Jak pomoci Egyptu a Turecku, kde skutečně hrozí nedostatek potravin?

25.04.2022
Zatímco Evropa je z hlediska zásobování potravin i přes přetrvávající ruskou agresi na Ukrajině v bezpečí, některé nedaleké státy takové štěstí nemají. Země jako Turecko a Egypt, které jsou na dovozu ruských a ukrajinských obilovin majoritně či zcela závislé, již nyní pociťují bolestivý dopad tohoto konfliktu. Proč právě tyto země a jak jim může může pomoci EU? Přečtěte si v následujícím článku!

Proč je potravinová bezpečnost v Egyptě a Turecku ohrožena mnohem více než Evropě?

Země severu Afriky a východní Asie byly v roce 2021 z velké části závislé na dovozu mnoha základních potravin z Ruska a Ukrajiny. Turecký import pšenice z těchto zemí činil téměř 90 %, většinově z Ruska. Egypt v těchto zemích nakupoval asi 75 % této komodity, většinu též v Rusku. Přičemž některé Kavkazské státy jako Gruzie či Armenie byly na dovozu ruské pšenice závislé skoro ze sta procent. Již před válkou však byl trh se základními surovinami velmi napjatý.

Dva roky koronavirové pandemie, přetrvávající extrémní přírodní podmínky jako dlouhotrvající sucha a rozsáhlé povodně, to vše mělo nepříznivý dopad na cenu potravin. Nyní však cena pšenice vzrostla o 80 % oproti loňskému roku. Hnojiva, která jsou v současné době k produkci základních surovin v podstatě nezbytná, jsou též na historickém maximu. Jejich předním světovým vývozcem je totiž též Rusko. Kvůli prudkému nárůstu cen paliv je pro tyto země navíc velice obtížné nakupovat suroviny od jiných velkých, vzdálenějších dodavatelů, jako jsou USA, Argentina nebo Austrálie. Obyvatelé těchto zemí jsou navíc značně ohroženi chudobou. V Egyptě hrozí nedostatek jídla více jak jedné čtvrtině obyvatelstva a s nárůstem cen základních potravin budou samozřejmě nejvíce ohroženy nejchudší domácnosti. Hrozí proto, že nemalá část nízkopříjmových domácností, které si potraviny zvládaly obstarávat na hranici svých příjmů, se ocitnou v chudobě.

Zdroj dat: FAO

psenice-793128763

Co by mohlo těmto zemím pomoci?

Vedlejším negativním efektem rostoucí ceny hnojiv a základních surovin je stoupající cena krmiva pro hospodářská zvířata a tím pádem cena samotného masa. Dle kvalifikovaných odhadů je asi třetina veškerých vypěstovaných surovin využita pro krmení hospodářských zvířat. Suroviny vypěstované na určité zemědělské ploše mohou potenciálně uživit až osmkrát více lidí konzumujících pouze rostlinou stravu oproti konzumentům stravy složené převážně z masa. Proto jednou s možností, která byla vzhledem ke zvyšujícímu se počtu obyvatel Země na stole již dávno před Ruskou válkou, je omezení chovu hospodářských zvířat. Díky tomu by se část vypěstovaných surovin, respektive část zemědělské půdy, mohla využít pro produkci základních surovin sloužících k přímé konzumaci a tím poskytnout potravu pro znatelně větší počet lidí.

Vzhledem k tomu, že Turecko a Egypt, patří v oblasti základních surovin, jako jsou pšenice, kukuřice či slunečnicový olej, jednoznačně k exportním zemím, bude třeba nahradit tyto dlouhodobé dodavatele jinými spolehlivými obchodními partnery. A vzhledem k rostoucím cenám pohonných hmot je logické hledat tyto partnery co nejblíže v Evropě.

Co by měla dělat Evropská unie?

Evropa v reakci na rostoucí ceny pohonných hmot, zemního plynu a hnojiv zavádí rozsáhlá podpůrná opatření pro evropské zemědělce. Aby byla produkce co nejvíce nezávislá na externích dodavatelích, upřednostňuje zemědělce, kteří při pěstování plodin využívají ekologické postupy, jež jdou ruku v ruce s Green Dealem, a zároveň nově umožňuje širší využívání zemědělské půdy.

Díky tomu bude mít Evropa nejen dostatek potravin pro své obyvatele, ale zároveň bude moci – ve větší míře než nyní – svou nadprodukci nabídnout k nákupu jiným zemím. Zároveň, vzhledem k obrovskému rozdílu výnosnosti půdy při produkci masa a rostlinných surovin, by EU již dále neměla dotovat živočišnou výrobu. Dotace by měly směřovat do moderního udržitelného zemědělství, nikoliv do neefektivní produkce masa, z něhož se navíc téměř čtvrtina v Evropské Unii vyhodí.

Klíčovým řešením tedy je nepodporovat a nedotovat živočišnou produkci a nesnažit se omezovat vývoz surovin, kterých máme a hlavně budeme mít víc než dostatek.

Aby ovšem nedošlo k nedorozumění: Veškeré tyto kroky jednoznačně nesmí být na úkor občanů Evropy. Dostatek cenově dostupné široké škály potravin na vnitřním evropském trhu je samozřejmě základem pro efektivní a udržitelnou obchodní politiku.