České veto je ranou do zad evropského boje proti změnám klimatu

21.06.2019
V noci ze čtvrtka na pátek zablokoval český premiér spolu s maďarským a polským dohodu Evropské rady směřující k omezení emisí oxidu uhličitého. Tato dohoda je přitom nezbytným předpokladem, má-li být Evropská Unie schopna naplnit své závazky v boji proti postupující globální klimatické změně.

Střet zájmů premiéra Andreje Babiše včera vstoupil na novou úroveň. Spolu s Polskem a Maďarskem (které nečekaně otočilo) se postavil proti záměru do roku 2050 zajistit uhlíkovou neutralitu Evropy. Na tomto cíli se shodlo zbývajících 25 států a nebyl ani podmíněn odstoupením od jádra, kterým původně premiér Babiš argumentoval. Je zde tedy otázka: na kolik na summitu mluvil Babiš politik a na kolik Babiš podnikatel?

Rozhodl jsem se proto nechat vypracovat studii, která jasně vyčíslí jaké emise produkuje Agrofert a jak tyto negativní externality dnes platí a nahrazuje. Dnes už je jen velmi těžko zpochybnitelné, že Andrej Babiš si odporem k zastropování zemědělských dotací (což chce ANO jako jediná politická síla v Česku) a bojem o co největší moc české exekutivy nad evropskými dotacemi podporuje vlastní podnikatelské zájmy. Rád bych ale zjistil, jestli také jeho podnikatelským zájmům nemusí ustupovat šance na moderní a udržitelnou Evropu.

Současné zastoupení skleníkových plynů v atmosféře zajišťuje planetě Zemi teplotu o desítky stupňů Celsia vyšší, než jakou by měla planeta bez atmosféry. Budeme-li ovšem jejich množství dále zvyšovat, budou naši planetu dále ohřívat, až se některé její oblasti stanou zcela neobyvatelnými. Se suchem, válkami a migračními vlnami, které to vyvolá, si naše civilizace jen stěží poradí. Snížení evropských emisí oxidu uhličitého je tak základním předpokladem jakýchkoli účinných opatření proti změnám klimatu. Evropa nemůže přesvědčovat Čínu, USA, Indii a další státy, aby omezovaly své emise, nedokáže-li se na tomto záměru shodnout sama.

Uvažování ztělesněné v Babišově výroku

Proč bychom měli 31 let dopředu rozhodovat, co se stane v roce 2050?

tak ukazuje novou míru nezodpovědnosti. Lidé budou chtít v Evropě a na planetě Zemi žít i v roce 2050, i tehdy, co už zde ani premiér Babiš, ani jeho firma nebudou.