Celosvětovými médii v neděli večer otřásla důležitá zpráva. Díky spolupráci přes 600 investigativních novinářů po celém světě vznikla tzv. kauza Pandora Papers – největší únik dat offshorových společností v historii. Několik terabytů složek přináší údaje o obcházení daní, daňových únicích a praní špinavých peněz skrze loutkové firmy v daňových rájích celosvětovými vůdci, italskými mafiány nebo také hudebními celebritami.

Součástí zprávy Pandora Papers je i český premiér Andrej Babiš, o kterém informoval server investigace.cz. Ten má momentálně vedle svého obrovského střetu zájmů nový problém. Ve svých offshorových firmách nechal vyprat nebo alespoň veřejně nepřiznal skoro 400 milionů korun, za které si koupil několik parcely s luxusním zámečkem na Francouzské riviéře u slavného města Cannes.

Odkud se ty peníze ale vzaly? Kolik offshorových firem nám Andrej Babiš ještě tají? Jak je možné, že se na to nepřišlo dříve?

Evropská unie se boji proti podvodům, korupci a praní špinavých peněz věnuje dlouhodobě.

V posledních letech se celosvětově i na evropské úrovni vylepšila pravidla boje proti praní peněz a společného standardu pro podávání zpráv o automatické výměně daňových informací. Jak ale můžeme jasně z posledních zpráv sledovat, ještě to zdaleka nestačí.

Co s tím vůbec můžeme dělat?

Ve zkratce, v Evropském parlamentu s Piráty už několik let přicházíme s návrhy, jak podobným problémům můžeme efektivně předcházet. Evropa potřebuje především standardizovaný interoperabilní digitální monitorovací systém, díky kterému bude veřejnost moct u příjemců veřejných fondů a politicky exponovaných osob zacházení s penězi hlídat. Takový systém by měl obsahovat informace o finálních příjemcích společností i dceřiných společností a zároveň bude spojen s aktualizovanými firemními databázemi.

Přehledná veřejně dostupná data pomohou orgánům rozpočtové kontroly objevit v konkrétních případech korupci či podvody, které budou moct následně stíhat. To by mělo platit i pro politické strany, které například v České republice musí díky snahám Pirátů povinně vést transparentní bankovní účty. Toho můžeme ale dosáhnout pouze pokud budou členské státy mezi sebou a s evropskými institucemi plně spolupracovat.

Demagog Babiš

Bohužel, střet zájmů patří k Andrejovi Babišovi asi tak jako Voskovec k Werichovi – nikdo si je bez toho druhého už nedokáže vůbec představit. Není tak vlastně vůbec překvapivé, že se Andrej Babiš jako dlouholetý člen vlády a nyní už 4 roky vládnoucí premiér rozhodl celému národu lhát, když účelově neuvedl všechen svůj nabytý majetek a příjmy v majetkových přiznáních. Firmy figurující v jeho schématu praní peněz byste tam totiž nenašli.

Za dobu svého působení jako ministr financí se navíc Andrej Babiš zabýval legislativou EU o daňových podvodech, kterou se mermomocí proti členským státům i Komisi snažil zablokovat. Vzhledem k tomu, že Babiš v té době už vlastnil řadu offshorových firem, se tak ve skutečnosti nachází ne v jednom, ale ve dvou střetech zájmů. Brzy nás bude čekat revize Evropských finančních regulací, kde se musíme přesně kvůli takovým případům jasně postavit za posílení zákonů proti střetu zájmů. Obzvláště pak jako stát, kterému kvůli střetu zájmů jeho premiéra hrozí pozastavení vyplácení evropských dotací.

Přehledný a transparentní systém? Může být!

Nedostatek transparentnosti v zacházení s veřejnými penězi je obrovský problém, který se doposud Evropské unii nepodařilo úplně vyřešit. Jenom u fondů regionálního rozvoje jsou údaje o příjemcích evropských peněz momentálně rozesety ve více jak 300 regionálních, národních a meziregionálních rejstřících. Najít skutečné vlastníky společností je přitom těžké – schovávají se za extrémně nepřehlednými pletenci malých a menších firem, které díky své nepřehlednosti kryjí jejich identitu. Komise proto občas ani neví, kde reálně její peníze končí.

