Egypt je ráj pro turisty, ale peklo pro lidská práva. Evropa může pomoci

Egypt si za poslední dekádu prochází jednou humanitární krizí za druhou. Podle agentury Freedom house se Egypt řadí na nižší příčky svobodných zemí světa. Není divu – lidská práva Egypťanů jsou už řadu let tvrdě potlačovaná autoritářem, který před lety pomohl svrhnout bývalou vládu.

Evropa se v rámci snahy o odpojení od ruského plynu snaží hledat alternativní dodejce plynu a Egypt patří mezi potenciální favority. Obchod s plynem by mohl být přínosný pro obě strany. Měl by být ale podmíněný zlepšením právního státu v Egyptě.

Tyran nahradil tyrana

Poslední dekáda v Egyptě by se dala pravděpodobně nejlépe shrnout pod dvě slova – naprostý chaos. V zemi se za krátké období vystřídalo hned několik prezidentů a proběhly dvoje státní převraty. Důsledkem několikaletého chaosu nakonec je, že původního dlouhodobě vládnoucího autoritáře Mubaraka nahradil ještě o dost horšíautoritářský despota, Abd al-Fattáh as-Sísí.

Podobně jako jiní světoví autoritáři, i Sísí, kterého podporuje armáda a který byl sám před pučem vrchním velitelem ozbrojených sil Egypta, začal po získání moci obratně utahovat svoji kontrolu nad soudy. Jako prezident Egypta získal Sísí moc jmenovat a dosazovat do funkce přední egyptské soudce, včetně hlavního žalobce. Valná většina soudů je tak zmanipulovaná a jedná v prezidentův prospěch.

Nezávislost soudů je ale v Egyptě mnohem horší. Od minulého roku totiž vešel v platnost zákon, který umožňuje nechat obžalované civilisty soudit před vojenskými soudy. Ty jsou známé tím, že často jednají v zájmu armády a obžalované odsuzují na základě směšných a vykonstruovaných obvinění.

V příšerném stavu se nachází také jakákoliv politická pluralita nebo svoboda názoru. Řada politických stran je v zemi zakázaná a sněmovna reprezentantů, složená z 568 členů, je zpoloviny volená z uzavřených stranických listin. Prezident má navíc právo dosadit dalších 28 poslanců „navíc“.

V roce 2020 proběhly po dlouhé době volby do Senátu, který byl od roku 2014 zrušený. Sto členů Senátu je voleno jako individuální kandidáti a dalších 100 ze systému uzavřené listiny, kde lidé volí strany. Posledních sto dosazuje sám prezident, který tak má prakticky zajišťenou plnou kontrolu nad Senátem. Senát navíc nemá příliš důležitých legislativních pravomocí a hraje spíš estetickou roli.

Vězení pro všechny

Egyptská vláda se u moci drží především za pomoci obrovského teroru proti vlastním občanům. Ve vězení zde může skončit kdokoliv, kdo se vyjádří proti vládě, ať už jde o opoziční politiky, novináře, soudce nebo třeba jen bloggery. Od roku 2015 zde totiž platí tzv. „Zákon proti terorismu“, na jehož velice obecné definici terorismu může policie zatknout prakticky kohokoliv. Egypt je navíc za rok 2021 třetím největším věznitelem novinářů na světě a podle odhadů aktuálně vězní okolo 120 tisíc osob.

Zneužívání vězení a obcházení rozsudku soudů je zde na denním pořádku. Státní bezpečnostní úřady uměle udržují zadržené osoby ve vězení skrze fabrikování nových vazeb. Pokud má být někdo propuštěn z vyšetřovací vazby, státní úřady je prostě obviní z podobných trestných činů jako předtím a znovu je pošlou do několikaleté vazby. Takzvané „rotaci“ se prakticky nedá bránit, a vláda tak uměle vězní řadu svých odpůrců a bojovníků za lidská práva.

