Blockchain ve státní správě není fikce ale vysněná budoucnost

Doba, kdy jsme pro podání daňového přiznání museli vystát několikahodinovou frontu na finančním úřadě, už je naštěstí minulostí. Rozsáhlý papírový formulář se stovkami kolonek jsme už před řadou let vyměnili za intuitivnější online formulář s nápovědami a automatickými výpočty. Mohlo by se tak zdát, že státní správa dělá v digitalizaci a agendě eGovernmentu mílové kroky vpřed, opak je však pravdou. Již více jak deset let máme k dispozici vysoce bezpečné, automatizované, decentralizované a navíc v praxi vyzkoušené systémy, které ušetří byrokratickou zátěž, peníze a čas státu i občanům a firmám. Ano, řeč je o technologii blockchain, kterou začíná využívat stále více vlád po celém světě.

Blockchain je ze své podstaty decentralizovaný, vysoce zabezpečený a transparentní databázový systém. Nejčastěji je zmiňován v souvislosti s nejznámější kryptoměnou Bitcoin, nicméně v posledních letech nalézá další využití i mimo systém virtuálních měn.

Zjednodušeně řečeno má blockchain následující charakteristiky. Jedná se o databázi, kterou si v nejjednodušším provedením můžeme představit jako excelovou tabulku s údaji. Tato databáze se neustále rozšiřuje s dalšími a dalšími vkládanými daty, avšak jednou vložená data nelze smazat, lze pouze doplňovat. Celá je databáze distrubuovaná prostřednictvím Internetu a počítačů uživatelů, každý z nich může držet svou kopii databáze. V případě bitcoinu je tento blockchain zcela veřejný, nicméně existují i varianty soukromého a hybridního blockchainu. Právě poslední typ je pro využívání ve státní správě nejvhodnější. Umožňuje například nastavit různá práva pro uživatele, což je v případě participace veřejnosti vhodné, nebo správci umožňuje anonymizaci vkládaných dat.

Celá databáze je decentralizována, není uložena v jednom centrálním úložišti, ale v počítačích uživatelů, kteří ji za jasných podmínek distribuují. Tento systém velmi znesnadňuje jakýkoliv hackerský útok, jelikož napadnout minimálně desetitisíce počítačů zároveň je v současné době v podstatě nemožné. Uživatelé spolu komunikují na principu peer to peer, tedy jako rovný s rovným – napřímo, bez jakéhokoliv zprostředkovatele. Útok na síť tedy vyžaduje ovládání nadpolovičního počtu počítačů v ní.

Pro vytváření systému různých práv pro čtení a zápis lze v blockchainu využí asymetrického šifrování. Veškeré provedené transakce v rámci sítě jsou pak zapisovány do otevřené účetní knihy (open ledger), která zaznamenává a řetězí veškeré informace, a všichni uživatelé tak mají přehled o všech proběhlých transakcích.

e-Estonsko jako světový leader e-Governmentu

Estonsko zavedlo elektronickou ID Card již v roce 2002, to je o 16 let dříve než Česko, a započalo tak svoji dráhu světového premianta v eGovernmentu. Estonci mohou skrze tuto elektronickou platformu například platit daně, což běžně zabere ani ne 5 minut, obstarat léky na předpis v lékárně nebo volit z domova. Od roku 2012, tedy již 10 let, jsou veškerá data procesována a ukládána prostřednictvím technologie blockchain, což zajišťuje nejen minimální byrokratickou zátěž pro estonské úřady, ale i maximální zabezpečení osobních dat pro obyvatele, jelikož data jsou bezpečně ukládána a sdílená napříč celou ID Card platformou.

Česká eIdentita je oproti tomu plně v rukou IT firem a vyžaduje autorizaci pomocí centrální autority, státu. To v prvé řadě násobně zvyšuje administrativní zátěž, ve druhé řadě je pak systém mnohem náchylnější k hackerským útokům. Estonsko se navíc, mimo jiné i díky efektivitě své státní správy, umisťuje na předních příčkách takzvaného Žebříčku ekonomické svobody (Index of Economic Freedom), který bere v potaz úroveň právního státu nebo velikost státního aparátu.

Snadný a bezpečný nákup nemovitosti díky blockchainu

Tato pobaltská země však rozhodně není jediným státem, který již technologii blockchain využívá. Například Gruzie využívá blockchainovou platformu pro katastr nemovitostí, a to díky takzvaným chytrým kontraktům (Smart contracts). Smart kontrakt lze chápat jako obdobu klasické smlouvy (tak, jak je definována v občanském zákoníku), nicméně její plnění smluvními stranami provádí u chytrých kontraktů automatizovaný proces. Ten plnění podmínky smlouvy vynucuje, a tato smluvní zásada je tak technicky dotažena k dokonalosti, protože již nezáleží na vůli jednotlivých aktérů, ale jednotlivé fáze jsou vykonávány automaticky.

