Těžba na asteroidech: sci-fi z filmu, nebo realita zítřka?
24.01.2022Jedna otázka zůstává ve vzduchu. Můžeme těžit na asteroidech? Čeká tam na nás lehce dosažitelné a v mnoha směrech úžasné nerostné bohatství?
Pokud totiž odhlédneme od zcela očividné alegorie na klimatickou krizi, zůstává ve filmu například téma planetární obrany (pokud vás téma zajímá, dejte si třeba tohle video) nebo právě těžby surovin ve vesmíru. Jak se nejrůznější kritické suroviny, mezi které patří například některé vzácné kovy, stávají čím dál vzácnější a jejich těžba náročnější, začínají se státy, ale i soukromé firmy poohlížet po alternativách (ostatně, o těžbě kritických surovin a nové evropské legislativě jsem psal tady). A čím dál více obracejí, obrazně i doslova, oči vzhůru. (well, just look up)
Někteří jsou pevně přesvědčeni, že by se mohlo jednat o velice výnosný byznys.
Jsme technicky i společensky připraveni?
Teoreticky zní těžba na asteroidech jako výborný a s patřičným vybavením relativně přímočarý úkol. Lákadlem jsou hlavně planetky bohaté na vzácné kovy, jako například zlato, kobalt, železo, mangan, nikl, palladium, platina či wolfram, ale také pozůstatky kometbohatých na vodu.
Tyto zdroje je pak možné dopravit zpátky na Zemi, kde se nám hodí třeba při výrobě mobilních telefonů a jiné elektroniky, jednou z možností je i zachytit celý asteroid a nasměrovat jej na oběžnou dráhu Země. To s sebou samozřejmě nese poměrně velké bezpečnostní riziko – nikdo nechce, aby drobnou chybou poslal asteroid na kolizní dráhu s naší rodnou planetou.
Nebo z vytěžených pokladů můžeme přímo na místě postavit sondy či vesmírné stanice, led z komet je pak možno zpracovat na palivo, a vytvořit tak jakési vesmírné sklady pohonných hmot pro průzkum vzdálených částí sluneční soustavy.
Jak ale asi tušíte, nebude to tak jednoduché a máme před sebou ještě dlouhou cestu.
Není asteroid jako asteroid
Asteroidy, přesněji tedy planetky, jsou zbytky materiálu z doby, kdy se tvořila Sluneční soustava. Část známých planetek může také pocházet z rozpadu či srážek několika větších těles. Tuto teorii podporuje i fakt, že jednotlivé planetky se od sebe velmi liší svým složením, což by odpovídalo různému rozložení kovů a minerálů v kůře a jádru původních těles.
Asteroidy se základně dělí do tří typů podle hrubě odhadovaného složení na základě spektroskopie.
Nejtmavší „C-typ“ (z anglického carbon – uhlík) obsahuje velké množství vody, převážně vázané v jílovitých minerálech. Ty jsou momentálně z komerčního hlediska poměrně nezajímavé, pokud se ale bavíme o budoucnosti, ve které se lidstvo vydává na průzkum vzdálených součástí Sluneční soustavy a dál, je voda důležitým přírodním zdrojem – a to nejen jako doslova životodárná tekutina, ale také jako palivo pro meziplanetární lety (voda se dá poměrně jednoduše rozložit na vodík a kyslík).
Asteroidy typu S (původně od slova silicon - křemík) jsou i v současné chvíli o něco zajímavější, protože obsahují poměrně velké procento kovů, především železa, kobaltu a niklu, mohou ale také obsahovat stopové množství zlata či platiny.
Konečně asteroidy typu M (metal – kov) jsou vzácné asteroidy, které obsahují až desetkrát více kovů než asteroidy typu S. Půl tuny platiny už by možná stálo za to, nebo ne?
Je tu ale jeden problém. Velká většina asteroidů obíhá kolem Slunce v pásu mezi Marsem a Jupiterem a kvůli jejich malé velikosti toho o nich víme jen velmi málo – i nejpokročilejší pozemské a vesmírné snímače jsou nám maximálně schopny říct, že např. asteroid Psyché je přibližně 200 km široký, bramborovitého tvaru a pravděpodobněobsahuje dost železa a niklu.
Jak vybrat ten pravý
Abychom tedy mohli vybrat ten správný kus vesmírné skály, musíme se k planetkám vypravit blíže.
Historie průzkumu malých těles Sluneční soustavy sahá až do roku 1989, kdy odstartovala mise NASA Galileo. Jejím primárním cílem byly Jupiterovy měsíce, proletěla také blízko kolem planetek Gaspra a Ida. Společná mise NASA, ESA (Evropa) a ASI (Itálie) Cassini-Huygens zase po cestě k Saturnu a Titanu fotografovala asteroid Masursky.