O co hůř: ta data, která máme k dispozici, jsou většinou nekonzistentní, chybí celé důležité části nebo jsou prostě nečitelná. Země jako Maďarsko třeba své zakázky a dotační žádosti pečlivě eviduje, ale uvádí v nich tak málo informací, že jsou data nakonec vlastně úplně zbytečná. Podobně tomu tak bylo i v dokumentech o půjčkách mezi firmami Andreje Babiše – ve smlouvě o půjčce jsou podle serveru investigace.cz chyby a vynechané zásadní informace.

Neskutečně obtížné je také nalézt data z veřejných rejstříků už pár let poté, co transakce proběhnou. Nově reformovaná společná zemědělská politika uvádí, že musí být data veřejně dohledatelná minimálně 2 roky, zatímco evropská směrnice proti praní špinavých peněz zase uvádí let 5. Například české úřady jako Babišem ovládané SZIF všechny údaje nenávratně maže hned po skončení minimální lhůty.

Jak něco takového vyřešit? Je to o dost jednodušší, než si myslíte.

Potřebujeme zřídit jednotnou evropskou databázi projektů realizovaných z veřejných peněz a registr koncových vlastníků. V Evropském parlamentu prosazuju vznik takového systému do dvou let, v němž budou zároveň data o transakcích a vlastnících zadávána ve standardizovaném režimu. Databáze by samozřejmě měla být plně transparentní a také postavená na open-source principech. Data mají být veřejně dohledatelná minimálně 10 let – ne vždy se na podvody nebo korupci přijde hned na začátku. Musíme zajistit, aby takový systém nebyl dostupný pouze autoritám členských států, ale také novinářům a široké veřejnosti. Standardizovaný systém by navíc mohl využívat i další nástroje Komise nebo třeba umělou inteligenci na rozpoznávání podvodů.

Co dál?

V poslední řadě je důležité zajistit dodržování evropských standardů protikorupčních direktiv a ty nefunkční o něco vylepšit. Ne každý stát je totiž musí dodržovat a řada z nich na ně proto zvysoka kašle. Pouze 14 z 27 členských států má vyvinutou národní protikorupční strategii – Česká republika tu svoji zatím ještě ani nepředstavila Komisi. Mezinárodní spolupráce států je kvůli tomu často neefektivní a stíhání korupce zase o něco těžší. Máme přitom řadu nástrojů, jak to změnit k lepšímu!

Evropská unie má například k dispozici téměř nevyužívaný systém EDES (Early Detection and Exclusion System), který mapuje podvodníky s evropskými dotacemi. Jde přitom o velice užitečný systém, který vytváří černou listinu firem, které podváděly rozpočet EU. Pokud by byl Agrofert na tuto listinu zařazený o pár let dříve (Čapí hnízdo bylo Úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) prokázáno jako podvod už dávno), nemuseli bychom čelit dnešní situaci, kdy dostává stovky milionů eur ročně.

Podobně důležitou roli by mohl v boji proti korupci a podvodům sehrát nový Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO), který vede Rumunská soudkyně a bojovnice proti korupci Laura Kövesi. Právě EPPO, které spolupracuje s dalšími úřady na vyšetřování a stíhání trestných činů poškozujících rozpočet EU, by mohlo do budoucna být užitečné. Pokud totiž dokáže, že jde doopravdy o masivní daňové úniky, má plné právo je stíhat a potírat.

Andrej Babiš nám všem má ještě hodně co vysvětlovat. Do roztrhání těla a zničení dobrého jména České republiky okrádal jak české, tak evropské občany. Ať už letošní volby dopadnou jakkoliv, jedno je jasné – jestli chceme téhle zemi skutečně vrátit budoucnost, musíme nejdřív zařídit, aby nám ji přímo před očima nerozkradli evropští oligarchové.