Politický systém EU je velmi komplexní, svou složitostí snadno překonává i systémy federativních států. Proč?

Politický systém EU je velmi komplexní, svou složitostí snadno překonává i systémy federativních států. Proč?

07. 05. 2019Protože vychází z kompromisu členských států EU, které se musely dohodnout a obsahuje řadu různých záruk, jednacích postupů a průniků s vládami národních států. Důvody hezké, ale tahle složitost oprávněně vyvolává nedůvěru u občanů. Tu nedůvěru pak bohužel zneužívají strany, které EU představují jako něco nepřátelského a nepochopitelného a slibují svým voličům, že je před ní ochrání. Tím moc nepomáhají snaze zlepšit EU a problémy řešit, ale spíše situaci zhoršují. Nabízíme jinou cestu: Chceme popsat skutečné problémy EU a pracovat na jejich odstranění.

Jak EU vůbec funguje?

Aby bylo vůbec možné uvažovat o změně EU k lepšímu, je potřeba si nejprve uvědomit, jak vůbec funguje. Podrobný popis fungování evropských institucí a jejich pravomocí by byl s veškerým výčtem zvláštních procedur a výjimek na dlouho, přesto si dovolím stručný a obecný popis struktury EU.

Hlavními politickými orgány Unie jsou Evropská rada, Evropský parlament, Rada Evropské unie (Rada ministrů) a Evropská komise.

Evropská rada je tvořena vedoucími představiteli členských států, kteří na svých schůzkách vytvářejí politický program EU. Takže i když má 28 členů, plní podobnou funkci, jakou má v členských státech prezident. Je to jakési “spravedlivé řešení” problému “který národ má vlastně Unii řídit”, zároveň se tím ale vytrácí odpovědnost.

Evropský parlament by potřeboval ostré zuby

Evropský parlament je jediným orgánem složeným ze zástupců přímo volených občany Unie. Je zákonodárným orgánem, přestože jeho pravomoci jsou menší než pravomoci, které obvykle mívají národní parlamenty. Vlády členských států se totiž Evropský parlament většinou snaží udržet bezzubý – na rozdíl od svých národních parlamentů ho totiž neovládají.

Rada EU funguje na územním principu - podobně jako např. český Senát. V Radě EU ale zasedají ministři vlád členských států, kteří společně schvalují evropské zákony. Na rozdíl od českého Senátu ale Evropský parlament Radu při přijímání zákonů nemůže přehlasovat. Při Radě ministrů unie působí též Výbor stálých zástupců (členských států), v rámci kterého se veškeré návrhy a materiály předjednávají, aby ministrům na stůl přišla už kompromisní verze.

Evropský parlament smí návrhy zákonů pouze pozměňovat, navrhovat je smí pouze Evropská komise. Ta má vůči europarlamentu v jistém smyslu podobné postavení, jako má česká vláda vůči českému parlamentu. Komise je složená z komisařů, přičemž na každý členský stát připadá jeden komisař. Komise jako výkonný orgán EU však má být nezávislá a jednotliví komisaři mají hájit zájmy Unie jako celku.

Neférové výčitky českých politiků

Navzdory časté kritice nedemokratického přístupu EU tak členské státy zastoupené svými vládami mají řadu možností, jak její směřování a zákony utvářet. Výčitky, které pak zaznívají od českých politiků o tom, jak si na nás EU zase něco nesmyslného a nečekaného vymyslela, jsou proto neférové. Z EU nikdy nic nepřichází nečekaně, každý podnět a návrh je důkladně probírán se zástupci vlád, vždy vychází z dlouhých debat mezi všemi zúčastněnými a specializované výbory národních parlamentů ještě zvlášť všechny návrhy posuzují. Praxe je bohužel taková, že čeští politici neumějí těchto nástrojů využívat a dost často si prostě včas nevšimnou, že se blíží průšvih.

EU je tak používána jednou jako fackovací panák (když je potřeba na ni svalovat vinu za nějaký nepopulární zákon), jindy jako dojná kráva (když se hodí její dotace). To je velmi krátkozraké. Podobně jako Česká republika je Evropská unie jenom nástroj. Jak ho používáme a jaké s ním dosahujeme výsledky, je jen na nás. EU není náš nepřítel o nic víc, než jsme my sami sobě nepřáteli. Když si ten nástroj zničíme, poškodíme sami sebe.

Článek byl vydán na webu Krajské listy, kterému děkuji za laskavou podporu.