Jsou soudy skutečně nezávislé? Bohužel ne

Nezávislost soudů. To je téma, o kterém se na veřejnosti příliš nemluví. Asi nebudu jediný, kdo řekne, že většina z nás by ideálně nechtěla ve svém životě mít se soudy vůbec nic společného. Jenže jsou to právě soudy, kdo den co den chrání naše práva a zajišťuje, aby se s námi všemi zacházelo stejně. Co se ale stane, když takové soudy přestanou být nezávislé?

Asi jste už pochopili, že ani v Evropě dnes není nezávislost soudů univerzální samozřejmostí. V zemích, jako jsou Polsko nebo Maďarsko, můžeme den co den sledovat, jak to dopadne, když vlády zneužijí soudy jako mocnou zbraň na potlačování lidských práv a svobod svých občanů.

Často můžete slyšet, jak v Evropském parlamentu vyzývám k hájení principů právního státu. Svobodné soudy jsou totiž vážně tou poslední bariérou, která brání politikům ve výkonné moci přetvořit stát v autoritářské peklo. Právo často končí tam, kde začíná vládní ideologie.

Právě proto považuji za důležité nezávislost soudů hájit do posledního dechu. V opačném případě pak totiž můžeme skončit jako Rusko – kde svoboda a demokratické hodnoty fungují leda tak na papíře.

Právní stát je jedním ze základních pilířů demokratického světa. Zakládá se na něm i Evropská unie, která ho zmiňuje hned ve druhém článku Smlouvy o EU. Státní moc se jím musí řídit a vždy jednat se svými občany v mezích zákona. Slouží především jako pojistka, že stát bude jednat v zájmu občanů a ne pouze ve vlastní prospěch.

Soudy jako záruka demokracie

Činnost soudů a soudních orgánů zdaleka přesahuje pouhé rozhodování o vině a trestu za trestné činy. Především takový Ústavní soud má v České republice podle čl. 87 Ústavy pravomoc rušit celé zákony nebo nařízení vlády, pokud jsou v rozporu s ústavním pořádkem. Možná si třeba vzpomenete, jak u nás Ústavní soud několikrát rozhodoval ohledně návrhu pandemického zákona.

Pokud ale mají soudy jednat naprosto nezaujatě a nestranně, potřebují se skládat z velmi opatrně zvolených soudců. Například v České republice se Ústavní soud skládá celkem z 15 soudců, které jmenuje prezident republiky se souhlasem senátu na dobu 12 let. Samotná volba soudců tak má několik opatření, aby se náhodou nestalo, že si jmenovatelé rozhodnou do soudů dosadit své vlastní zpolitizované soudce. Dává to smysl – pokud by se Ústavní soud skládal z politicky jmenovaných soudců, těžko by mohl být nestranný.

Proč ale kladu takový důraz na nezávislost soudů? Pokud by soudci nebyli nezávislí, nerozhodovali by v rámci zákona, ale prostě podle toho, co by sami uznali za vhodné. Platí totiž, že pokud někdo ovládá soudy, prakticky ovládá veškeré fungování státu. Těžko se pak můžete postavit někomu, kdo vás nechá u zmanipulovaných soudů odsoudit jenom proto, že neskáčete, jak on píská. Řeknu to ještě jinak – zmanipulované soudy jsou v uplatňování práva asi tak užitečné jako podplacený policista.

Proč je ale nezávislost soudů pro mě tak zásadní téma? Jako Pirát jsem samozřejmě přesvědčený o jejich zásadní roli pro fungování dnešní demokratické a svobodné Evropy. Pro mne osobně jako člena výboru Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu ale má nezávislost soudů ještě další význam – jsou to právě soudy, kdo rozhoduje o tom, jestli někdo například nelegálně zpronevěřil evropské dotace. Zpravidla pak platí, že pokud vláda takové soudy ovládá, nikdo ji nepovede ke spravedlnosti.

Český soudní systém  

Jak si ale v tomto ohledu vede Česká republika? Podle poslední výroční zprávy o stavu právního státu Evropské komise je se stavem českých soudů spokojeno něco okolo 57 % obyvatel. To není moc, ale v porovnání s ostatními členskými státy je to stále chválihodné skóre. Samotná zpráva také hovoří o tom, že si Česká republika v nezávislosti soudů od loňska polepšila.

