PPEU

Dohoda pro Turów – jisté peníze, nejistá budoucnost

Dohoda pro Turów – jisté peníze, nejistá budoucnost

2021-06-07

Vláda včera schválila mandát pro jednání s polskou stranou o finální dohodě nad budoucností dolu Turów. Žádá v něm kompenzace a nové vyhodnocení ekologických škod, ale zapomněla v něm na jednu klíčovou věc.

Polská strana do dnešního dne neuznala plný rozsah škod, který těžba na Turówě působí. Platné vyhodnocení škod (EIA), které polské instituce zpracovaly, nebylo ukotvené v realitě, fandilo těžbě a podhodnocovalo škody. Pokud se máme partnersky bavit o řešení náhrad a problémů, musíme mít na stole nejdřív objektivní čísla o velikosti problému. Proto potřebujeme nejdřív nezávislé vyčíslení dopadů dolu Turów na životní prostředí. A vzhledem k propojení těžaře (polostátní PGE), polského státu a vládnoucí strany PiS by garantem nezávislosti měl být někdo neutrální. Jednání o budoucnosti dolu by měla začít nezávislým přezkumem, jak to vlastně se škodami z těžby je.

Polsko si upravovalo realitu k lepšímu

Ministr Brabec a jeho tým za celých sedm let ve funkci nedokázali polským kolegům vysvětlit, v čem je problém. U Turówa se nebavíme o platbě za vodu, která opouští naše území. Vodovod, o kterém mluví vládní mandát, pokrývá jen zlomek toho, co je potřeba v souvislosti s těžbou řešit. Bavíme se o celkových škodách na zničené krajině, neúrodné půdě, znehodnoceném majetku a ohroženém zdraví lidí.

Tyhle argumenty dlouho nebyly vyslyšené. Zejména polská uhelná lobby je vehementně popírala. Když se naposledy dělal posudek dopadů těžby na životní prostředí, naplno se projevilo nešťastné propojení těžařské firmy, státu a polské vládnoucí strany PiS. Výsledky jasně stranily těžbě a naopak podhodnocovaly škody na naší straně. Ostatně i český ministr životního prostředí Richard Brabec si veřejně stěžoval na to, že polská vláda nás prostě „válcuje“, nedodržuje pravidla a nechce o problému seriózně jednat. Průlom přinesla vloni až petice libereckých občanů do Evropského parlamentu, následné zapojení Evropské komise a nedávné rozhodnutí Soudního dvora EU. Kde se český stát nedokázal svých občanů zastat, musela přijít Evropa.

Teď se ale může celá hra na schovávanou opakovat. Mandát z dílny MŽP vůbec nemyslí na to, že nejdřív je potřeba s polskou stranou srovnat fakta. Neobsahuje požadavek nového, nezávislého a objektivního přezkumu dopadů dolu na životní prostředí. Právě tam by se měly promítnout existující důkazy, že těžba nezvratně poškozuje přírodu, vodní zdroje i zdraví místních. To musí Polsko uznat. Teprve na základě skutečných škod můžeme jednat o reálném řešení. Pokud jejich rozsah stále není všem stranám jasný, pak si to musíme ještě jednou zopakovat a písemně potvrdit. Potřebujeme udělat objektivní přezkum dopadů těžby.

K soudu jsme se dostali právě proto, že se obcházela pravidla a ignorovala fakta

Připomeňme si, na čem s kauzou Turów nyní jsme. Hnědouhelný důl a přilehlá elektrárna leží na polské straně našich hranic na kraji Lužických hor. Patří polskému státem kontrolovanému gigantovi PGE. Důl měl řádné povolení k činnosti s platností do loňského dubna. Majitel dolu ale obešel běžné procesy a vyjednal si jednostranné prodloužení licence pro činnost dolu až do roku 2044. Proti tomu oprávněně vystoupili obyvatelé Libereckého kraje, kteří pod svou petici nashromáždili desítky tisíc podpisů. Jejich námitkám se vloni v létě věnoval Evropský parlament a poslanci napříč Evropou uznali, že obavy a námitky lidí z Liberecka a Saska jsou opravdu závažné. Vrcholem bylo, když na náš podnět Evropská komise prošetřila způsob, jakým došlo k prodloužení činnosti dolu. Potvrdila totiž, že to se standardním postupem nemělo nic společného. Tehdy začalo všem docházet, že Turów je obrovský průšvih, který budeme muset velmi rychle vyřešit. A někdo to bude muset zaplatit.

