Fit for 55: Les jako ochrana planety

Půda a hlavně lesy jsou náš klíčový nástroj v boji s klimatickou změnou, protože umějí odbourávat skleníkové plyny z atmosféry. Neumí to ale každý les stejně, záleží na tom, jak s krajinou a lesy hospodaříme.

Doteď v tom byla EU trochu nedůsledná, oficiální politika se až dosud dívala na lesy primárně jako na zdroj dřeva a energie. U nás tenhle přístup v kombinaci se suchem vedl k tomu, že se naše lesy staly jednoduchou kořistí škůdců a důsledky vidíme na holých kopcích Beskyd či v hnědnoucím Českém Švýcarsku.

V tomto ohledu je nová Strategie v oblasti lesnictví opravdovým průlomem. Předpokládá právně závaznou ochranu a obnovu ekosystémů, ochranu biodiverzity a přináší i lepší a pevnou definici udržitelného lesního hospodářství.

Cílem je, aby se dřevo používalo jako opravdu ekologický materiál. V uplynulých letech se totiž v praxi objevilo spoustu kreativních nápadů, které jdou proti téhle hlavní myšlence – za všechny je možné jmenovat pěstování „levných“ lesů pro dřevo na biomasu.

Přístup k lesům se má celkově otočit.

Je to vidět i na tom, že strategie nově předpokládá přísnější ochranu evropských pralesů, jejich zmapování a monitoring. Výchozím vzorem už nemá být průmyslový les pro těžbu, ale odolný, dlouhověký a druhově rozmanitý les, který nám pomáhá čistit atmosféru od emisí. V souladu s tímhle přístupem by mělo být v nejbližších devíti letech vysazeno na tři miliardy nových stromů po celé Evropě.

Cílem je, aby v roce 2030 lesy uměly odbourat 310 milionů tun C02 ročně.

Strategie sama tohle nezajistí. Odbourávání CO2 je proto přímo upravené v nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF), kde jsou závazné cíle pro EU jako celek i pro jednotlivé státy.

Myslím si, že aby se předešlo všem pochybnostem, mělo by tohle nařízení upravit kromě cílů ty ostatní principy – třeba princip, že dřevo se nemá ve velkém pěstovat pro biomasu a že laciné jednodruhové lesy nejsou tak úplně to, co v boji proti klimatické změně opravdu pomáhá.

Dál bude důležité, jak se východiska ze strategie propíší do politiky jednotlivých členských států, třeba do jejich národních energetických koncepcí.