Jsme také členy Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO), který nám spolu s Evropským úřadem pro boj proti korupci znatelně pomáhá potírat korupci a mezinárodní zločiny ohledně evropských fondů.

Nebylo by ale asi úplně objektivní, abych se ke všemu vyjadřoval jenom pozitivně. I Česká republika má v případě soudního systému co zlepšovat. Stále se potýkáme s neskutečně táhlými soudními řízeními – od roku 2016 jsme je zkrátili zhruba o čtvrtinu na průměr 317 dní. Pak jsou tu i větší přešlapy. Třeba původní pozastavení trestního stíhání Andreje Babiše státním zastupitelstvím i přesto, že mu OLAF poskytl prokazatelné důkazy, že šlo ze strany Andreje Babiše o jasný podvod.

Zmanipulované soudy 

Jak už jsem ale zmínil na začátku článku, v Evropské unii existují i členské státy, kde nezávislost soudů ani zdaleka neplatí. Mám tím na mysli především Polsko a Maďarsko.

Začněme tedy nejdřív u Maďarska. Nezávislé soudy jsou u našich kolegů z Visegrádské čtyřky v ohrožení už od roku 2010, kdy Fidesz Viktora Orbána poprvé zvítězila ve volbách. Hned v prvních letech Orbánova vláda jmenovala všech 11 Ústavních soudců, skrze které byla schopna hned několikrát změnit maďarskou ústavu ve svůj prospěch.

Své lidi si Viktor Orbán nechal dosadit i do dalších nejvýznamnějších soudních pozic. Už 10 let například na pozici prezidenta Národního soudního úřadu sedí Orbánovi spojenci. Pár let zpátky si navíc vláda vydupala zákon, který umožnil Ústavním soudcům zaujmout místo v Nejvyšším soudu bez nominace. Asi tak nikoho nepřekvapí, že se následně předsedou toho samého soudu stal další Orbánův spojenec. A to přesto, že proti jeho zvolení hlasovalo 13 ze 14 soudců. 

O něco horší je to v Polsku, kde konzervativní vláda PiS skrze tzv. „soudní reformy“ prakticky vymazala jakékoliv zbytky nezávislých soudů. Za posledních 7 let se jí tak podařilo dosadit do prakticky všech důležitých soudních pozic své vlastní příznivce, kteří ohýbají právo tak, aby vždy šlo ve prospěch vlády.

Jak moc aktuální koalice vedená PiS ovládá polské soudy? Tak třeba takový předseda ještě radikálnější ultrapravicové koaliční strany Zbigniew Ziobro je zároveň ministr spravedlnosti a k tomu ještě generální prokurátor. Jestli tohle není ukázkový střet zájmů, pak už asi nic.

Poslední zbytky nezávislosti soudů navíc pohřbila tzv. „Disciplinární komora“, která slouží vládě jako nástroj na zastrašování a trestání soudců, kteří nejednají tak, jak si vláda poručí. Celá řada soudců přišla o své pravomoce třeba i proto, že jednala podle evropského práva, které je tomu polskému nadřízené. Mimochodem – právě Disciplinární komora byla jedním z hlavních důvodů, proč Komise odmítla Polsku vyplatit 36 miliard eur z fondu obnovy, dokud ji nezruší. 

Evropa potřebuje nezávislé soudy

Pokud má Evropa být demokratická, potřebuje nezávislé soudy. Naší povinností je zajistit, aby tomu tak skutečně bylo. Pokud totiž zaspíme, příště už může být pozdě.

Jak toho ale můžeme dosáhnout? Především – pokud některé vlády budou systematicky pracovat na ničení právního státu, nemůžou předpokládat, že je v tom bude Evropa finančně podporovat. 

Komise například proti Maďarsku konečně spustila takzvaný mechanismus podmíněnosti právního státu, který jsme před pár lety schválili. Bohužel, zatím podobný mechanismus nespustila proti Polsku. Tomu samozřejmě náleží obrovský obdiv za jeho aktivitu kolem války na Ukrajině. Pravidla ale musí platit pro všechny stejně, včetně Varšavy.