PPEU

Evropa se do války o TikTok nesmí zapojovat, musíme začít psát vlastní pravidla hry

Evropa se do války o TikTok nesmí zapojovat, musíme začít psát vlastní pravidla hry

2020-08-27

Donald Trump zakázal od půlky září používání aplikací TikTok a WeChat na území Spojených států. Jde o výrazně nedomyšlenou eskalaci sporů s Pekingem.

Riziko, které čínské softwarové firmy představují, je ale reálné. A nejde jen o soukromí uživatelů – čínské algoritmy také zavání cenzurou a budují gigantické monopoly úplně stejně jako jejich americká konkurence.

Evropa stojí na rozcestí. Neměla by se do obchodní války mezi Čínou a USA vůbec zapojovat – místo toho může vzniklý prostor využít pro napsání vlastních pravidel a vytvoření tržního prostředí, které bude chránit soukromí uživatelů a využije sílu skutečně volného trhu.

Proč jsou čínské firmy problém?

Podle tamní legislativy musí čínské firmy jako TikTok automaticky spolupracovat s komunistickou vládou, a to včetně předávání dat uživatelů. A dat sbírá TikTok opravdu hodně – například už musel zaplatit pokutu za sbírání dat dětských uživatelů v rozporu s americkým zákonem. Novináři z Wall Street Journal zase zjistili, že TikTok 18 měsíců sbíral unikátní identifikátory uživatelů (tzv. MAC adresy), čímž porušoval podmínky Googlu. Rizikové je i samotné ukládání hesel, kdy spousta uživatelů bohužel používá stejné heslo pro více aplikací.

Je jasné, že krmit jakoukoliv digitální firmu nepředstavitelným množstvím osobních dat není nikdy dobrý nápad, ať už se jedná o Facebook, Google nebo jiné. Nicméně posílat ona data těmto velkým firmám, a navíc čínské vládě je asi ta nejhorší možná kombinace.

Neméně vážná jsou i obvinění TikToku z cenzury. O tom, co se vám zobrazí na úvodní stránce, totiž rozhodují algoritmy, potažmo zaměstnanci firmy. A tak se stalo, že TikTok zablokoval účet aktivistce Feroze Aziz za její geniální video, kde upozorňuje na kulturní genocidu Ujgurů. Nutno říci, že TikTok se za to rychle omluvil s tím, že šlo o chybu člověka – ten si asi neuvědomil, že na Západě jsou standardy pro svobodu projevu poněkud vyšší než v Číně. Stejně tak bylo na TikToku podezřele málo videí z nedávných nepokojů v Hong Kongu a podobně „nepopulární“ jsou i videa o Tibetu.

Bytedance, mateřská firma TikToku, všechna obvinění odmítá. Data evropských a amerických uživatelů prý leží na serverech mimo území Číny. Firma chce také v LA zřídit „transparency centre“, kde by nezávislí experti mohli ověřit jejich algoritmy a politiku kontroly obsahu. Teď se ale dostáváme k jádru problému – tato opatření by možná stačila, kdyby TikTok vyráběl auta nebo nějaké jiné fyzické zboží. Tady se ale bavíme o extrémně komplikovaném softwaru, kde odhalit „zadní vrátka“ není vůbec jednoduché. To potvrzuje pro The Economist i bývalý Chief Security Officer Facebooku, Alex Stamos: Dokud budou mít programátoři v Pekingu přístup k datům uloženým mimo Čínu, mohou je čínské úřady donutit ona data vydat.

Proč tedy TikTok a další služby nezakázat?

Problémů má Trumpovo rozhodnutí víc než dost.

Za prvé jde o tu nejzákladnější srozumitelnost. Trump s účinností od 45 dnů po vydání dekretu (tedy cca od půlky září) zakázal všechny „transakce“ amerických občanů a firem s TikTokem a WeChatem. Zároveň dekret ukládá ministrovi obchodu specifikovat tyto „transakce“, a to také do 45 dnů.

Komplikace jsou v tom, koho by takový krok zasáhl. V první chvíli rozhodnutí vyvolalo paniku třeba mezi hráči velmi populárních her Fortnite a League of Legends – jejich obavy se pokusil Bílý dům vysvětlit a rozptýlit s tím, že to není cílem. Na velkých platformách to ale může být snadno vedlejší efekt. Nemluvě o tom, že se v posledních dnech rozběhl i střet přímo mezi největšími firmami ve sporu mezi Epic Games, Applem a Googlem. O sporech mezi herními platformami a o tom, co dělají s vašimi daty, ale pro vás připravuji podrobnější článek.

Je téměř jisté, že Google a Apple budou muset tyto aplikace stáhnout ze svých online obchodů v Americe. Jak ale bude ošetřeno, aby lidé oficiální obchody neobcházeli? A hlavně, co bude se 100 miliony Američanů, kteří mají TikTok už teď nainstalovaný ve svých telefonech? A vztahuje se zákaz i na služby Applu a Googlu v Číně? A co v Evropě?

Druhý problém je skutečný cíl takto silného státního zásahu. Trumpovi vůbec nejde o ochranu občanů před zneužíváním jejich dat a masivními monopoly, které takové praktiky budují. Jeho cílem je vytvořit co největší tlak na TikTok, aby byl nucen své americké aktivity oddělit a prodat Microsoftu. Microsoft je sice o něco méně problematický než ByteDance, ale krmit jednoho z největších obrů internetové ekonomiky, který na vaše soukromí skutečně také příliš nedá, je cesta do pekla. Pro uživatele se nic zásadně nezlepší, jenom jejich data poputují pod jinou velkou značku. Trump si už ale stihl otevřeně říct o podíl z kořisti.

