ANALÝZA: Vše, co potřebujete vědět o volbách v Polsku, aneb proč PiS potřebuje prohrát
Všechny pohledy teď směřují na Polsko, které čekají volby už v neděli 15. října. A ne jen tak ledajaké volby. Poláci a Polky budou rozhodovat o tom, zda bude Polsko pokračovat ve své cestě v přetvoření v evropský skanzen, nebo jestli zvolí alternativu, která může Polsko s velkým úsilím z momentálního diskurzu vymanit a nasměrovat zpět k liberálnější, pro-evropské politice.
Ve zkratce jde o to, jestli znovu vyhraje Kaczynského Právo a spravedlnost (PiS), nebo ji porazí Tuskova Občanská platforma (OP).
Bitva pěti armád. Kdo se utká o polský Sejm?
PiS – Svoji vládu bude už napotřetí obhajovat Kaczynského strana Právo a spravedlnost, která Polsku vládne už od roku 2015. Zastává především ultrakonzervativní a euroskeptické názory. V Evropském parlamentu je ve frakci evropských konzervativců a reformistů (ECR), kam patří i česká ODS.
OP – Největším opozičním vyzyvatelem PiS je Občanská platforma, sjednocená za bývalým premiérem a předsedou Evropské rady, Donaldem Tuskem. Zastává především konzervativní a pro-evropské postoje. V Evropském parlamentu je ve frakci lidovců (EPP), spolu s TOP 09, STAN a KDU-ČSL.
P2050 + KP – Koalice několika stran, která si říká Třetí cesta, se momentálně v průzkumech serveru Politico řadí na třetí místo. Jde o středo-pravou stranu polských agrárníků a lidovců. V Evropském parlamentu patří jak k evropským lidovcům v EPP, tak k liberálům v Renew Europe (RENEW), kde zasedá i Babišovo hnutí ANO.
Lewica – V alianci pod polskou Levicí se drží hned několik větších i menších levicových stran. V Evropském parlamentu spadá pod frakci Socialistů a demokratů (S&D), kde je z České republiky SocDem.
Konfederacja – Posledním velkým hráčem je krajně pravicová strana Konfederace, která se tváří, jako kdyby radikální křídlo amerických republikánů a evropské krajní pravice mělo dítě. V Evropském parlamentu nemá zastoupení. Jejím členem je ale bývalý europoslanec a aktuálně člen polského Sejmu Janusz Korwin, který je proslulý hajlováním na půdě Evropského parlamentu a sexistickými i degradačními výroky vůči ženám.
Piráti – Bohužel kvůli byrokratickým překážkám kandidují pouze v některých okrscích do Senátu.
Další roky vlády PiS?
Pojďme se ale vrátit zpět k samotným volbám. Do určité míry se totiž bude jednat o referendum o tom, zda získá PiS mandát na to vládnout Polsku další 4 roky. Pro mnohé je to ale volba, která nepřipadá v úvahu. A důvodů je mnoho.
Prakticky ihned po svém nástupu k moci 8 let zpátky totiž Kaczynského PiS rozjela otevřenou válku proti demokracii a právnímu státu. Bezprostředně po minulých volbách začala zavádět soudní reformy, které ve skutečnosti zavinily pouze jedno – PiS dnes tahá za nitky polského soudnictví a ovládá veškeré ústavní, vyšší a většinu nižších polských soudů. Třešničkou na dortu bylo zavedení disciplinární komory, která trestala jakéhokoliv soudce, co nejednal tak, jak si strana poroučila.
Souběžně se PiS povedlo postupně ovládnout polskou veřejnoprávní televizi TVP, kterou má aktuálně pod plnou kontrolou a která dnes prakticky funguje pouze jako nástroj provládní propagandy. Častým jevem, obzvláště před volbami, jsou ,,nezávislé” reportáže TVP o opozičním kandidátu Tuskovi, kterého ,,zpravodajství” osočuje z toho, že je německá loutka, které nezáleží na budoucnosti Polska.
Za zmínku stojí také nedávná první a zároveň poslední předvolební debata, která se odehrála právě na TVP. Otázky, které moderátoři předkládali, často obsahovaly přímo vládní rétoriku. Ve vzduchu tak zůstává otázka, jestli je vůbec debata, kde předčítání jedné otázky trvá déle, než vyhrazený čas na odpověď (1 minuta), skutečně objektivní debatou. Obzvláště, pokud jsou otázky formulované stylem ,,Během vlády OP bylo něco špatně a za vlády PiS se to zlepšilo. Jaký je na to váš názor?”
