Živnostníci a zaměstnanci nejsou nepřátelé

28.08.2019
Hospodářské noviny nasvítily skutečnost, že Piráti jsou nejsilnější stranou mezi živnostníky. Jsem velice vděčný za důvěru, kterou pravidelně dostáváme. Zároveň věřím, že je to výsledek přirozeného postoje Pirátů k ekonomice.

Od začátku parlamentního působení Pirátů je internet zaplaven urážkami, jací jsme prý novodobí komunisté, že chceme zestátňovat a kdesi cosi. Jako člověk, který drží živnostenské oprávnění od roku 2010, jsem z toho vždy míval legraci. Zhruba polovina poslanců zvolených v roce 2017 na tom byla podobně, takže bychom museli být šílení, kdybychom chtěli ničit vlastní životní styl. Podobně by nám to neodpustili naši voliči, mezi nimiž najdeme obchodníky s pěstitelskými potřebami, programátory na volné noze či třeba provozovatele čajoven.

Zajímavé je, odkud tyto úvahy pocházejí. Řadu let bývalo zvykem prezentovat politiku jako tzv. pravo-levý střet mezi těmi, kdo obhajují práva podnikatelů, a těmi, kdo obhajují práva zaměstnanců. Jenže ekonomika se změnila – více než dříve hraje roli prekarizace práce. Rozdíl mezi drobnými podnikateli a zaměstnanci se stírá – stále více lidí funguje kdesi na pomezí. Na živnostenské oprávnění vykonávají činnost pro několik odběratelů, přivydělávají si ke svému zaměstnávání, „na volné noze“ si vyhledávají zakázníky na on-line tržištích nebo vedou drobné firmičky, kde jedna nezaplacená faktura či dlouhodobá nemoc dokáže byznys potopit. Kreslit mezi nimi dělící čáru je nesmyslné.

Prekarizované lidi totiž neochrání ani zbožštěný absolutně neregulovaný volný trh, ani tvrdá plošná regulace trhu.

Na neregulovaném volném trhu mají totiž neskonale silnější pozici velké firmy. Nezaplacená faktura pro ně není tragédie, je to součást statistiky. Naopak to pro ně může být příležitost díky rezervám převzít slabšího konkurenta. Státní dotační politika pro ně není „neskutečná byrokracie“. Je to prostě jeden ze způsobů, jak díky velkému právnímu oddělení zajistit firmě vyšší zisky. Zaměstnanec velké firmy je něco, co tvoří statistiku – produktivity, nemocnosti, propouštení… Statistiky lze zlepšovat, či zhoršovat, ale jejich fluktuace netřeba řešit, zákon velkých čísel zvítězí.

Jenže ani omezující plošná regulace trhu není pro velkou firmu problém – je to výhoda. Tam, kde drobný podnikatel po večerech zápasí s pochopením nových předpisů, korporátní byrokracie v rámci své denodenní rutiny zpracovává doporučení na změnu firemních procesů. Velké firmy a jejich sdružení si drží lobbistická oddělení, která v Praze či Bruselu sledují a zkoušejí ovlivňovat vznikající zákony. V lepším případě aby se připravily na nadcházející změny či je směřovaly k obecnému prospěchu. V horším případě aby regulace využily jako nástroj k likvidaci konkurence.

Skutečný politický střet tedy neleží mezi příznivci a odpůrci volného trhu. Střet probíhá na jedné straně mezi těmi, kdo vlastní velké firmy či se díky dobrým pozicím v jejich hierarchii podílejí na jejich ziscích. A na druhé straně těmi, kteří se jako zaměstnanci či drobní dodavatelé velkých firem zoufale snaží vyjednat si důstojnější podmínky pro svou práci.

Pozorování Hospodářských novin tedy nepřekvapí – v českém politickém prostředí totiž roli opačných názorových pólů má hnutí ANO 2011, spojené s firmou Agrofert, a právě Piráti, reprezentující zaměstnance a drobné podnikatele.

Zdroje