Proč zákaz dovozu ropy z Ruska po moři zdaleka nestačí?

Od začátku roku 2023 to pak bude dokonce 90 %. Na summitu se také mimo jiné rozhodlo o okamžité pomoci Ukrajině v hodnotě 9 miliard eur (asi 220 miliardy korun) a odříznutí Sberbank od mezinárodního platebního systému SWIFT. Od srpna navíc začne platit dříve sjednané embargo na dovoz ruského uhlí. Přestože tento šestý balíček sankcí navrhla Evropská komise již před měsícem, kvůli průtahům ve vyjednávání některých členských států, v čele s Maďadarskem, byla jeho finální podoba schválena až nyní. 

,,Skvělá” výjimka pro Česko

Česko, Slovensko a Maďarsko si však vyjednaly v rámci tohoto sankčního balíčku výjimku, a to na dodávky ruské ropy ropovodem Družba, který tyto země zásobuje. Česko si navíc dohodlo odklad ze základu předprodeje zpracovaných ropných produktů z ruských surovin, a to až do poloviny roku 2024, díky čemuž bude moci odebírat slovenskou naftu vyrobenou z ruské ropy. Petr Fiala se tím pochlubil na svém facebookovém účtu. Česká vláda by se však měla zasadit o to, abychom ruskou ropu přestali odebírat mnohem dříve než v roce 2024, a nefinancovali tak Putinovu válku ještě další dva roky. To je za mě zcela nepřípustné.

Co by měla dělat česká vláda? 

Především se nebránit Green Dealu, který je klíčem jak k ukončení závislosti na fosilních palivech, tak k přechodu na obnovitelné zdroje. Vládnoucí ODS k němu totiž ještě nedávno byla dosti skeptická, přitom nyní vidíme, že právě zelená transformace nás může zachránit před závislostí na ruské ropě. Evropa nyní každý den posílá Rusku za ropu neuvěřitelných 262 milionů eur (asi 6,5 miliardy korun). Pokud se nákupy sníží na jednu čtvrtinu, stále budeme posílat Rusku asi 1,6 miliardy korun denně. Za to Putin může každý den pořídit třeba 18 supermoderních tanků Armata-14 nebo dvě stíhačky SU-30. Evropa by se proto měla odstřihnout od dodávek ruské ropy zcela a okamžitě, a ne se ještě chlubit vyjednáním výjimek na pokračování financování útoků na Ukrajinu. 

Jak a kde ruskou ropu nahradit? 

Ropu je třeba z dlouhodobého hlediska nahradit ekologickými alternativami vyrobenými z obnovitelných zdrojů, které si Evropa umí vyrábět sama a není závislá na dodávkách ze třetích zemí. Hlavy evropských států se proto shodly mimo jiné na tom, že je třeba rapidně zrychlit vydávání povolení pro obnovitelné projekty a investice do solárních, vodních větrných a vodíkových zdrojů či tepelných čerpadel. Což je ve skutečnosti původní myšlenka Green Dealu. Značné množství ropy lze také ušetřit na podpoře veřejné dopravy nebo přepravy zboží po železnicích. 

Z krátkodobého hlediska by v podstatě veškeré dodávky ruské ropy mohla nahradit například společnost SIAT-TAL, která do Česka již nyní dodává asi 50 % veškeré ropy. Z Itálie. Svoje dodávky by mohla téměř okamžitě zdvojnásobit a transalpský ropovod TAL, který zásobuje například 90 % Rakouska, by tak mohl zcela nahradit ruskou Družbu. Česko je na TAL napojeno moderním ropovodem IKL, který končí u našeho centrálního tankoviště ropy u Nelahozevsi. Ropovod TAL je spravován 3 společnostmi: italskou, rakouskou a německou, přičemž podíly v jednotlivých firmách drží významné světové petrolejářské společnosti. Česká přepravní společnost ropy MERO ČR, která vlastní a provozuje ropovody Družba i IKL, je vlastníkem pětiprocentního podílu ve všech třech společnostech. 

…a kdo zaplatí obnovu zničené Ukrajiny? 

Kyjev také mimo jiné oznámil, že kvůli ruské válce chybí Ukrajině na chod státu přibližně 5 miliard eur měsíčně. Evropa se rozhodla většinu této částky, spolu se Spojenými Státy, Ukrajině v následujících třech měsících poskytnout ze svých zdrojů. Na obnovu Ruskem zničených škol, nemocnic, obytných budov a celkové infrastruktury země však bude Ukrajina v budoucnu  potřebovat stovky, ne-li tisíce miliard eur. Evropská unie jedná o nejrůznějších formách pomoci, nicméně ten, kdo by měl veškeré finance poskytnout, je bepochyby Rusko. To je jednoznačným viníkem celého konfliktu a musí za něj nést adekvátní následky.