České předsednictví a FIT FOR 55. Co přesně budeme v čele Evropy dělat?

12.07.2022
Evropský parlament v červnu schválil klíčové návrhy z energeticko-klimatického balíčku Fit for 55, který plošně snižuje emise CO2 ze všech sektorů od energetiky přes průmysl, zahraniční obchod až po osobní dopravu, a pomáhá tak globální snaze udržet nárůst teploty na planetě pod 2 °C. V Česku je asi nejkontroverznější téma zákazu spalovacích motorů po roce 2035, ačkoliv z celkového pohledu je to jen malá část připravovaných změn. Navíc je pro mnohé matoucí, že Evropský parlament něco schválil, ale dál o tom budou jednat ministři pod českým předsednictvím. Takže, jak to přesně je, co už platí a o čem se bude vyjednávat?

Za prvé, obsahem balíčku Fit for 55 jsou evropská pravidla. Je to kombinace novel stávajících předpisů a úplně nových regulací – pokud zdárně projdou, budou závazné pro všechny evropské státy. Přijímání takových předpisů se v EU řídí procedurou, kterou upravují základní evropské smlouvy. Hlavní rys té procedury je, že zákony v EU navrhuje jedině Evropská komise. Takže i v případě balíčku Fit for 55 jde o návrhy, které původně (před rokem) představili věcně příslušní eurokomisaři. Tady mám podrobný přehled, o jaké návrhy jde a co v nich je.

Během posledního roku se k návrhům Komise mohli vyjadřovat v zásadě všichni, ale závazně především europoslanci, vlády členských států a taky jednotlivé parlamenty v evropských zemích. Parlamenty mají možnost vystavit návrhům žlutou nebo oranžovou kartu, pokud shledají, že se EU moc montuje do věcí, které by si státy uměly efektivně vyřešit samy. To se v tomto případě nestalo, respektive neozval se dostatek národních parlamentů s rozumným odůvodněním.

V samotném Evropském parlamentu funguje projednávání podobně jako v tom českém. Návrhy zákonů nejdřív putují do výborů, vede se podrobná věcná debata, navrhují se připomínky. V tomto případě se například na půdě Evropského parlamentu navrhl rychlejší odklon od fosilních paliv ve vytápění a dopravě. Nebo posílení Sociálně-klimatického fondu, skrze který dostanou potřebné domácnosti či živnostníci možnost dosáhnout na nízkoemisní technologie. Ve výborech Evropského parlamentu se také dohodl způsob, jakým zalepíme dosavadní mezeru v zákonech, která zvýhodňovala dovoz fosilně náročných surovin jako ocel, hliník nebo pesticidy za dumpingové ceny a logicky tím naopak znevýhodňovaly domácí producenty. Našli jsme řešení, které je v souladu s pravidly Světové obchodní organizace, což je důležité pro zachování dobrých vztahů a obchodní bilance.

V červnu jsme tudíž odsouhlasili původní návrhy Evropské komise „ve znění našich připomínek“. Tomu se říká pozice nebo taky mandát. Evropský parlament tedy nedělá totéž, co český parlament, který přímo rozhoduje o tom, jaké zákony platí a jaké ne. Evropský parlament dává Komisi svůj postoj, o kterém se bude ještě jednat.

Stejně to pak mají zástupci vlád jednotlivých států. Ti také schvalují svoji celkovou pozici, slouží jim k tomu Rada EU, respektive její věcně příslušné formace a pracovní orgán zvaný COREPER. Takže ministři a úředníci, včetně těch českých, taky už rok projednávají jednotlivé dílčí návrhy, předkládají k nim připomínky a formulují svoji pozici ke každému z nich. Výsledkem je opět mandát, tentokrát „za všechny vlády/ministry“ v EU. V tomto konkrétním případě třeba ministři prosazují restriktivnější přístup k Sociálně-klimatickému fondu, speciální podmínky pro syntetická paliva do aut nebo mírnější tempo odklonu od fosilních paliv.

Takže v současnosti máme a) původní návrhy Komise, b) pozici Evropského parlamentu a c) pozici Rady EU. A to, co bude úkolem českého předsednictví, je najít mezi těmito pozicemi nějaký kompromis. Na každém jednání o každém zákonu bude tedy věcně příslušný eurokomisař, zástupci věcně příslušných výborů Evropského parlamentua právě čeští ministři, zmocněnci a úředníci, kteří budou jednat za celou Radu EU. Tomuto formátu se říká trialog. Může mít i několik kol a končí zkrátka tím, že se dojedná nějaký kompromis.

Pokud chce být Česko úspěšné, znamenalo by to, že by hlavní zákony z balíčku Fit for 55 úspěšně prošly trialogem a kompromis se našel do konce tohoto roku. Jde hlavně o reformu trhu s emisními povolenkami, zmíněné uhlíkové vyrovnání na hranicích, sociálně-klimatický fond, ale také rozšíření zavedeného systému odpovědnosti za emise na sektory bydlení a dopravy nebo o zpřísnění emisních limitů pro letadla a lodě. A ano, týká se to i zákazu spalovacích motorů po roce 2035, u kterého je zajímavé, že to technicky vzato žádný zákaz není.

Když se totiž podíváte už do původního návrhu, který představili evropští komisaři před rokem, nenajdete v něm jediné slovo o zakazování těch a těch motorů. Jediné, co se v novele stávajících předpisů řeší, je snížení emisí u prodejů nových osobních aut po roce 2035 na nulu. Není tedy předem vyloučená žádná bezemisní technologie, takový návrh vůbec nikdy nebyl na stole. Samozřejmě, v praxi je elektromobilita pro většinu automobilek ekonomicky nejefektivnější řešení, ostatně na ni dobrovolně sází už teď, když ještě žádná regulace neplatí.

A na závěr si neodpustím jedno takové srovnání. Evropský parlament je řádově jen asi jen dva a půlkrát větší než ten český (a zastupuje přitom 450 milionů občanů). Rada EU má 27 členů, to není ani dvojnásobek toho, kolik má česká vláda ministrů. V téhle sestavě zvládneme projednat zákony tak, aby byly platné třeba i rok od momentu, kdy je Komise předloží. V Česku trvá legislativní proces taky v průměru rok, ale nezřídka potkáte legislativní „ležáky“, které se zasekly ve Sněmovně třeba na dva a víc let. Bral bych české předsednictví i jako inspiraci pro zjednodušení domácích pravidel pro tvorbu a projednávání zákonů. Třeba s takovými obstrukcemi, jaké předvádí opozice v českém Parlamentu, se v evropských institucích rozhodně nesetkáte – na to tu mají lidé málo času a moc úcty ke svým voličům.