáhneme tím, že k ní budeme koordinovaně přistupovat. Je ale zapotřebí opustit národní politikaření a nalézt vůli k plnění závazků, které takový koordinovaný přístup přinese.

Odkazy