Neméně zásadní jsou časté výlevy vládní PiS proti právům žen a LGBT osob, které sám předseda Kaczynski nazývá LGBT ideologií. Vláda také tiše podporuje vznik LGBT-free zón. Od nástupu PiS k moci ženy přišly prakticky o veškerá práva samovolně předčasně ukončit těhotenství. Jediné povolené případy jsou, pokud otěhotněly v důsledku znásilnění nebo pokud je těhotenství smrtelně ohrožuje na životě. Řada zbytečných úmrtí mladých Polek, jako byla 33letá Dorota, které lékaři ze strachu ze zákona odmítli pomoc, ale hovoří o tom, že ani to už není jisté.
V poslední řadě pak máme postoj k migraci. Pokud jde o Ukrajinu a válečné běžence, musím Polsku vzdát svůj hold za dobrou práci. Miliony ukrajinských uprchlíků a uprchlic získaly díky Polsku šanci na život mimo Putinovou válkou zmítanou Ukrajinu. Bohužel, to štěstí už neměli Lukašenkem mobilizovaní uprchlíci z Blízkého Východu. Desítky jich nechali polští pohraničníci zemřít na společných hranicích s Běloruskem. Namísto toho, aby respektovali mezinárodní pravidla a zákony. Využívat masové migrace k destabilizaci země je nechutné a Lukašenko by to měl vědět. Chladný postoj Polska ale nelze omlouvat.
Válka s Evropskou unií
Reputaci Polska vládní PiS pohřbila i na evropské úrovni. Kaczynski, ani jeho současný a mnohem radikálnější kolega Zbigniew Ziobro, se netají svou nenávistí k Evropské unii a jejímu fungování. Především pak Ziobro, který zároveň zastává pozici ministra spravedlnosti a vrchního státního žalobce.
Současná vláda se kvůli tomu dostala do přímého konfliktu se zbytkem Evropy. A to mnohokrát i za cenu toho, že na to doplatí polští občané ze svých kapes. Polsko muselo platit půl milionu eur pokutu za pokračování těžby v uhelném dolu Turów, který ohrožuje vodní zásoby blízkých vesnic nejen v Polsku, ale také v České republice a Německu.
Dále kvůli tvrzení, že polské právo je nadřazeno tomu evropskému (což jde přímo proti Smlouvě o EU, kterou Polsko při vstupu do EU podepsalo), Polsko kvůli PiS krvácí ve výši 1 milion eur denně.
Odezva z Evropské unie na sebe ale nenechala čekat. Před pár lety jsme v Evropském parlamentu prosadili vznik mechanismu podmíněnosti na právním státu, který má chránit evropský rozpočet před zeměmi, které z dotací platí protidemokratické reformy a korupci. V případě Polska jsme proto zmrazili přibližně 110 miliard eur z evropského fondu obnovy, dokud vláda rozklad právního státu v zemi nenapraví.
Nutno poznamenat, že zatím se tak nestalo. A to přesto, že se PiS snaží Komisi mazat med kolem úst, že na reformách pracují. Přetvořit disciplinární komoru na jiný orgán, který má ale prakticky ty samé pravomoce, není zlepšení.
Panika a podlosti – PiS teče do bot
V prvních volbách Kaczynski vyhrál, protože nabízel Polsku změnu. V těch druhých pak požádal o prodloužení mandátu, aby změny v Polsku dotáhl. Teď ale hraje o mnohé. Polsko PiS vede už pohodlných 8 let a potřebuje další 4, aby úspěšně dokončil svůj projekt – získat kompletní kontrolu nad veškerými polskými orgány – jak se to povedlo pár let zpátky jeho spojenci, Viktoru Orbánovi.
Navzdory tomu, jak PiS v posledních letech přebírala moc a likvidovala jednu nezávislou instituci za druhou, nejsou předvolební průzkumy zatím vůbec jednoznačné. Nejsilnější vládní strana proto panikaří. Kaczynski dělá doslova vše pro to, aby opět vyhrál. I kdyby mělo jít o neférové volby.
Pamatujete si, jak jsem o současných volbách mluvil jako o referendu? Nebyla to náhoda. Vláda současně s volbami totiž pořádá nezávazné referendum, kterým se snaží získat polské voliče. Otázky jsou směšně politicky zabarvené. Jedna ze 4 otázek například zní Podporujete přijímání tisíců nelegálních přistěhovalců z Blízkého východu a Afriky v souladu s mechanismem nuceného přesídlení zavedeným evropskou byrokracií?
Vedle referenda ale PiS mobilizovalo veškeré své nástroje, aby démonizovalo opozici a vycházelo na první pohled jako jediná strana, která dokáže zajistit ,,normální” Polsko. Opozičního kandidáta, Donalda Tuska, například osočuje ze spolupráce s Německem a využívá svých médií, aby opozici zašlapalo do země. Otevřené konfrontace se ale bojí. Například v duelu státní TVP, kam opoziční leader Tusk pozvání přijal, Kaczynski na poslední chvíli účast zrušil.