Mohl bych ve výčtu pokračovat ještě dlouho… Určitě si ale pamatujete úspěch japonské sondy Hayabusa, která, byť s velkými technickými obtížemi, v červnu 2010 dopravila na Zemi malý vzorek z planetky Itokawa.
Musím zde také zmínit misi Rosetta Evropské vesmírné agentury, během které došlo k přistání modulu Philae na povrchu komety 67P/Churyumov-Gerasimenko. Komety sice nejsou z hlediska vesmírné těžby tak zajímavé, protože se skládají převážně z ledu a prachu, mise byla nicméně velkým milníkem co se použitých technologií a postupů týče.
V blízké budoucnosti nás čeká více sond, které zkoumají právě složení asteroidů. Ke zmíněné planetce Psyché připravuje NASA stejnojmennou misi. Sonda by měla odstartovat už v srpnu tohoto roku, finální přiblížení provede v roce 2025, kdy bychom měli spatřit také první fotky povrchu objektu a získat lepší představu o jeho složení.
V roce 2023 se mezitím se vzorkem z planetky Bennu vrátí sonda OSIRIS-REx. I když se jedná primárně o vědeckou průzkumnou misi, přístroje na palubě mimo jiné ověří koncept celého těžařského dobrodružství – jestli je tedy opravdu možné přiletět k planetce, odebrat materiál a vrátit se s ním zpět na Zemi.
Všechna tato pozorování či odběry vzorků slouží jako test technických možností lidstva, které jsou s každou misí posunuty mnohdy až za své limity.
Pokud ale opravdu chceme v budoucnu na asteroidech těžit, je nezbytné o nich nejprve získat co nejvíce informací.
Potřebujeme nová pravidla
Jak je asi zřejmé, už jen výběr správného cíle a doprava k němu je běh na dlouhou trať (doslova) a to případné vesmírné těžaře čeká ještě další výzva – sehnat finance do začátku.
Své o tom ví třeba již zaniklá společnost Planetary Resources. Ta oznámila své velkolepé plány v roce 2012. Zajímavé bylo, že mezi sponzory figurovala taková jména jako Larry Page (spoluzakladatel Google) nebo režisér James Cameron. Prvotním cílem společnosti bylo vyvinout lehké a levné orbitální teleskopy, kterými by pak vyhledávala vhodné cíle pro těžbu.
Bohužel, v roce 2018 společnosti došly peníze a došlo k převodu pod blockchainovou společnost ConsenSys. Ta v roce 2020 nejprve zpřístupnila veškeré duševní vlastnictví Planetary Resources veřejnosti a následně v aukci rozprodala také technické vybavení.
Debata se také vede o právních aspektech těžby na vesmírných tělesech. Prvním státem, který ve své legislativě jakkoliv ošetřil vlastnictví získaných zdrojů, bylo v roce 2016 Lucembursko s cílem nastartovat vesmírný sektor a přitáhnout startupy i investory.
Jak ale samo Lucembursko stále zdůrazňuje, cílem by měla být mezinárodní spolupráce a globální regulační rámec pro využívání vesmírných zdrojů. V současné chvíli je veškeré vesmírné právo založeno především na desítky let staré Outer Space Treaty a několika dalších dobrovolných smlouvách.Je bezpodmínečně nutné dohodnout se na společných pravidlech.
Rozpočet samotných průzkumných misí se pohybuje v řádech milionů až miliard dolarů, a předpokládám tak, že případný rozvoj tohoto odvětví nastane ve chvíli, kdy se díky inovacím a přelomovým technologiím výrazně sníží cena letů do vesmíru.
V mezičase bychom se mohli více zaměřit na některé palčivější problémy, které v současnosti umíme vyřešit, jen se nám do nich očividně moc nechce. Jde třeba o velice nutný úklid na oběžné dráze – i tady sice narážíme na nutnost se dohodnout na globální úrovni, i v Česku zato máme projekty, které se tématu úspěšně věnují. O tom ale zase příště.
Zdroje:
https://www.nasa.gov/content/goddard/new-nasa-mission-to-help-us-learn-how-to-mine-asteroids
https://www.nasa.gov/content/osiris-rex-overview
https://www.bbc.com/future/article/20160103-the-truth-about-asteroid-mining
https://www.newswire.co.kr/newsRead.php?no=839689&ected=
https://twitter.com/neiltyson/status/1476293956153581578
Foto: https://screenrant.com/dont-look-up-movie-trailer-dicaprio-lawrence/