Itálie: Lidská práva? Ano, ale ne pro všechny!

15.11.2021
Italský senát na konci října torpédoval návrh zákona proti homofobii a diskriminaci menšin.

Dva muži brutálně zbiti chuligány na vlakovém nádraží za polibek na veřejnosti. Neustálé výhružky od souseda s baseballovou pálkou, který tvrdí, že vám v noci vypálí byt a auto. Plivání a nadávání na pár dvou žen držících se za ruce. Reakce policie? Vlažná. Taková je v Itálii bohužel realita pro celou řadu lidí. Itálie je totiž jednou z posledních evropských zemí, které nemají žádné celostátní antidiskriminační zákony proti sexuálním menšinám. 

Obrovskou nadějí pro mnoho lidí tvořil dlouho připravovaný zákon, podle kterého by se diskriminace a násilí proti LGBTQ+ osobám, ženám a lidem s postižením řešilo jako zločin z nenávisti. Myšlenku spravedlivé a svobodné Itálie pro všechny bez rozdílu podporují dvě třetiny občanů – bohužel stále zůstává pouze na papíře. Návrh zákona pohřbila církev a senátoři z italské krajní pravice, kteří schválení zákona přehlasovali jen o 23 hlasů.

Odmítnutím antidikriminačního zákona se Itálie postupně přibližuje ke státům, jako jsou Polsko nebo Maďarsko, kde vlády posledních několik let uměle vytváří nenávist proti menšinám a LGBTQ+ osobám, ze kterých si dělají obětní beránky. Členské státy Evropské unie přitom musí respektovat a aktivně dohlížet na dodržování základních hodnot, jako jsou úcta k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin.

V Evropě nesmíme měřit dvojím metrem. Polsko a Maďarsko jsou za pošlapávání práv menšin kritizovány (ovšem ne pouze za to), zatímco situace v Itálii se z pohledu Unie dočkala spíše vlažného povzdechnutí. Všechny členské státy by měly dodržovat hodnoty, které se zavázaly bránit svým členstvím v EU, a to bez výjimky.

Práva menšin

Itálie je jediným západním státem EU, který nemá plošné zákony proti diskriminaci sexuálních menšin. Kromě Itálie jsou to pak už jenom Polsko a Litva. Itálie přitom má zákony proti diskriminaci a projevům nenávisti z roku 1993, tzv. „Mancinův zákon“ – ten ale pouze zmiňuje „rasové, etnické, národnostní nebo náboženské“ motivy k nenávisti. 

Cílem antidiskriminačních zákonů je především ochránit zranitelné skupiny lidí před jak fyzickou, tak i jinou formou diskriminace. V tomto případě by zákon například mohl chránit LGBTQ+ osoby před vyhozením z práce pouze na základě jejich sexuální orientace. Za prokázanou diskriminace na základě některých zmíněných hodnot by pachateli hrozil rok a půl za mřížemi nebo pokuta 6 tisíc euro.

Potřeba takového zákona je určitě na místě – každý rok se v Itálii nahlásí kolem 20 000 případů diskriminace osob na základě jejich sexuální orientace, z čehož zhruba v 9 % jde o závažné problémy. Země je navíc značně pod průměrem EU, co se týče tolerance LGBTQ+ osob – podle Eurobarometru sexuální menšiny toleruje pouze 55 % Italů, zatímco průměr v EU je 72 %.

mirarovnostilgbt-2.png

Církev a krajní pravice

Proti snaze o doplnění antidiskriminačního zákona o sexuální menšiny se velice hlasitě staví zástupci italské krajní pravice a Vatikán. Stejně jako tomu je v jiných zemích, i zde se tyto strany proti sexuálním menšinám ohánějí naprosto nesmyslnými argumenty. Výrazným řečníkem je bývalý europoslanec a předseda Ligy Severu Matteo Salvini, který je dlouhodobým spojencem dalších krajně pravicových evropských politiků jako Marine Le Pen, Geert Wilders nebo třeba i Tomio Okamura. 