Stav egyptských vězení je přitom naprosto alarmující. Obzvláště političtí vězni často mluví o mučení a příšerném zacházení bezpečnostních složek. Bachaři vězně bijí, mučí elektřinou[1] nebo je zavírají na nespecifikované období na samotku. Samotná vězení jsou navíc často přeplněná a vládnou v nich příšerné hygienické podmínky. Podle Amnesty International za rok 2021 zemřelo v Egyptě alespoň 56 lidí ve vězení na základě příšerných podmínek a další 4 na následky mučení.[2]

Někteří lidé ale nemají ani to „štěstí“ být pouze vězněni. V Egyptě totiž platí rozsudky smrti, které místní soudy často vynáší po hrubě nespravedlivých a urychlených soudních procesech. [3] [4]

Diskriminace menšin

Vězení a šíleně omezená lidská práva se ale nevztahují pouze na novináře nebo kritiky režimu. Aktuálně se v Egyptě například projednává návrh zákona, který ze ženy prakticky vytváří nesvéprávnou osobu. Ženy musí řešit administrativní úkoly, jako například přihlášení svých dětí do školy, skrze své manžely, ačkoliv jsou třeba dávno rozvedené. Zákon navíc uděluje mužským opatrovníkům i pravomoc soudně anulovat manželství žen bez jejich souhlasu.

Soudy navíc ženy stíhají za naprosto nesmyslné a vykonstruované obvinění. Loni tak například odsoudily dvě influencerky na šest a deset let za jejich chování a podněcování „neslušného“ obsahu. Spravedlnosti se ženám nedostává ani v případě sexuálního násilí. Loni na jaře například úřady propustily všechny obžalované z případu hromadného znásilnění ženy v káhirském hotelu z roku 2014.

Sexuální menšiny a LGBT+ osoby jsou i nadále zadržovány a souzeny k neskutečně dlouhým trestům. Soudy sexuálním menšinám udělují až devět let dlouhé tresty a alespoň 1 roku vězení se nevyhnul ani televizní pořadatel, který udělal v televizi rozhovor s gayem.

Problémy trápí i komunitu egyptských křesťanů, kteří tvoří 5 až 15 % egyptské populace. Vláda nedokáže ochránit křesťany ze severní oblasti Sinaje, které už řadu let tyranizují a zabíjejí místní radikálové s vazbami na Islámský stát. Naopak vláda v roce 2016 proti křesťanům zavedla diskriminační zákon o stavbě a opravách kostelů, kdy musí jakýkoliv kostel být schválený místními bezpečnostními orgány. Od přijetí zákona úspěšnou registrací prošlo pouhých 20 % žadatelů.

Evropa může pomoct!

Evropská unie dlouhodobě nad brutalitou Sísího režimu zavírala oči. Při nedávné návštěvě Sísího v Bruselu na summitu Evropské a Africké unie afrického diktátora dokonce politici chválili za jeho boj s terorismem a ilegální migrací.

Politici i neziskové organizace se už léta snaží situaci v Egyptě zmírnit, zatím ale marně. Spojené státy loni pozastavily dodávku 130 milionů dolarů vojenské pomoci do Egypta, dokud země nesplní určité požadavky na lidská práva. Evropští politici letos vyzvali OSN, aby dohlídla na porušování lidských práv v Egyptě.

Pokud chce ale Evropa v Egyptě doopravdy pomoci zastavit neskutečné zločiny proti lidským právům, teď se jí nabízí ideální příležitost. Egyptu aktuálně hrozí, že kvůli válce mezi Ruskem a Ukrajinou přijde o obrovské dodávky pšenice, na kterých je velice závislý. Nedostatek potravin a financí na jejich nákup by tak mohl v Egyptě způsobit ještě horší humanitární katastrofu a uvalit stát do většího chaosu.

Evropa by nákupem egyptského plynu mohla krizi značně zmírnit. Měla by ale obchod s plynem podmínit zlepšením právního státu v Egyptě – například zlepšení nezávislosti soudů, uvolnění cenzury médií nebo zmírnění diskriminace žen a menšin.

Takový výhodný obchod by nakonec prospěl oběma stranám – Evropa získá potřebné dodávky plynu, zatímco Egypt nezasáhne v důsledku války hladomor, země získá potřebné finance z prodeje plynu a běžní občané získají více práv i svobod.