Bez ruského plynu a levně: rePOWEReu

Plán je reakcí na invazi Ruska do Ukrajiny, ale také na ceny energií, jejichž výrazný růst nás zasáhl ke konci loňského roku (o důvodech, proč se tak stalo, jsem psal tady nebo třeba tady). Jde o na první pohled spíše reaktivní krok, ale chybí mi v něm konkrétní kroky k velmi rychlému snížení dovozu ruského plynu na nulu (Komise místo toho navrhuje postupný, pozvolný odklon během následujících osmi let). To je nicméně věc, kterou ještě můžeme změnit v průběhu projednávání plánu na půdě Evropského parlamentu.

Vedle diverzifikace zdrojů plynu stojí plán také na zrychlení přechodu na obnovitelné zdroje a zvýšení energetické účinnosti.

První pilíř: Diverzifikace dodávek plynu

Postupné snížení odběru ruského fosilního plynu až na nulu je základem celého plánu. V současné době tvoří dodávky z Ruska asi 40 % roční spotřeby plynu v EU, na vývozu fosilního plynu a ropy je přitom ruský rozpočet z celé jedné třetiny závislý. K úplnému odstřižení od ruských dodávek již přistoupily Spojené státy, na evropské úrovni zatím politici shodu nenalezli – obávají se zejména šoku, který by náhlé a úplné odstřižení od ruského plynu způsobilo trhu, průmyslu i domácnostem.

Odpověď na otázku, jestli se Evropa může bez ruského plynu obejít, je myslím celkem jasná: bude muset. Jak rychle to zvládneme, bude záležet i na ochotě jednotlivých členských států překonat rozdílné názory na to, jakým směrem by se měl evropský energetický trh vydat. Podle evropského think tanku Bruegel se Evropa může od ruského fosilního plynu odstřihnout už tento rok, musí ale být jednotná v přijímání nepopulárních a těžkých rozhodnutí a akceptovat to, že některá opatření nebudou „na první dobrou“ stoprocentně dokonalá.

Podle událostí posledních několika dní to vypadá, že se přeci jen pomyslné ledy pohnuly. V pátek 25. března na společné tiskové konferenci oznámili americký prezident Joe Biden a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, že Spojené státy se budou snažit dostat do Evropské unie 15 miliard kubíků (bcm) zkapalněného zemního plynu (LNG) a v příštích letech budou usilovat o navýšení dodávek LNG do států EU o dalších 50 bcm ročně. Jednalo by se tak cca o desetinu roční spotřeby EU. Tato dohoda nicméně není stoprocentně jistá – jak poznamenává například server Politico, ochota amerických vývozců navýšit letošní dodávky do EU bude odvislá od situace na trhu s plynem v Asii a ochotě zdejších odběratelů přesměrovat již nasmlouvané dodávky právě do Evropy (a v tom hraje důležitou roli třeba i počasí). Na následující roky pak bude hrát prim uzavírání dlouhodobých kontraktů. Na evropské straně pak zřejmě dojde k urychlení výstavby LNG terminálů a další plynové infrastruktury.

Pokud chceme dosáhnout úplné nezávislosti na fosilních palivech, musíme dát velký pozor na to, aby všechny tyto stavby splňovali podmínku použitelnosti i pro transport zeleného vodíku – tedy abychom si draze nestavěli terminály a potrubí, které se za pár let stanou zmařenými investicemi (stranded assets).

Ostatně, vodík společně s biometanem také hrají v plánu RePowerEU nezanedbatelnou roli. Komise předpokládá, že ve spolupráci s jednotlivými členskými státy vybere nejvhodnější projekty pro zvýšení produkce a diverzifikaci zeleného vodíku. U biometanu pak počítá se zvýšením produkce na 35 bcm do roku 2030, což je cca jednou tolik, než bylo původně plánováno v rámci balíku Fit For 55. Zdrojem by měly být hlavně zemědělské odpady a zbytky.