Podle Salviniho je nový zákon prachsprostým „zákonem proti svobodnému názoru“. Stejně tak straší, že nový zákon přímo ohrožuje tradiční rodinu muže a ženy a osoby zastávající tradiční hodnoty budou díky zákonu předvolány před soud. Netuším v jakém světě žijí pravicoví populisté, ale v tom normálním mlácení lidí na ulici za jejich sexuální orientaci vážně není svoboda slova, ale odpudivý trestný čin.  

Podobným argumentem se ohání i Vatikán, kterému se zákon také nelíbí. Minulý červen tak třeba zničehonic začal vytvářet tlak na italskou vládu, aby znění zákona pozměnila, protože by mohl ohrožovat „svobodu myšlení katolické církve“. Co přesně taková svoboda myšlení znamená, asi nechám na interpretaci.

Jih míří… na Východ?

Obrovská nevůle italských krajně pravicových a konzervativních politiků proti antidiskriminačnímu zákonu není ale bohužel žádnou novinkou. Obdobné případy totiž můžeme sledovat už dlouhodobě u jiných členských států o něco dál na východ. Polská konzervativní strana PiS Jaroslawa Kaczynského a maďarská Fidesz oligarchy Viktora Orbána na potlačování práv sexuálních menšin pracují bohužel dlouhodobě. 

V Maďarsku se životní podmínky a práva LGBTQ+ osob zlepšovaly až do nástupu konzervativní Fidesz k moci. Viktor Orbán od svého nástupu neustále vytváří z menšin hrozbu maďarské národnosti, kultury a rodiny. Z menšin si tak vytvořil pomyslné boxovací pytle, na které odvede pozornost kdykoliv se jeho vládě podaří něco pokazit. 

Práva sexuálních menšin se v zemi začala radikálně smrskávat, včetně zákazu sňatků nebo adopce stejnopohlavními páry. Poslední velký výstřel do lidských práv byl nový tzv. „Anti-LGBT“ zákon, který po vzoru Ruska LGBTQ+ lidi víceméně „zakázal“.

V Polsku bylo vnímání sexuálních menšin vždy trochu opatrnější kvůli významné roli církve, která se proti právům sexuálních menšin staví otevřeně negativně. Od nástupu PiS si ale konzervativní strana udělala po vzoru Maďarska ze sexuálních menšin hromosvod. Vrcholní politici PiS otevřeně propagují diskriminační zákony proti LGBTQ+ komunitě a homosexualitu nazývají „ideologií“. Situace vyvrcholila pár let zpátky, kdy se zhruba třetina Polska za hlasité podpory PiS prohlásila za „Anti-LGBT zóny“.

Inspirace italské krajní pravice tou visegrádskou nejde přehlédnout. Miláček italské krajní pravice Matteo Salvini už dokonce jedná s představiteli obou zemí o vytvoření klubu v europarlamentu, kde by s největší pravděpodobností pokračovali v krocích států V4 – pošlapávání právního státu, občanských svobod a nástupu autoritářství.

Lidská práva je třeba bránit

Evropská unie se zakládá na několika základních hodnotách a principech, které se všechny členské státy zavázaly dodržovat. Jedním z nich je článek 2 Smlouvy o EU, ve kterém jasně stojí, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.

Evropská unie musí všem svým občanům zaručit stejné svobody a občanská práva, nehledě na jejich rasu, gender nebo sexuální orientaci. V Polsku a Maďarsku už probíhá soudní řízení a Komise aktivovala článek 7 Smlouvy o EU. Velice mne mrzí, že ačkoliv se Komise (právoplatně) zabývá těmito státy, potlačování lidských práv svých vlastních občanů v Itálii zatím poměrně ignoruje.

Evropské zákony a principy mají být vymáhány u všech členských států rovně, stejně jako se mají všechny členské státy snažit o to, aby respektovali evropské zákony a hodnoty, ke kterým se zavázaly. Komise by proto měla zakročit a situaci v Itálii věnovat svůj čas. Evropský menšinám hrozí rostoucí trend diskriminace na úkor nárůstu populistických autoritativních vlád. Pokud Komise nebude tyto hodnoty přísně vymáhat, příště už to možná nebude ani možné.