České slovo k reformám EU

Zatím nejvýraznějším návrhem, který prezentují shodně prezident Zeman i premiér Babiš, je rozšíření pravomocí Evropské rady na úkor Evropské komise. Tuto strategii už Česká republika začala uplatňovat, například státní tajemnice pro evropské záležitosti o ní už i přednáší na konferencích.

Jedním z hlavních problémů je slabá politická odpovědnost za chyby ze strany Evropské komise. Její často arogantní přístup je jednou z příčin, proč jsou lidé ke strukturám EU často tak kritičtí a skeptičtí. To ovlivňuje už samotný způsob sestavování Komise, protože komisaři jsou nominováni členskými státy. To neúmyslně zavazuje komisaře národní vládě, která ho nominovala, a oslabuje jeho vazbu k Evropskému parlamentu, Evropě jako celku a tedy občanům ostatních zemí.

Není ale rozumné ubírat se směrem zvyšování pravomocí Evropské rady, který podporují český prezident a premiér. Evropská rada má už dnes dostatečné možnosti, jak může politiku Unie určovat a ovlivňovat. Jako nejvyšší politický unijní orgán definuje společnou agendu, není proto zapotřebí její pravomoci nijak zvlášť posilovat. V praxi by to ani nebylo možné, jelikož Evropská rada je tvořena vedoucími představiteli členských států. Ti zpravidla k EU přistupují jako k medvědovi, kterého je třeba naporcovat a urvat co největší kus pro svůj stát. U členů Evropské rady tak zpravidla chybí skutečný zájem o zlepšování Unie jako celku. Navíc se nedá předpokládat, že by se premiéři a prezidenti členských států věnovali politice Unie nad rámec svých existujících povinností. I kdyby toho byli schopni a ochotni, bylo by to velmi nepraktické, protože by kvůli činnosti Evropské rady museli zanedbávat domácí politiku. Evropská rada se zároveň sama může velmi snadno stát žábou na prameni. Stačí, když v ní zasedá jediný zkorumpovaný premiér, a celá Unie se díky blokačnímu mechanismu stává jeho rukojmím.

Přestože se tedy dá souhlasit s kritikou Evropské komise, při rozmělňování jejího vlivu a přenášení některých jejích pravomocí by měl významnější roli hrát Evropský parlament. Ten je jako jediná instituce přímo volený občany EU, má tedy pro určování evropské politiky ze své podstaty silnější mandát než ostatní orgány. Evropští poslanci jsou navíc narozdíl od členů Evropské rady zcela uvolněni pro evropskou politiku, nemusí svou činnost skloubit s náročnými funkcemi ve vládě některého členského státu.

Posílení Evropského parlamentu může EU více přiblížit jejím občanům, jelikož by se legislativní proces stal o něco podobnější tomu, na který je volič zvyklý z národních parlamentů. Taková změna by měla za následek další, tolik potřebnou demokratizaci Unie. Evropský parlament by třeba měl mít právo navrhovat zákony. Současné nastavení mu to neumožňuje, takže většinu času pouze reaguje na agendu předkládanou Komisí z vůle Evropské rady. Proto je lepší se ubírat cestou širší debaty na půdě Evropského parlamentu, než se snažit EU svázat do područí netransparentní Evropské rady.