Daňové očistce živnostníků, daňové ráje korporací

Daňové očistce živnostníků, daňové ráje korporací

08. 05. 2019Nadnárodní korporace se dlouhodobě vyhýbají placení daní. Činí tak zhusta naprosto legálními kroky v rámci platných zákonů. Řeklo by se “svoboda podnikání”, ale v praxi drobný podnikatel nebo živnostník zaplatí desítky procent svého příjmu, zatímco velká společnost s pobočkami v mnoha zemích zaplatí pouhá procenta - někdy vůbec nic.

Státy logicky řeší, z čeho vyplácet mzdy svých zaměstnanců, důchody, dálnice… a čím hůře vybírají daně od velkých subjektů, tím více zvyšují daně malým. Důsledky daňových úniků jsou totiž obrovské. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že země OECD přicházejí každoročně o 400 miliard dolarů a země, které nejsou členy OECD, přijdou o dalších 200 miliard dolarů.

Existuje řada triků k obcházení daňových povinností. Nadnárodní společnost investuje do nehmotných aktiv, jako je tzv. “duševního vlastnictví”. Co si pod tím představit? Pobočka společnosti v zemi, kde probíhá výroba, platí za licenci pobočce té samé společnosti, která je ovšem v daňovém ráji. V zemi, kde probíhá výroba, účetně nevzniká zisk (protože licence je FAKT drahá, chápete, že?). V daňovém ráji sice zisk účetně vzniká, ale daní se naprosto směšnou sazbou. To se vyplatí jak vládě daňového ráje, tak “danící” nadnárodní společnosti.

Malý živnostník, narozdíl od těchto nadnárodních společností, nemá čas a prostředky cestovat po světě, řešit registrace dceřiných společností, kšeftovat s licencemi a zneužívat podobných triků, aby se vyhnul placení daní. Logické by tedy bylo srovnat podmínky, aby i velká nadnárodní firma platila daně v zemi, kde skutečně vydělává. Znamená to omezit možnost kreativně odpočítávat náklady za obchodování s tzv. duševním vlastnictvím z daní.

Obzvlášť křiklavým problémem jsou velké digitální platformy. Společnost, která je registrovaná v jedné zemi, může poskytovat své služby prostřednictvím Internetu po celém světě. Daní ale pouze v zemi, kde je zaregistrovaná.

Možnou cestou k odstranění této nerovnováhy bývá tzv. digitální daň, jakou navrhuje česká vláda. Vychází z představy, že digitální platforma určí geolokalizací (z tzv. IP adresy), v jaké zemi se její uživatelé nacházejí, a zaplatí tam daň. Otázka samozřejmě je, jak podobnou daň vynutit. Kromě mezinárodních smluv nemají státy mnoho pák, jak by mohly přinutit firmy registrované v jiné zemi, aby jim platily daně. Lze si představit regulace založené na kontrole platebního systému (tj. bankovních převodů, plateb prostřednictvím kreditních karet), které by donutily nadnárodní společnosti se k dani přihlásit (pokud chce mít k platebnímu systému přístup).

Žádný stát ale nedokáže platební systémy kontrolovat úplně. Obzvláště pro finanční úřady menších států, jako je Česká republika, je jednodušší skřípnout drobného živnostníka a nějaké daně vymoci od něj, raději než obtížně bojovat s nadnárodní korporací. Určitou nadějí by bylo zapojení Evropské unie, protože ta v podobné konfrontaci působí jako těžší váha. Uvnitř EU je ovšem bohužel shoda na digitální dani blokována některými členskými státy.

V rámci Evropská unie by měl problém částečně vyřešit společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob. Smyslem je vytvořit jednotnou sadu pravidel pro výpočet základu daně z příjmů právnických osob na vnitřním trhu EU. Tento základ daně by se pak rozpočítal mezi jednotlivé státy podle toho, odkud příjem pochází. Státy by si ho pak danily vlastní sazbou stanovenou dle svého uvážení. Opatření má ovšem z logiky věci smysl cílit pouze na velké společnosti, u malých je to zbytečná byrokracie.

Kde firma vydělává, tam by měla platit daně. Digitální i tradiční nadnárodní společnosti mají ovšem vzhledem ke svému bohatství velkou moc ovlivnit rozhodnutí politiků. A to jak na národní úrovni, tak při rozhodování Evropské unie. Ať už jde o obranu zneužívání tzv. duševního vlastnictví nebo jiných triků, nadnárodní korporace se brání snaze vybrat od nich spravedlivý podíl daní. V tom vidím důležitou úlohu Evropské Pirátské strany, aby zvedla tuto hozenou rukavici a pomohla narovnat podmínky na trhu mezi malými a velkými společnostmi.