PPEU

PODCAST Růst s čistým svědomím: Uhlíkové clo

PODCAST Růst s čistým svědomím: Uhlíkové clo

2021-08-17

Jak přimět země mimo EU, aby braly snižování emisí skleníkových plynů vážně? O návrhu, který má prosadit čisté technologie na globální úrovni a posílit konkurenceschopnost evropského průmyslu, jsme si povídali s Kateřinou Davidovou, výzkumnicí a expertkou z Centra pro dopravu a energetiku a Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM. Poslechněte si nový díl našeho pirátského podcastu Růst s čistým svědomím.

Čínská ocel nebo hnojiva od ukrajinských firem už nemají být levnější než jejich evropská konkurence, která dodržuje vysoké emisní standardy. Navrhuje to Evropská komise v rámci balíčku Fit for 55. Důvodem je právě fakt, že výrobci ze třetích zemí by na evropském trhu byli zvýhodnění, protože neplatí za emise skleníkových plynů, které vypouštějí do atmosféry. Nově by si tak dovozci museli koupit emisní certifikáty, pokud budou chtít na největším světovém trhu prodávat.

Ačkoliv se běžně hovoří o „uhlíkovém clu“, v návrhu příslušného opatření byste tento pojem hledali marně. Nejde totiž primárně o postih zahraničních výrobců, ale o globální snížení emisí CO2. „Podstatou je zabránit takzvanému úniku uhlíku. Když se například v jednom bloku zemí zvyšují emisní standardy, zatímco v jiné části světa ne, může se stát, že se emisně náročná výroba přesune do těchto třetích zemí, kde je výroba levnější. To samozřejmě není žádoucí, protože v globálním hledisku ke snížení emisí skleníkových plynů nedojde,” vysvětluje Kateřina Davidová problém, na který Evropská komise v návrhu reaguje.

Občas se říká, že Zelená dohoda pro Evropu zničí evropský průmysl. Uhlíkové clo má tuhle otázku řešit.

Přesunem výroby by navíc mohl utrpět evropský průmysl. Iniciativa proto směřuje k narovnání podmínek pro všechny, kteří chtějí na evropském trhu prodávat to, co vyrobili jinde za nižších emisních standardů. „Návrh Evropské komise zjednodušeně znamená, že kdokoliv chce importovat do EU emisně náročné produkty, musel by na hranici zaplatit stejnou cenu, jakou platí evropští výrobci na emisních povolenkách,“ přibližuje Kateřina Davidová mechanismus fungování.

Pusťte si v našem novém podcastu.

Podcast najdete na SPOTIFY, APPLE PODCAST, GOOGLE PODCAST nebo na RSS.COM!


Pokud by návrh začal platit tak, jak ho Evropská komise navrhla, týkal by se výhradně železa a oceli, hliníku, cementu, hnojiva a importu elektřiny. Při jejich výrobě vzniká významný podíl skleníkových plynů, samotná ocel má na svědomí asi 4 % celkové průmyslové produkce CO2 a cement další 2 %.

Největší výhodou uhlíkového cla je pocit jistoty. Firmy mohou dekarbonizovat a být si jisté, že kvůli tomu nepřijdou o postavení na trhu.

Odhaduje se, že by uhlíkové vyrovnání mohlo přinést do evropského rozpočtu asi 9 mld. EUR mezi lety 2026 až 2030. Z nich by se mohly financovat například investice do dekarbonizace evropské ekonomiky, anebo do pomoci třetím zemím, aby k čisté ekonomice přistoupily rychleji. Další variantou je klimatický sociální fond, který by měl podpořit lidi v evropských státech, kteří trpí energetickou chudobou. Mluví se i o splacení dluhu, který vznikl v návaznosti na plán obnovy evropské ekonomiky po koronaviru.

Vlády začíná trápit rostoucí účet za neřešení klimatu

Tlak na větší finanční spoluúčast znečišťovatelů má svoje opodstatnění. Náklady na neřešení klimatické změny totiž v současnosti dopadají na státy a veřejné rozpočty. „V případě České republiky jde asi o 0,4 % HDP ročně. Nejnákladnější byly zatím záplavy a dlouhá období sucha. Pokud bychom zůstali na stávající trajektorii, porostou náklady na neřešení klimatické změny až k 1,5 % HDP s tím, že se zvýší zejména ztráty na lidských životech,“ přibližuje expertka, z čeho se skládá účet za klimatickou změnu.

Dá se očekávat, že samotný evropský plán na zavedení uhlíkového cla bude řadu třetích zemí motivovat k tomu, aby samy zvýšily své emisní standardy. Budou si totiž muset vybrat, zda jejich firmy zaplatí Evropské unii, nebo u sebe doma. Příkladem může být Čína. “Čína varovala před tím, aby se kvůli klimatu dělaly nové tržní bariéry, na druhou stranu sama ve stejné době zavedla vlastní systém emisních povolenek, kam spadá přes 2000 instalací. Navíc má závazek, že bude klimaticky neutrální do roku 2060,” vysvětluje Kateřina Davidová.

Jak se na evropské plány tváří USA, proč chtějí státy G7 ukončit všechny fosilní projekty a co jsou to „zelené závody“? A kdy to celé začne platit? Dozvíte se v dalším díle našeho pirátského podcastu Růst s čistým svědomím.

Psali jsme jinde o plánech, jak řešit změnu klimatu:

Uhlíkové clo – kdo znečišťuje, musí taky platit

Jednoduchý průvodce po evropské klimatické politice

Klimatický speciál 1: kde se berou emise a jak způsobují oteplování

Klimatický speciál 2: jak se emise krotí a kde máme mezery

Máme nový podcast!

Růst s čistým svědomím – tak se jmenuje nový pirátský podcast europoslance Mikuláše Peksy. Podcast vznikl proto, aby dal prostor lidem, kteří mají zájem o čistou, udržitelnou budoucnost a chtějí se prakticky bavit o tom, kudy k ní dospět. Dostane se v něm na konkrétní příběhy lidí, zajímavé projekty z celé Evropy nebo i lidsky převyprávěné odborné debaty. Poslouchat můžete ve všech podcastových aplikacích (SPOTIFY, APPLE PODCAST, GOOGLE PODCAST nebo na RSS.COM) i u nás na webu.

Archiv dílů:

Díl 1: Turów (Milan Starec)

Díl 2: Klimatický chaos v Česku (Dana Balcarová)

Díl 3: Rýsuje se plán (Tomáš Jungwirth)