V čem je dění na Turówě tak závažné? Důl prokazatelně odčerpává vodu z české strany. Nejde jen o pitnou vodu z vodovodů. Tím, že důl vodu spotřebovává pro samotnou těžbu, odčerpává celkově vodu z půdy a krajiny, kterou tím vysušuje. Je třeba si uvědomit, že přicházíme o vodu, která už se zpátky nevrátí. Zůstane jen suchá půda. Ztráty nejsou jen zemědělské. V důsledku znehodnocené krajiny postupně klesá cena pozemků i nemovitostí, do kterých lidé investovali své úspory. Navíc hrozí znečištění spodních vod. Všechny tyto změny jsou nevratné. Činnost dolu Turów způsobuje, že tato část naší krajiny se postupně mění na vysušenou, neobyvatelnou měsíční poušť.

Ztráta úrodné krajiny je nenahraditelná, stejně jako újmy na lidském zdraví, které důl prokazatelně přináší. To ostatně uznal i Soudní dvůr EU, když se na něj konečně česká vláda obrátila. Z nepochopitelného důvodu se totiž ministr životního prostředí dlouho bránil tomu, aby hájil zájmy lidí proti zájmům těžařů všemi dostupnými zákonnými cestami. Až po nátlaku Starostů a Pirátů MŽP konečně oslovilo evropské soudní instance. A ty mu daly za pravdu – okamžitě nařídili důl Turów zavřít, aby do finálního rozhodnutí sporu dál neškodil.

Potřebujeme účet za Turów. Pak se můžeme bavit, kdo co zaplatí

Proč je důležité, aby budoucí dohoda s Polskem vycházela z reálných dopadů těžby? No protože od nich se odvíjejí celkové náklady, které nás bude stát řešení problému a škod. Samozřejmě, pro každého, kdo má rád českou krajinu, je největší průšvih už nevratná změna v důsledku odvodnění. Ale tahle smutná podívaná má i svůj ekonomický rozměr.

Aby lidé v okolí Turówa mohli žít aspoň trochu tak, jak byli zvyklí, musí někdo investovat prostředky do nového řešení, které vodu v zemi přinejmenším částečně udrží. Starší odhady Libereckého kraje skutečně hovoří o investici v řádu jedné až dvou miliard korun. Ale pozor, tyhle odhady se netýkaly řešení, jehož výsledkem by byla „zdravá“ krajina a „neškodný“ důl. To jsou jen náklady na „operaci“. „Rehabilitace“ krajiny bude nesrovnatelně dražší.

Podle starších odhadů Libereckého kraje se bavíme o investici v řádu jedné až dvou miliard korun. Ale pozor, výsledkem této miliardové investice nebude „zdravá“ krajina a „neškodný“ důl.

Výsledkem takto zacílených investic může být krajina elementárně ochráněná před devastací, ale v provozu zůstane stále stejně nešetrný lignitový důl, vlajková loď technologie z předminulého století. Pokud budeme chtít pro krajinu kolem Turówa cokoliv lepšího, bude to stát další nemalé prostředky. A čím později s tím začneme, tím budou vstupní náklady vyšší, protože budeme řešit větší škody. Svým způsobem se nám za každý den stávajícího stavu načítají náklady, které za něj dáme v budoucnu. Tenhle účet za Turów by měly obě strany mít při jednání na stole, pak teprve začne mít reálný smysl jednání o kompenzačních sumách. Přinést ho může právě nezávislý přezkum, který se nebude řídit tím, co chce polská těžební společnost vidět a slyšet.

Vládní mandát na to ale úplně zapomíná. Je to jako hádka hospodského se štamgastem o to, kolik piv má zaplatit, když předtím nikdo pořádně nepočítal čárky (a polský host už hodinu tvrdí, že ty tužkou přeškrtané nejsou jeho). Dobré účty dělají dobré přátele a v sousedských vztazích to platí úplně stejně. Pojďme to férově a transparentně sečíst. Lidi, kteří žijí v okolí dolu, čekají na naději pro svůj domov už dlouho a udělali hodně práce. Bylo by vůči nim přinejmenším fér, aby obě vlády jejich argumenty a obavy konečně započítaly.