Analýza: Rusko v bledě modrém aneb jaká jsou rizika upevnění evropských obchodních vztahů s Kazachstánem

Není tomu ani rok, co ruští vojáci „navštívili“ kromě Ukrajiny ještě jeden postsovětský stát – Kazachstán. Na začátku ledna zemí otřásaly rozsáhlé protesty proti zdražování plynu a energií, které ale rychle přerostly v protirežimní povstání. Prezidentovi Tokajevovi tehdy přispěchali na pomoc právě ruští výsadkáři a po pár dnech z protestů zbyly jen stovky mrtvých a kolem deseti tisíců zatčených. 

Nečekaný zlom mezi kazašsko-ruskými vztahy však nastal po Putinově nevyprovokovaném vpádu na Ukrajinu, hned měsíc a půl poté. Z kremelského „vazala“ Tokajeva se najednou stal Putinův kritik, který na ekonomickém fóru v Petrohradu ruskému prezidentovi v přímém přenosu sdělil, že neuznává nezávislost tzv. Luhanské a Doněcké lidové republiky. Naopak nyní podporuje protiruské sankce a dokonce posílá humanitární pomoc na Ukrajinu. 

To se samozřejmě promítlo i do doposavad vzkvétajících obchodních vztahů mezi těmito zeměmi. Jedinečné byznysové příležitosti se proto chopila Čína, pro kterou hraje rozlehlý Kazachstán důležitou roli při transportu zboží dále na západ. 

Pozornost Tokajeva se ale soustředí i opačným směrem – k Evropě. Kazachstán přichází s velmi lákavou nabídkou dodávek třiceti kritických surovin, které nezbytně potřebujeme pro vývoj novým materiálů a technologií a kterých máme na evropském kontinentu akutní nedostatek. Rozkvětu evropsko-kazašským obchodních vztahům navíc nahrává blízká provázanost Kazachstánu s některými členskými zeměmi EU. Státy jako Francie nebo Nizozemsko patří mezi hlavní exportní země Kazachstánu a bezmála 60 % přímých investic v hlavním městě Astaně přichází právě z EU.

Nabídka, která se neodmítá?

Proč jsou ale pro Evropu kritické suroviny tak důležité? Výroba prakticky jakéhokoliv nástroje nebo moderních technologií vyžaduje nějaký druh nerostných surovin. Třeba běžný smartphone může obsahovat až 50 různých druhů kovů, díky kterým je pak pohodlně malý, lehký a zároveň výkonný. V neposlední řadě jsou tyto suroviny naprosto nenahraditelné na výrobu čistých technologií, jako jsou solární panely, větrné turbíny nebo baterie do elektroaut.

Evropská komise každých několik let vydává nový seznam kritických surovin významných pro hospodářství EU. Na seznamu se nachází třeba niob, kobalt, beryllium, nikl, tantal či silikon. Ten poslední funguje jako polovodič a je naprosto klíčový pro výrobu mikročipů, které jsou nyní pro evropský průmysl achillovou patou. Během pandemie se totiž ukázalo, že Evropa je na dovozu čipů, které jsou součástí prakticky veškeré elektroniky, v podstatě závislá. To by nicméně měla změnit nová evropská norma, takzvaný Chips Act. Díky miliardovým investicím do výzkumu v tomto odvětví by se podíl „evropských“ čipů na světovém trhu měl do konce tohoto desetiletí zdvojnásobit, a činit tak asi pětinu celkových dodávek. 

Nabídku Kazachstánu dodat všech 30 kritických surovin Evropě zatím uvítala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, která s předsedou kazašské vlády Smailovem podepsala na nedávném COP27 Memorandum o porozumění. Zájem Komise je nicméně tak velký, že příští týden, necelý měsíc po podepsání memoranda, proběhne schůze k vypracování plánu dlouhodobé spolupráce. 

Užší ekonomické a průmyslové partnerství má Evropě z Kazachstánu zajistit i import milionů tun obnovitelného vodíku, který by naplnil jeden z cílů REPowerEU. Kazachstán má zase získat zavedení ESG (Environmental, Social and Governance), zejména v těžebním sektoru.

Ačkoliv se proaktivnost Komise dá jistě ocenit, nelze se ubránit otázce, zde přece jenom nejedná moc zbrkle. Po tom, co jsme se téměř úspěšně zbavili závislosti na diktátorovi z Ruska, se možná ženeme do závislosti na diktátorovi z další země – Kazachstánu. 

„Svobodný a demokratický“ Kazachstán

Stejně jako řada dalších postsovětských republik, ani Kazachstán se za posledních 30 let nezávislosti nedokázal příliš přetvořit ve svobodný a demokratický systém. Do roku 2019 zemi vedl bývalý vůdce místní komunistické strany Nazarbajev, kterému se mávnutím ruky podařilo zemi přetvořit do autoritářské dystopie. Letos má Kazachstán na indexu svobody Freedom house skóre mizerných 23 bodů ze 100, o pouhé 4 body nad Ruskem. Jenom pro srovnání – Česká republika má 91 bodů ze 100.

Prezident Tokajev má nyní v Kazachstánu prakticky neomezenou moc, ať už jde o státem ovládané soudy, média kontrolovaná vládními spojenci nebo celostátní cenzurou. Stejně jako v Rusku, i v Kazachstánu je kritika vlády přísně zakázaná a řada lidí spolu s opozičními politiky končí z nevysvětlitelných důvodů ve vězení.

Příkladem může být bývalý novinář a předseda Demokratické strany Zhanbolat Memey. Na počátku roku se účastnil mírových protestů, kde volal po svobodných volbách a politických reformách. Následující měsíc byl nicméně zatčen na 15 dní za organizování události k uctění památky padlých demonstrantů, načež byl ve vazbě obviněn z šíření nepravdivých informací a zatím stále není na svobodě.

Kazachstán je tak prakticky čistým opakem demokratické a svobodné společnosti. Tokajev si toho je velice dobře vědom, a tak se navenek snaží působit, že v zemi zavádí pozitivní reformy. Realita je však ale absolutně jiná. Pár dní po návštěvě unijního vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josepa Borella se v zemi 20. listopadu konaly prezidentské volby. Řada západních politiků v ně vkládala obrovské naděje, neboť měl Kazachstán možnost ukázat, jak to se zavedením větších svobod a západních hodnot skutečně myslí. Bohužel opět skončily naprostým fiaskem – dosavadní prezident Tokajev získal 81 % voličských hlasů, zatímco jeho vyzyvatelé nebyli vůbec vidět. 

Nebuďme pokrytci

Evropa se nachází na rozcestí. Dodávka potřebných kritických surovin z Kazachstánu je jistě nabídka hodna dobrého zvážení. Nesmíme nicméně zapomenout na evropské demokratické hodnoty, kterými se Unie řídí. Doposud EU s otevřenou náručí financovala  diktátorský režim v Rusku a letos je konečně na dobré cestě to změnit. Nesmíme připustit tu samou chybu v případě Kazachstánu.

Obchodování Evropy s Kazachstánem je bezespory ekonomicky výhodné, a zřejmě budeme muset jejich nabídku na dodávky kritických surovin přijmout. Jako jedna z nejsilnější světových ekonomik bychom ale měli mít kuráž nastavit takové podmínky, které nebudou v rozporu se západními hodnotami. To znamená, že by měl uvolnit více svobod justici, médiím a především i běžným občanům. Měli bychom stanovit takové, splnitelné, požadavky, které nám dají závazek, že naším obchodem měníme Kazachstán v demokratičtější stát a vyspělejší ekonomiku.