Hranice EU musí chránit zodpovědná agentura. Frontex selhává na mnoha frontách

03.05.2021
Evropská pohraniční a pobřežní stráž Frontex chrání vnější hranice Evropské unie a hraje zásadní roli v podpoře členských států, na které migrační vlna dopadá neúměrně víc než na ostatní.

Výhody má ale i pro vnitrozemské státy. I díky spolehlivé ochraně vnějších hranic můžeme žít v Schengenském prostoru a využívat výhody historicky nejsvobodnějšího pohybu osob a zboží.

Agentura se ale v poslední době potýká se závažnými problémy včetně podezření, že se podílela na vážném porušování lidských práv na moři. Mluví se i o nezvládnutém finančním managementu, problematických výběrových řízeních, nařčení ze šikany zaměstnanců nebo schůzkách s neregistrovanými lobbisty.

Růst rozpočtu i mise mimo EU

Předsedové vlád členských států se před dvěma lety rozhodli, že chtějí Frontex výrazně posílit a z koordinačního orgánu udělat samostatnou a silnou agenturu. Na začátku roku 2019 měla první uniformovaná jednotka EU 1700 zaměstnanců, za sedm let by jich mělo být 10 000. Rychlé navyšování kapacit jde ruku v ruce s významným růstem rozpočtu, který je letos trojnásobný oproti nejkritičtějším rokům migrační krize. Agentura nakupuje vlastní techniku a začíná operovat i mimo Evropskou unii. Před dvěma lety také nasadila několik pohraničníků do Albánie, kde hlídají, jestli se někdo nesnaží nelegálně překročit hranice do EU. Řecko-albánskou hranici do té doby hlídalo deset albánských policistů. Frontex může při kontrole vnějších hranic EU kontrolovat identitu příchozích nebo vydávat a zamítat povolení ke vstupu na území států Evropské unie.

Problémy s vyúčtováním

Agentura v rámci obvyklé procedury předložila své vyúčtování Evropskému parlamentu, který odložil jeho schválení. Potvrdil tím můj názor, který jsem prosazoval už na Výboru pro rozpočtovou kontrolu v březnu. Agentura má na kontě několik vážných podezření a dokud nebudou vyjasněny, nepokládám za zodpovědné jí vyúčtování prostě odmávnout.

Parlament má na starost dohled nad finančním hospodařením Evropské komise i ostatních agentur a orgánů EU. Pokud jim vyúčtování neschválíme, jsou pod mnohem přísnější kontrolou a ztrácí část své nezávislosti dokud své potíže nevyřeší. Na půdě parlamentu dokonce k průšvihům ve Frontexu vznikla samostatná vyšetřovací skupina, která chce své závěry představit v létě.

Vytlačování loděk a další průšvihy

Evropský úřad pro boj proti podvodům od konce loňského roku vyšetřuje možnost, že se Frontex podílel na tzv. „pushbacks“, tedy vytlačování lidí zpět za hranice. Tvrdí to mnohé zdroje i zevnitř agentury.

Pushbacky jsou extrémně nebezpečné. Obvykle vypadají tak, že se velká loď rychle rozjede proti vratké bezmotorové loďce (většinou přecpané lidmi) a vytvoří vlny tak, aby ji obrátila nazpátek. Při manévru může dojít ke kolizi či převrácení, což může mít pro lidi na loďce fatální důsledky. Podle skupiny investigativních novinářů z Bellingcat, der Spiegel a ARD plavidla Frontexu vytlačování lidí řeckou pobřežní stráží nečinně přihlížela. Minimálně v jednom případě se podle všeho na pushbacku přímo podílela. Minulý týden přišla další znepokojující zpráva. Frontex se měl podílet na vytlačování migrantů i u Libyjského pobřeží ve středozemním moři. Šéf agentury ještě nedávno parlamentu tvrdil, že s libyjskou pobřežní hlídkou vůbec nespolupracuje.

Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se lidé na riskantní cestu přes moře do Evropy vůbec nevydávali. Tomu by pomohlo, kdyby měli zájemci o azyl možnost podat žádost co nejblíž svému domovu, nikoliv až v hraničních státech EU. Ale dokud přichází, nemůžeme souhlasit s náhodným topením lidí.

Obzvlášť znepokojivé je také to, že Frontex nezvládl najmout 40 úředníků, kteří mají pomoct vedoucí sekce lidských práv. S jejich pomocí bude moct podnikat vlastní nezávislá šetření a zjišťovat, jak na tom Frontex s respektem k lidským právům a životům je. Právě toto výběrové řízení byla jedna ze základních podmínek, pod kterou byl agentuře rozpočet navýšen. Čas měla do prosince, je duben, a pořád nic. Existuje i podezření, že byli zaměstnanci instruováni, aby před vedoucí sekce lidských práv zatajovali zásadní informace.

Máme navíc důkazy o tom, že si instituce dobře nehlídá své finance. Evropský účetní dvůr upozornil na řadu nesrovnalostí, mezi kterými bylo i to, že Frontex proplácel výdaje bez toho, aby měl v ruce faktury. OLAF se zase zabývá smlouvami s polskou IT společností, která dostala statisíce eur za to, že dodala nefunkční software. I přes tato zjištění dostala společnost další milionové zakázky.

Tady to bohužel nekončí. Zprávy o vnitřním fungování klíčové evropské agentury jsou tak závažné, že nestačí kosmetické úpravy, kterými dosavadní vedení reagovalo na kritiku. Zaměstnanci si stěžují na chaotická výběrová řízení, Evropský úřad pro boj proti podvodům se zabývá stížnostmi na šikanu ze strany vedení instituce. Agentura si také nezvládla sjednat právní základ pro to, aby mohla být část jejích strážců ozbrojená (pokud s tím souhlasí země jejich působení). Na některé operace je proto musí doprovázet policisté.

Posledním z důvodů, proč jsem rozpočet agentury nepodpořil, je problém s transparentností. Podle investigativních novinářů se šéfové Frontexu potkávali s lobbisty ze zbrojního, sledovacího a biometrického průmyslu. Celkem 70 % společností, které se takto s agenturou setkaly, není v unijním lobbistickém rejstříku. Co hůř, když to měl šéf Frontexu Evropskému Parlamentu vysvětlit, zapíral a poskytl informace, které se později ukázaly jako nepravdivé. Teď je důležité, aby se vedení Frontexu postavilo k problémům čelem a investovalo maximální úsilí do lepšího provozu - silný a efektivní Frontex do budoucna opravdu potřebujeme. Agentura, která si nedokáže zajistit základní nábor lidí a její peníze náhodně mizí, evropské hranice opravdu ochránit nemůže.