Vláda Andreje Babiše končí. Zapomněla ale kostlivce ve skříni!

Střet zájmů Andreje Babiše. Jedno z největších témat posledních let, které českou politickou scénou rezonuje už tak dlouho, že si mnozí ani nepamatují odkud se vlastně původně vzalo. Mnohem více se ale nabízí otázka – Proč se to ještě sakra nevyřešilo?

Odcházející premiér za sebou ponechává řadu nevyřešených dotačních a korupčních problémů. Střet zájmů (ten se řeší od roku 2017), dotační švindly kolem Čapího hnízda ( to se řeší už vážně od nepaměti) nebo nedávný záhadný nákup zámečku ve Francii z dost možná vypraných peněz v rámci kauzy Pandora Papers - to a mnohé další se stále nachází bez odpovědi.

České úřady pod vlivem odcházející vlády problém střetu zájmů premiéra ani prevenci jiných podobných případů nikterak moc neřeší. Aktivně dokonce napak nahrávají různým oligarchům a podvodníkům úmyslnými úpravami zákona o evidenci skutečných majitelů.

Audit Komise z roku 2019 přitom jasně potvrzuje, že Andrej Babiš je ve střetu zájmů. Zdlouhavý proces auditního řízení a vzájemný stolní tenis mezi Komisí a českými úřady ale nemá konce a k ničemu konstruktivnímu zatím nevede. Potenciálně tak akorát k pozastavení proplácení dotací ze strany EU a finančním pokutám vůči ČR. Možná.

Už vůbec nepomáhá, že samotné interní audity Evropské unie jsou velice netransparetní a trvají doslova roky. Komise by si tento zásadní problém měla co nejdříve uvědomit a reformovat své audity tak, aby dokázaly vyvinout reálný nátlak. 

Neřešilo se to už náhodou někdy dřív?

Asi nikoho nepřekvapím tvrzením, že veškeré rozhodování v rámci orgánů Evropské unie prostě trvá dlouho. Jde o komplikovaný proces, kdy mezi sebou diskutuje celá řada orgánů: od Komise přes poslance v Evropském parlamentu až k menším úřadům, jako je třeba úřad pro boj proti korupci (OLAF). Když pak spolu musí tyto dvě obrovské složky komunikovat zároveň, trvá to samosebou o něco déle. Problém ovšem nastává, když jedna strana odmítá spolupracovat.

Střet zájmů Andreje Babiše se táhne už od dob, kdy byl Babiš ministrem financí a sněmovna musela schválit tzv. „Lex Babiš“. Komise situaci aktivně řeší minimálně od roku 2019, kdy zveřejnila audit potvrzující střet zájmů. To samé už dvakrát potvrdil i Evropský parlament v rámci rezoluce Babiš I. a II.

Celá situace střetu zájmů se už roky řeší především v uzavřených interních auditech mezi Komisí a českou vládou, která se snaží vše úmyslně protahovat, jak jen to jde. To vše probíhá mimo dohled veřejnosti, která ke zprávám interních auditů získává přístup nanejvýš přes určité zpravodaje.

To všechno je obrovský problém, který podrývá reputaci Evropské unie a dalších orgánů mezi veřejností. Otázka je, jestli si to Komise vůbec uvědomuje. Komise by měla udělat vše proto, aby se podobné interní audity odehrávaly co nejrychleji a byly veřejně přístupné.

Podezřelé změny v zákoně proti praní špinavých peněz

Evropská komise nově zahájila s ČR správní řízení o nesplnění transpozice 5. směrnice proti praní špinavých peněz. Minulý měsíc jsem proto psal ministryni financí v demisi Aleně Schillerové a ptal se jí, jestli hodlá požadavky splnit, nebo bude i nadále zatahovat zemi do hanebných soudních řízení.

O co jde? Abychom mohli lépe předcházet korupci, praní špinavých peněz a dalším nezákonným finančním praktikám, měli jsme do termínu 10. ledna 2020 – dva roky zpátky – upravit české právo o vytvoření seznamu skutečných vlastníků. To se ale nestalo. Česká republika sice transpozici provedla, tento důležitý zákon ale schválně adaptovala špatně.

Česká verze schválně zkomolila pojem skutečný vlastník, a rozlišuje ho na dokonce dvě osoby – osobu s koncovým vlivem a osobu jako koncového příjemce výhod. Taková definice dává prostor skutečným vlastníkům se i tak nadále schovávat za jména dalších lidí a neřeší vlastně skoro nic.

Seznam veřejných vlastníků se musí týkat všech právnických osob bez výjimky. Česká strana těch výjimek udělala hned několik, například pro veřejné výzkumné instituce, státní podniky, politické strany, školská zařízení, honební společenstva, církevní společnosti nebo společnosti s podílem státu. 

Babišův střet zájmu je hluboce zakořeněný v českých úřadech

Česká republika měla na základě výsledků auditu Komise vynaložit veškerou snahu na prevenci střetu zájmů v zemi. Opatření se především týkala vytvoření veřejného a dostupného seznamu přímých vlastníků společností a firem, které přijímají peníze z evropských fondů. Systém je to docela jednoduchý – pokud budeme znát reálné vlastníky a příjemce evropských dotací, můžeme lépe dohledat, jestli nejsou ve střetu zájmů.

Zavedení preventivních opatření se ale České straně příliš nedaří. Místo splnění požadavků v předem stanoveném termínu poslala Komisi velice ubohou výmluvu a prosbu o prodloužení šibeničního termínu, protože prý nedokázala díky aktuální pandemii najít dostatek odborníků.

Co měla Česká vláda do stanoveného termínu stihnout? 

Jak sama vláda přiznává, jedním z nezvládnutých bodů je vytvoření funkčního systému prevence střetu zájmů na ministerstvu průmyslu a obchodu. To totiž rozděluje unijní peníze v rámci operačního programu s názvem Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Dává proto naprostý smysl, že pokud nějaká agentura má kontrolovat rozdělování peněz, měla by logicky být nestranná. 

Dalším důležitým mezníkem který česká vláda nestihla jsou nedokončené hloubkové prověrky dceřiných společností Agrofertu. Za většinu kontrol byli zodpovědní úředníci Havlíčkova resortu, ti je ale podle všeho zatím nedokončili.

U některých společností jako je Babišův Penam nebo Lovochemie ale už prověrky proběhly, a to s hrozivými výsledky. Celkem 150 milionů dotací co měla původně hradit Evropská unie nakonec Babiš vytahal od českých daňových poplatníků, protože na peníze neměl nárok. 

Musíme se poučit

Andrej Babiš a jeho vláda zatáhli české občany a celou republiku do řady nesmyslných sporů s ostatními členskými státy Evropské unie. To vše kvůli vlastním osobním zájmům. Pokud se bude Česká republika i nadále vydávat takovým směrem, může naprosto jednoduše skončit třeba jako Polsko, které už teď za nesmyslné rozhodnutí odvádí masivní pokuty. 

Pokud se ale někdo doopravdy má z celé situace v České republice poučit, tak je to právě Komise. Jakmile totiž ostatní oligarchové v Evropě zjistí, že jim za masivní střety zájmu a dotační podvody vlastně moc nehrozí, bude zle.