Třetí zádrhel je dopad na zákazníky. WeChat patří společnosti Tencent, což je mimo jiné jeden z hlavních hráčů na poli videoher. Proto se hned po vydání rozhodnutí objevily dotazy, zda zákaz bude platit i třeba pro populární hru League of Legends. Podle vyjádření vlády se zákaz na tyto hry nevztahuje, ale ze samotného nařízení to zřejmé není.

A závěrem je tu právní jistota. Okamžite po ohlášení Trumpových výnosů došlo k silné reakci na burze, ale v delším horizontu není jisté ani to, že zákaz opravdu začne platit – firma Bytedance již oznámila, že se obrátí na soud. Ten už jednou Trumpovo nařízení zrušil, a to v případě tzv. Muslim banu. Věřím, že klíčovou vlastností podnikatelského prostředí je jeho předvídatelnost a férovost. Stát, který náhodně tlačí na jednu cizí korporaci, aby odprodala kus svých aktivit jiné obrovské národní firmě, není úplně zářící pochodní svobody.

Další rána pro celosvětový internet

Kromě praktických problémů jak pro čínské, tak pro americké firmy a pro uživatele celosvětově má Trumpův zákaz ještě jeden aspekt. Jde o další krok v jakési deglobalizaci (nejen) virtuálního světa. Vint Cerf, jeden z otců internetu, mluví o „rozsekání internetu na mnoho kousků“.

Tento trend začal jednoznačně v Číně. Restriktivní politika čínské vlády na internetu je trefně označována jako the Great Firewall of China. Ostatně i WeChat je tak populární hlavně díky tomu, že Google nebo Facebook jsou v Číně blokovány. Všichni bychom měli tlačit na to, aby se Velký Firewall kus po kusu rozebral a odstranil. Trump ale místo toho začíná stavět vlastní zídku. To je ze strany USA zásadní strategická chyba, na kterou ale můžeme doplatit všichni. Globální internet a komunikace mají své výzvy, avšak jejich přínosy jsou obrovské. Svoboda informací přináší jak nekonečné vlny zábavy, tak hlavně možnost dělat lepší rozhodnutí. Všechny nás spojuje dohromady. Svět, ve kterém se Číňané dostanou jen k čínským informacím a Američané jen k americkým, je svět, který má o dost méně naděje na zlepšení a ve kterém bych nerad žil.

Jak této hrozbě čelit?

To je otázka za milion dolarů.

Americký přístup totální volnosti a systematických výhod pro ty největší vedl ke stavu, kdy obrovské firmy ovládají trh a konkurence se stále snižuje.

Věřím, že základem je skutečně konkurenční trh. Ten ale potřebuje férová pravidla a kvalitní regulace, které budou jak bránit soukromí a práva uživatelů, tak zabrání vzestupu obřích monopolů.

Tady má USA hodně co dohánět. Její antimonopolní zákony byly kdysi vzorem pro svět, ale v posledních dvaceti letech selhávají. Palčivě také chybí legislativa podobná evropskému GDPR. Na to dlouhodobě upozorňuje občanská společnost a nejnověji i The Economist. Místo systémového řešení ale Amerika volí cestu zbrklých a nedomyšlených útoků na jednotlivé firmy.

Koneckonců i díky podpoře konkurence jsou v posledním průzkumu kvality digitálního života země EU vždy na předních místech v dostupnosti (soupeření mnoha poskytovatelů připojení je oproti americkým kolosům výhodné pro spotřebitele). V e-bezpečnosti pak EU žebříčky právě díky GDPR drtí všechny ostatní.

To, že jsme na tom lépe než ostatní, ale neznamená, že máme hotovo. Naopak. EU má v některých věcech dobře nakročeno, ale je co doladit. Třeba GDPR. Zákon sice předávání dat cizím mocnostem výslovně zakazuje, problém je ale dohled nad jeho dodržováním. Ten mají na starosti úřady v jednotlivých zemích a centrální dohledový orgán neexistuje. Výsledkem je, že zatím nedošlo k relevantnímu případu, kdy by například nějaká firma poskytla data vládě mimo EU a byla za to pokutována. A právě TikTok má svůj security hub v Irsku, kde je tamní regulátor údajně spíše slabý. Jednotlivá vyšetřování také trvají příliš dlouho.

Potřebujeme využívat celé spektrum našich možností. Nutně potřebujeme centrální dohledový úřad pro velké softwarové firmy, u kterých je kontrola GDPR mnohem komplikovanější než třeba u e-shopu. Zároveň je třeba tlačit na Čínu, ať změní své zákony přikazující čínským firmám spolupráci. A když už u toho budeme, víc než dost másla na hlavě v této věci mají i naši američtí spojenci. Spojenec se koneckonců pozná právě tak, že mu můžeme upřímně říct, co nám vadí, ne?

Regulace softwarových firem je každopádně běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Je to podobné jako s hackery – ti jsou vždy o krok napřed a antivirové firmy jen reagují na vzniklé hrozby. Také u firem jako TikTok asi vždy bude existovat riziko „zadních vrátek“ k osobním datům nebo hrozba cenzorního mechanismu v jejich algoritmu.

Tuhle hru nejde hrát donekonečna. Evropa by se neměla do obchodní války mezi Čínou a USA vůbec zapojovat – místo toho může vzniklý prostor využít pro napsání vlastních pravidel a vytvoření tržního prostředí, které bude chránit soukromí uživatelů a využije sílu skutečně volného trhu.