Další příklad toho, že PiS chaoticky shání podporu, kde se to zrovna hodí, je nárůst nahodilých slibů obcím a regionům, že pokud PiS vyhraje, získají velkou finanční podporu na rozvoj. Jmenovitě jde třeba o zlepšení a opravu silnic na polsko-běloruských hranicích nebo modernizace nemocnic ve volebních okresech, kde převládají politici PiS.
Umlčení kritiky
Poslední, ale současně mediálně nejvíce viditelnou součástí volební kampaně PiS je i snaha osočovat opozici z protipolského jednání. To je asi to samé, jako když se čeští ,,vlastenci”, v čele s Tomiem Okamurou, rozhodnou nazvat někoho za zveřejňování důležitých informací za vlastizrádce.
Terčem PiS mířené nenávisti se stala režisérka Agnieszka Holland. Natočila totiž film „Zielona granica“, který popisuje situaci na Polsko-Běloruských hranicích, o níž jsem se už v tomto článku zmiňoval hned v úvodu.
Vrcholní politici – od prezidenta přes premiéra až po současného ministra spravedlnosti a vrchního žalobce v jednom – nazvali režisérku nacistickou propagandistkou. Vrcholem všeho byla reakce samotných polských pohraničníků, kteří na film reagovali sloganem „jenom svině sedí v kině“, používaným polským odbojem za druhé světové války ve snaze odradit tehdejší návštěvníky kin od sledování nacistické propagandy, která byla tehdy v polských kinech běžná.
PiS zkrátka zoufale potřebuje udržovat ve veřejnosti představu zlého evropského fašismu, který má za úkol rozložit Polsko, protože jen v tomto světle bude vypadat jako jediná přijatelná politická alternativa. Působí to vlastně docela směšně. Bohužel je to ale také efektivní.
Agnieszka Holland si musela kvůli výrokům politků PiS obstarat ochranku. Předešlé koordinované nenávistná kampaň, vedená politiky PiS, totiž před několika lety stála život liberálního starostu Gdaňsku, Paweła Adamowicze.
PiS proti migraci? Ne tak docela…
Vládní PiS ale neřeší jen svou pozitivní image, potřebuje také schovat dost problematických momentů z nedávné minulosti. Některé z nich, a že jich je opravdu mnoho, jsem už zmínil v průběhu článku. Pojďme se ale zaměřit na ty výraznější aféry, které aktuálně hýbají Polskem.
Ta první, asi nejviditelnější, je aféra prodeje polských víz. Měsíc před volbami totiž vyšlo najevo, že úředníci pod hlavičkou PiS prodávali polská víza v asijských a afrických zemích za úplatky. Pouhých 5 000 dollarů vám tak mohlo zajistit polské, a tím pádem i evropské vízum, se kterým v omezeném časovém rámci můžete cestovat prakticky po celém světě. Příkladem za vše jsou uprchlíci, kteří se vydávali za Bollywoodské herce, již se tak snažili s polským vízem přejít mexicko-americké hranice.
Pro PiS, která staví vlastní kampaň na boji proti nelegální migraci, je to neskutečná ostuda. Přes Polsko se do Evropy a dalších zemí za poslední roky dostalo přes 250 tisíc migrantů. Není vyloučeno, že mnoho z nich do Evropy přišlo díky korupci a úřadům, které spadají pod hlavičku vládní PiS.
Situace je tak kritická, že dokonce vyvolala ve střední Evropě menší migrační krizi. Německo zavedlo hraniční kontroly s Českou republikou, stejně tak i s Polskem.
Nelze ignorovat ani kauzu ohledně spywaru Pegasus, který se v posledních letech stal oblíbeným nástrojem autoritářů na monitorování aktivity jejich oponentů. Využíval ho jak Viktor Orbán, tak polská vláda, která se skrze spyware snažila infiltrovat komunikaci a fungování opozice, ačkoliv na to ani zdaleka neměla právo.
A podobných příkladů by se našlo vskutku mnoho.
Co znamenají polské volby pro Evropu?
Není snadné se v současné polské politice zorientovat, protože některé debaty prostě pohledem z normálních demokratických zemí nedávají logický (ani jiný) smysl. Klíčové jsou ale za mě dvě otázky. Za prvé, bude mít Robert Fico a Viktor Orbán ve středoevropském prostoru dalšího spojence, který vydírá, brání a blokuje jakoukoliv společnou zahraniční akci, včetně dlouhodobé pomoci Ukrajině nebo budování společné evropské armády?
A za druhé, je Evropská unie víc než jen „prasátkem“, kam si chodí privilegovaný klub vládnoucích autokratů pro peníze na své antidemokratické reformy?
Jak dopadnou letošní nejdůležitější volby v našem regionu, se dozvíme už brzy. Držím Polkám a Polákům palce.