Spitzenkandidáti a jejich význam pro demokracii v EU

Spitzenkandidáti a jejich význam pro demokracii v EU

15. 07. 2019Na systém spitzenkandidátů si při příležitosti vyjednávání nejvyšších politických představitelů členských států EU o obsazení klíčových funkcí v unijních institucích stěžovala řada politiků. Tento způsob předvýběru kandidátů na předsedu Evropské komise kritizovali francouzský prezident Emmanuel Macron, německá kancléřka Angela Merkel i český premiér Andrej Babiš. Mají k tomu ale vůbec důvod?

Spitzenkandidát
Je lídr či první („špičkový“) kandidát celoevropské politické frakce. Politické strany v členských státech bývají zpravidla členy některé z evropských politických organizací nebo se jejich náklonnost k některé z existujících frakcí dá odvozovat na základě podobných ideologických postojů nebo programových cílů. Spitzenkandidáti jsou tedy společnými kandidáty jednotlivých evropských politických proudů na předsedu Evropské komise. Systém spitzenkandidátů byl použit poprvé ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, na základě kterých se stal předsedou Evropské komise spitzenkandidát Evropské lidové strany (EPP) Jean-Claud Juncker. Spitzenkandidát nejsilnější evropské strany se však nemusí stát kandidátem na předsedu Komise automaticky, existuje dostatečný prostor pro politické vyjednávání. Evropská rada by ale dle systému měla kandidáta na předsedu Komise vybírat pouze z dopředu známých spitzenkandidátů.

Přestože má Evropská rada dle Lisabonské smlouvy oprávnění navrhovat kandidáta na předsedu Evropské komise, její návrh schvaluje Evropský parlament. Tento proces je tedy podobný žádosti o důvěru, se kterou předstupuje v ČR premiér před Poslaneckou sněmovnu při sestavování vlády. Evropská rada by však měla při svém návrhu přihlížet k výsledkům voleb do Evropského parlamentu.

A právě o tom spitzenkandidáti jsou. Díky tomu, že voliči dopředu znají jména a názory uchazečů o post předsedy Komise, mají o nich lepší představu. Systém spitzenkandidátů měl v Unii posílit prvky přímé demokracie, protože evropští občané by se tak mohli rozhodovat nejen na základě programu politických stran, ale i podle osobních kvalit hlavních kandidátů politických frakcí.

Evropské unii se často vyčítá, že se jedná o přebujelou byrokratickou mašinerii s neprůhlednými procesy. Systém spitzenkandidátů měl přispět k tomu, aby byl výběr šéfa Komise transparentnější. Evropská rada tak svým odklonem od spitzenkandidátů vyslala všem evropským občanům signál, že na jejich preferované volbě nezáleží. Že stačí, když se Rada dohodne, a Parlament to pak odhlasuje. Jsem přesvědčen o tom, že tento arogantní přístup je špatný a principy demokratického fungování Unie spíše nabourává, než aby jim prospíval.