Migrace – dobrý sluha, zlý pán

Evropa migraci nezvládla

Prvně, v roce 2015 Evropa migraci skutečně nezvládla. Na první pohled z ničeho nic se objevil milion žadatelů o azyl, kteří přicházeli po dlouhé cestě přes Balkán nebo se snažili překonat Středozemské moře. Politika jednotlivých států nebyla slazená a i v Unii platilo, že levá ruka neví co dělá pravá. Jenže pak se Unie vzchopila. Myšlenka kvót byla odmítnuta a společná pohraniční agentura Frontex byla výrazně posílena. Výsledek? Mnohem méně uprchlíků a výrazně lépe hlídaná hranice. Ještě je třeba dále pracovat, ale společně to Evropa může zvládnout.

Strašení migrací

Většina politiků ale nechce migraci řešit. Chce s ní strašit. Vystrašený volič je totiž ochoten se vzdát i svých vlastních práv za pocit bezpečí a ledacos svému ochránci odpustí. A to nemůžeme přijmout. Nechceme Evropu jako vystrašené stádo, které chce na hranicích mezi jednotlivými státy stavět ploty. Chceme sebevědomou Evropu, ve které existují jasná společná pravidla pro nově příchozí z třetích zemí.

Jenže se strachem nám často politici nabízí i jed. Čím více se budeme uzavírat a usilovat o ‘čistou Evropu‘, tím více se v nás budou hromadit negativní pocity k čemukoliv odlišnému. A od xenofobie je jen krůček k rasismu, jak jsme již v minulosti v Evropě bolestivě pocítili. Mimochodem, víte, co byl jeden z hlavních argumentů pro brexit? Migrace. Ale ne z Afriky či třeba Indie, na kterou jsou Britové dobře zvyklí. Tím strašákem byli Poláci a my, Češi, kteří odchází za lepší prací nebo třeba vzděláním.

I Češi kdysi utíkali

I Češi byli často na útěku z vlastní země: a spousta jich našla nový domov a třeba se pak i z něj po revoluci vrátila. Jiní pak odcházeli na zkušenou do světa a třeba se jim tam líbilo – koneckonců, i naši předkové také na území dnešního Česka odněkud přivandroval. Lidé vždycky cestovali. Migrace se nezbavíme: a čím větší postavíme ploty na českých hranicích, tím víc budeme my sami vězni. Už jsme si to zkusili a nebylo to nic moc.

To, že je migrace fakt ale neznamená, že má být neomezená. Právě naopak, musí platit jasná pravidla. Imigranti musí respektovat a dodržovat zákony země, kam přišli – a pokud tak nečiní, musí být potrestáni. Zatím to nevypadá, že by do Evropy přišli lidé páchat zločiny: v Německu byla loni rekordně nízká kriminalita. Nemá cenu se také bát toho, že by nás nově příchozí hrozně přemnožili. Jakmile se usadí, mají často jedno nebo dvě děti. Nikde v Evropské unii také podíl muslimů v populaci nepřekračuje 10%. Tohoto čísla na druhou stranu dosahuje Ruská federace, jejíž vládci nás stále před migrací varují.

Co z toho všeho plyne?

Z poslední migrační krize je nutné si vzít ponaučení a získané zkušenosti promítnout do přípravy takových opatření, která podobné krizi budou předcházet. Tato opatření by se měla týkat zejména důsledného sdílení nezkreslených informací o migrační situaci, boje proti nelegálnímu převaděčství lidí a společné péči o vnější hranici EU.

Zároveň je třeba bránit vzniku příčin migrace přímo v zemích původu. K tomu je zapotřebí koordinovaná zahraniční politika a podpora rozvojové spolupráce. Lidé nejčastěji odchází ze zemí kterým vládne diktátor nebo které jsou zcela rozvráceny občanskou válkou. Je tak v zájmu Evropy mít ve svém sousedství mír.

A s tím samozřejmě souvisí i podpora lidských práv všude po světě. Nestačí o lidských právech jen mluvit, zapotřebí jsou i konkrétní kroky. Ty mohou spočívat například v uvalení embarga na dovoz zbraní do oblastí válečných konfliktů a tlaku na odpovědnost mezinárodních korporací. Nespravedlivé obchodní dohody a klimatické změny v důsledku oteplování planety totiž k migraci také významnou měrou přispívají.

Z toho také plyne smutná věc: nějaká další migrační vlna přijde. Bude záležet jen na tom, abychom byli připraveni.

Článek byl vydán na webu Krajské listy, kterému děkuji za laskavou podporu.