Kupříkladu v případě koupi nemovitosti může být chytrý kontakt naprogramován tak, že jakmile dojde k připsání dané částky na účet majitele nemovitosti, ihned dojde k návrhu na změnu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Není tedy třeba žádná centrální autority – notář, bankovní úschova atp. –, jelikož kontrakt se převedením prostředků automaticky stane součástí blockchainu. Nevznikají tak pochyby, zda transakce v pořádku proběhla, a odpadá tudíž riziko, že jedna ze stran smlouvu nedodrží. Cena chytrého kontraktu je navíc podstatně levnější než běžné ověřovací služby, které díky této transparentní automatizované službě zkrátka nejsou potřeba.

Úřady mají obíhat zabezpečená data, nikoliv lidé

Dalším střetem s byrokracií pak může být změna trvalého bydliště na právě zakoupenou nemovitost. Státní správa sice již jednou vaše údaje díky koupi nemovitosti má, nicméně při změně trvalého bydliště je musíte vyplňovat znovu a dokazovat majetková práva doležením listu vlastnictví. Následuje přihlášení poplatku za komunální odpad, kde opět musíte vyplňovat údaje o trvalém bydlišti. Proč? Protože IT systémy jednotlivých aparátu státní správy jsou často nekompatibilní a částečně jsou svázány s tím spojenými zákony. Úřady by se nicméně měly řídit dlouhodobou informační koncepci. Její součástí by pak měla být především možnost předávat si veškeré informace, které jsou potřebné pro vykonávání služeb svým občanům. To ostatně také vyplývá ze zmíněného zákona o systémech veřejné správy (§ 5a, § 9). Realita tomu bohužel zatím neodpovídá, nicméně zavedení technologie blockchainu ve státní správě by mohlo vyřešit všechny zmiňované nedostatky.

Více peněz z daní

Pokud samotné snížení administrativní zátěže občanů i úředníků není pro státní správu dostatečnou motivací, navýšení daňových příjmů pro státní kasu by snad už mohlo. Jak vyplývá z analýzy efektivity výběru daní v EU z roku 2018, v Česku je na každých 100 Kč vybraných na daních třeba vynaložit 1,3 Kč za administrativu a papírování, čímž se spolu se Slovenskem a Německem řadíme mezi nejnákladnější výběrčí daní EU. Již zmiňované Estonsko se oproti tomu více jak dekádu drží na předních příčkách.

Odpověď tkví opět v technologii blockchain. Český finanční úřad – oproti tomu estonskému, který všechna data automaticky získá ze zašifrovaného blockchainu –  musí při kontrole daňových přiznání komunikovat nejen s příslušnou zdravotní pojišťovnou, ale i s Českou správou sociálního zabezpečení. Bez toho FÚ není schopen ověřit správnost nezdanitelné části základu daně. Výsledek? Papíry, papíry, papíry…

ČSSZ sice v roce 2021 spustila nový interaktivní web ePortál (což je rozhodně krok správným směrem!), propojení s finanční správou nicméně stále není automatizované, a Při podávání daňového přiznání je tak stále třeba dokládat údaje jako například výši úhrad důchodového pojištění. To představuje další, avšak zcela nepotřebnou administrativní zátěž. Místo toho, abychom vybrané prostředky použili na něco užitečného – třeba na posílení naší energetické soběstačnosti,tak nemalou část vyplýtváme právě na jejich samotné vybírání. Nezdá se vám to hloupé?

Malý krok pro lidstvo, velký krok pro státní správu…

V privátním sektoru a soukromých společnostech ne vždy funguje vše bezchybně. V jednom má ale naše volnotržní uspořádání bezesporu velkou výhodu: hospodářská soutěž je totiž obrovským tahounem inovací. Firmy, které neinovují, na trhu nic moc dobrého nečeká, a ačkoli pro naši státní správu tohle schéma díkybohu neplatí, čerstvý vítr v podobě digitalizace a zefektivnění komunikace je ve vládním sektoru potřeba jako sůl.

To, že výběr daní v tuzemsku zamrzl ve 20. století, je velká škoda a, promarněná příležitost. Přechod k moderním, decentralizovaným a automatizovaným řešením by totiž prospěl nám všem, ať už úsporou drahocenného času nebo peněžních prostředků. Jak je vidět nejen v Estonsku, digitální technologie jsou velmi užitečným nástrojem, který nám může pomoci zefektivnit práci daňových úřadů, bojovat proti přebujelé byrokracii, nebo dokonce – jak se o to nyní pokoušejí v Brazílii – předcházet korupčnímu jednání. Takové cíle podle mne stojí za to naplňovat a technologická řešení představují jasnou a elegantní cestu, jak těchto cílů dosáhnout. O tom jsem přesvědčen nejen já, ale i mí pirátští kolegové. Tak snad se k nám časem přidá i zbytek Česka.