Proč i v online světě potřebujeme kvalitní zákony?

16.06.2022
Určitě jste někdy slyšeli o někom, kdo dostal dočasný, třeba měsíční, „ban” na Facebooku. A vlastně ani nevěděl proč. Obdržel jen velmi obecnou zprávu, že porušil pravidla platformy, proti čemuž se ani nemohl odvolat. A právě tohle má, mimo jiné, řešit nová evropská digitální legislativa.

V současnosti se sociální sítě, e-shopy a online markety řídí naprosto zastaralou směrnicí o elektronickém obchodování z roku 2000, která absolutně nereflektuje potřeby a požadavky online prostoru. Evropská komise proto už v prosinci 2020 předložila dva návrhy: Akt o digitálních službách (DSA) a Akt o digitálních trzích (DSA), které jsou zásadním krokem v digitální transformaci Evropy. Jejich cílem je v podstatě přenést část pravidel z „offline světa” do „onlinu” tak, aby v obou prostorech platila stejná pravidla. Na finální podobě teď po více jak ročních jednáních panuje politická shoda.

Jak nová legislativa ovlivní mě jako uživatele? Narovná prostředí. 

Akt o digitálních službách (DSA) v podstatě narovnává nyní značně mocensky nevyvážený vztah mezi koncovým uživatelem a velkými digitálními platformami, jako jsou třeba Meta, spravující Facebook, nebo Amazon. Dnes je uživatel v podstatě otrokem těchto digitálních gigantů. Pokud Vám například Facebook zablokuje účet kvůli údajně nevhodné fotce, nedozvíte se, jaká konkrétní pravidla jste porušili nebo co je na fotce nevhodného. Tyto kontrolní procesy jsou prováděny umělou inteligencí, která rozhodně není neomylná ani názorově neutrální. Umí jen to, co jí její programátor naučil, a pracuje na základě vstupních dat, které jí poskytl. Spíše komickým příkladem je pak oblíbený vtip, kdy umělá inteligence na rozpoznání obrázků nerozezná croissant od spící kočky nebo čivavy.

Díky této nové digitální směrnici se pak člověk dozví, jaká pravidla přesně porušil, a bude se moci proti rozhodnutí odvolat. Stejně tak pokud platforma bude například dávat konkrétním příspěvkům menší prioritu než jiným. Nespornou výhodou je, že veškeré náklady spojené s těmito procesy půjdou na účet daných digitálních gigantů. Uživatel tedy bude mít obecně mnohem větší práva a bude moci kontrolovat třeba to, co na dané platformě vidí. To samozřejmě zároveň předpokládá větší uživatelskou gramotnost, jak s těmito právy nákladat.

Platformy budou zároveň muset hlásit do centrální evropské databáze, které příspěvky a proč smazaly, aby pak nezávislé kontrolní orgány mohly vyhodnotit, jestli daná platforma neprioritizuje určité názorové proudy. Zároveň budou platformy muset Evropské komisi a členským zemím zpřístupnit své algoritmy. Dnes často slyšíme, že Facebook nebo Twitter nadržuje liberálům nebo naopak konzervativcům. S jistotou na základě relevantních dat to ale budeme moci říct až díky tomuto digitálnímu aktu.

Dalším aktuálním kontroverzním tématem je cílená reklama na digitálních platformách. Podle DSA bude cílená reklama zakázána pro nezletilé uživatele. Dalším omezením bude zákaz cílené reklamy na základě zvláštních osobních údajů, jako je sexuální orientace, etnicita nebo náboženské přesvědčení.

O jak velké společnosti se vlastně bude jednat? 

O širokou škálu online zprostředkovatelů, mezi něž patří například cloudové služby, online tržiště, sociální sítě, platformy pro sdílení obsahu, obchody s aplikacemi a online platformy pro cestování a ubytování. Nejrozsáhlejší pravidla v zákoně o digitálních službách se zaměřují na „velmi rozsáhlé online platformy”, které mají významný společenský a hospodářský dopad a v EU dosahují nejméně 45 milionů uživatelů měsíčně (což představuje 10 % populace). Mezi ně patří třeba Google, Facebook, Twitter nebo Amazon. Důležitým bodem směrnice je, že u většiny digitálních služeb platí pro poskytovatele dané služby pravidla toho členského státu EU, ve kterém je usazen, a ne pravidla všech států, ve kterých své služby poskytuje. Návrh též uvádí, jak postupovat v případě porušování nových pravidel. Digitálním platformám v takovém případě hrozí pokuta až 6 % globálního ročního obratu.

A co mi jako uživateli přinese Akt o digitálních trzích? 

Ten reguluje takzvané „strážce” (gatekeepery), tedy velké digitální platformy, které kontrolují přístup na digitální trhy pro další podniky. Mají silnou zprostředkovatelskou pozici, což znamená, že propojují velkou uživatelskou základnu s velkým počtem podniků. Spotřebitelé budou vybírat ze širšího spektra kvalitnějších služeb, budou moci snáze změnit poskytovatele a ke službám budou mít přímý přístup za spravedlivější ceny. Zároveň uživatelé z řad podniků, které jsou při nabízení svých služeb na jednotném trhu na strážcích závislí, budou podnikat ve spravedlivějším prostředí. „Strážci” naopak nebudou moci používat nekalé praktiky vůči podnikům a zákazníkům, kteří jsou na nich závislí, za účelem získání nepatřičných mocenských výhod.

Proč tyto zákony potřebujeme? Transparentnost a ještě jednou transparentnost!

Ať se nám to líbí ne, velké digitální platformy do jisté míry nahrazují určitou veřejnou infrastrukturu. Argument „když se ti nelíbí, co ti nabízí Google nebo Facebook za reklamy, tak je prostě nepoužívej” už dneska prostě nejde použít. Naprostá většina z nás do jisté míry tyto platformy používat musí a jsme na nich tak částečně závislí. Při registraci nebo prvním vstupu na tyto digitální giganty sice někde odškrtneme políčko „Souhlasím s využitím osobních údajů”, ale je skutečně v naší moci tyto nesrozumitelně psané desítky stran podmínek přečíst a pochopit? Nebo je prostě stejně musíme odškrtnout, ať chceme, nebo nechceme?

Právě proto potřebujeme narovnat digitální prostředí a zavést do něj jasná i srozumitelná práva pro uživatele, aby obří digitální platformy nezneužívaly svého mocenského postavení nad námi; uživateli. Aby měl každý možnost vědět, jak je s jeho daty nakládáno a proč vidí konkrétní obsah. Evropské orgány zároveň budou nezávislými hlídači celkového fungování platforem, aby nedocházelo k záměrnému formování názorových proudů nebo třeba selekce obsahu na základě náboženského přesvědčení.

Přesun do digitálního světa nám totiž ve výsledku přinese nespočetně výhod. Jen je v něm třeba mít smysluplné a jasné zákony jako ve světě offlinovém. Dobře nastavená pravidla nám dávají možnost vědět, kdo naše data používá, a kontrolovat, kdo a jak je vůbec používat může. Ostatně digitalizace je jedno z hlavních témat Pirátů. Úřady, nemocnice, firmy nebo třeba univerzity musí obíhat dobře zabezpečená data, ne lidi!