Fit for 55: Čistší letadla a více vlaků
Už jsem několikrát psal o systému emisních povolenek (EU ETS) ve kterém fungujeme už řadu let. Změny, o kterých se dlouho mluví, jsou konečně na stole.
V revizi systému EU ETS jde víceméně o rozšíření a „zalepení“ slepých míst, žádné experimenty v této části balíčku Fit for 55 nečekejte. Spíš řadu provázaných drobných změn, o kterých se navíc mluvilo dlouhé měsíce předem.
Doprava a budovy: běžní lidé nebudou žádnou povolenku potřebovat
Asi největším zásahem je spuštění systému emisních povolenek do silniční dopravy a do výstavby, ale i provozu budov. V návrhu je jasně napsáno, že se emisní povolenky týkají pouze dodavatelů paliva pro tyto sektory. Ne domácností, ne jednotlivců.
I tak je to pro mě jeden z nejproblematičtějších bodů celého balíčku.
Bude to znamenat hodně práce na nastavení fungujícího systému, emisní povolenky vstupují na nový trh, kde s ním jen málokdo má zkušenosti. Přitom úspory CO2 mají být jen asi 5,15 % ročně. A víme, že doprava i bydlení jsou oblasti extrémně citlivé na přenášení nákladů na koncové spotřebitele. Možná jsme stejného omezení emisí mohli dosáhnout jinou cestou, kdybychom byli ambicióznější ve velkých průmyslových odvětvích nebo i v zemědělství.
Nebo třeba kdybychom rychleji opustili takzvané „volné emisní povolenky“. To jsou povolenky, které v podstatě kupují státy jako výhodu pro svůj „špinavý“ průmysl. Podle návrhu Evropské komise skončí do roku 2036. Podle mě se to dalo udělat i rychleji. Tady totiž v podstatě za peníze daňových poplatníků státy dotují velký byznys.
Konec uhlíkových prázdnin na nebi
Další takovou oblastí jsou volné emisní povolenky pro leteckou dopravu. Tady měli výrobci paliv v podstatě uhlíkové prázdniny ve srovnání třeba s automobilovou nebo železniční dopravou.
Přitom mezi lidmi i v byznysu už dávno před koronavirem běžela debata o tom, jaké formy cestování se vlastně hodí za jakým účelem a že třeba krátké lety ve srovnání s vlakem nedávají smysl. Takže omezení volných povolenek pro letectví beru spíš jako definitivní tečku za něčím, co už se stejně v praxi překonalo samo – jenom teď přestaneme letecké uhlíkové prázdniny dotovat.
Volné povolenky pro leteckou dopravu uvnitř EU skončí v roce 2027. A nově přibudou také závazná pravidla pro využívání ekologických leteckých paliv (iniciativa ReFuelEU Aviation).
Čistší námořní doprava a jedna zajímavá chybička
Je tu ještě oblast, kde se Česko jako vnitrozemský stát čistě jen poveze na tom, co za něj udělají v jiných zemích. To je zavedení systému emisních povolenek do námořní dopravy pro všechny cesty, kde se alespoň jeden z počátečních nebo koncových přístavů nachází v EU.
Souvisí s ním také nová regulace používaných paliv v oblasti námořní přepravy, kde by se postupně měl zvýšit podíl ekologických paliv až na 88 % do roku 2050.
Ačkoliv se to týká námořní dopravy a my, jak známo, moře nemáme, vloudila se do téhle části předpisů chybička, kterou naopak z Česka známe docela dobře. Nejsou tu jasně vymezená ekologická paliva.
Takže se může snadno zopakovat to, co jsme si v Česku zažili v debatě o podporovaných zdrojích energie – do nové regulace se šikovně zapasuje i lecjaký holding s lány řepky pro primitivní biopaliva, a vytlačí tak skutečně ekologickou konkurenci. Věřte mi, že o tuhle zkušenost se s kolegy rád podělím.
Víc prostředků na modernizaci
Návrh Komise počítá s tím, že veškeré výnosy z emisních povolenek budou použity na opatření v oblasti boje proti klimatické změně. To je pozitivní. Zvýší se tak například rozpočet Modernizačního fondu, ze kterého se financuje třeba zvýšení energetické účinnosti, inovace a modernizace energetické soustavy. Je třeba ale přidat pojistku, aby z financování byly vyloučeny projekty zacílené čistě do kapes uhlobaronů.
Poslední část změn se týká těch průmyslových oblastí, které sice nespadají do systému emisních povolenek, ale přeci jen v nich nějaké emise vznikají. Jde v podstatě o dobrovolnou solidaritu, některé státy toho využívají k synergii, jiné k tomu, aby měly volnější ruce ve strategii snižování emisí. Revidované Nařízení o sdílení úsilí stanoví, že v sektorech mimo systém EU ETS se k roku 2030 sníží emise o 40 % oproti roku 2005. Ale vzhledem k tomu, že nikdo nepostihuje státy, které toho nedosáhnou, vnímám to spíš jako výzvu k hledání shody s ostatními opatřeními. Na tomhle opravdu plán snižování emisí nestojí a nepadá.