Věc, která může potřebnou transformaci a investice například u nás v České republice trochu zhatit, je ta, že vhodné projekty pro zrychlené financování chce Komise identifikovat na základě již existujících strategických plánů a dokumentů, jako je například Národní plán obnovy. A to vzhledem k tomu, v jakém stavu u nás strategické plánování i samotný NPO zanechala předchozí vláda, není zrovna povzbuzující.

Druhý pilíř: urychlení přechodu na obnovitelné zdroje a zvýšení energetické účinnosti

Pokud by se povedlo dostát všem závazkům z balíku opatření Fit for 55, vedlo by to ke snížení spotřeby fosilního plynu o cca třetinu. Stejně jako je nejlepší ten odpad, který nevznikne, u ruského plynu platí, že nejjednodušeji se závislosti na něm zbavíme, když jej nebudeme muset nahrazovat fosilním plynem z jiných zdrojů. A právě v tom by měl pomoci druhý pilíř plánu RePowerEU.

Potřebujeme nutně a urychleně dekarbonizovat průmyslové podniky, nahradit fosilní paliva elektřinou a zeleným vodíkem a svou roli sehrají také energetické úspory v domácnostech i firmách – ať už v podobě zateplování budov nebo účinnějších kotlů. Komise také chystá legislativu pro rychlejší schvalování projektů zelené infrastruktury, a ještě lepší podmínky pro instalace střešních solárních panelů a tepelných čerpadel. Je to jednoduché: když nemusíme topit a chladit fosilním plynem nebo elektřinou z něj vyrobenou, máme půl práce za sebou. Solární panely a tepelná čerpadla navíc mohou domácnostem pomoci zásadním způsobem snížit účty za energie.

Řešení energetické krize a vysokých cen energií

Nezávislost na Rusku a rychlejší přechod na obnovitelné zdroje energie jsou věci, které nám zajistí dlouhodobě bezpečné dodávky energie a také energetickou soběstačnost Evropy. Jak ale řešit současné problémy s vysokými cenami energií? I na to RePowerEU reaguje, v návrhu je například využití výnosů z emisních povolenek na podporu domácností nebo dočasná podpora podnikům, které se potýkají s vysokými cenami energií. Ve hře je také dočasné zastropování cen energií či možnost zdanit energetické giganty, kteří na současných cenách energií vydělali.

Přesnou formu těchto opatření představí Komise po konzultaci s jednotlivými členskými státy pravděpodobně v květnu, osobně za nejdůležitější považuji hlavně to, aby přijatá opatření byla adresná. Současný drahý plyn a elektřina se pro běžné lidi začínají promítat nejen do účtů za energie, ale také do cen potravin, což může být zejména pro nízkopříjmové domácnosti hodně velký problém.

Jedním z důvodů podzimní energetické krize byl také nízký stav zásob plynu v evropských zásobnících. Nejhůř na tom – nepřekvapivě – byly právě zásobníky ruského státem vlastněného Gazpromu. Podle nové legislativy, kterou bychom měli mít na stole v dubnu, bude EU od vlastníků a provozovatelů zásobníků plynu požadovat naplnění minimálně 90 % kapacity, a to nejpozději do 1. října. Pomoci by v tom mělo také označení zásobníků jako kritické infrastruktury a návrh na daňové úlevy pro provozovatele, pokud kvótu splní.

O nutnosti společných nákupů plynu jsem také už několikrát mluvil a vypadá to, že konečně došlo i k dohodě na úrovni lídryň a lídrů jednotlivých členských států. Dohodu, díky které budou moci státy EU na základě dobrovolnosti spojit své poptávky a vystupovat na globálním trhu s plynem jako jeden celek.

Tohle všechno by mělo zajistit, že Evropa bude energeticky soběstačná, že potraviny nebudou stát majlant, že nikdo nebude muset mít strach, že si doma nezatopí a že na to třeba nebude mít. Evropa reaguje, budou to sice ještě dlouhá vyjednávání, ale záchranný balíček už je na dohled.