Plán Evropy, jak nezaspat dobu: posílení investic do vývoje technologií a zjednodušení povolovacích procesů pro nízkoemisní technologie

Cílem je vytvořit na evropském trhu vhodné podmínky pro vývoj technologií, které potřebujeme pro dosažení klimatických cílů. Součástí je také podpora inovací a rekvalifikace. Otázkou ale zůstává, jestli je zákon opravdu nastavený správně.

Nová legislativa má pomoci Evropě udržet silnou pozici na globálním trhu. Zásadní transformace evropského průmyslu a energetiky už probíhá a od teď bude jen nabírat na obrátkách. Podobná transformace se neděje jen v Evropě, ale všude na světě. 

Evropa nesmí zaspat změny

Nový zákon přichází mimo jiné v reakci na obavy Evropy, že zaostane za rychle se rozvíjejícím průmyslem v USA a Číně, který těží ze štědrých dotací a podpory tamních vlád. Americký IRA (zákon o snížení inflace), schválený v srpnu 2022, obsahuje štědrý dotační plán v hodnotě 370 miliard dolarů (tedy asi 8,2 bilionů korun) a má za úkol mimo jiné co nejvíce podpořit vývoj nízkoemisních technologií a zajistit, aby společnosti které tyto technologie vyrábějí, sídlily v Americe. Čína minulý rok přislíbila dotace na čistou energii ve výši 63 miliard dolarů, indický závazek na investice do zelených technologií činí 4,3 miliardy dolarů a japonský plán na vydání dluhopisů „zelené transformace“ se pohybuje v hodnotě 150 miliard dolarů. 

Důsledky těchto masivních investic zahraničními aktéry na sebe nenechaly dlouho čekat. Projekt na výstavbu Gigafactory na výrobu baterií společností Volkswagen, kde se zpočátku uvažovalo i o České republice, byl nakonec odložen. Důvodem byly příznivější podmínky v Severní Americe. Volkswagen se nakonec rozhodl pro Kanadu, díky čemuž doufá, že dosáhne na americkou federální daňovou úlevu pro výrobu svých elektromobilů. Společnosti jako Northvolt, Solvay a Enel také urychlují své investiční plány v USA. To znamená pro Ameriku nová pracovní místa, podporu inovací a větší zisky pro státní rozpočet. 

EU přispěchala s vlastními plány

Evropská unie v porovnání s ostatními hráči silnou společnou průmyslovou politiku neměla – až doteď. Evropská komise nový Zákon o klimaticky neutrálním průmyslu představila společně s evropským Zákonem o kritických surovinách, v rámci kterého se zabývá konkrétně zajištěním surovin nezbytných pro rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů energie a provoz nízkoemisních technologií. Zákon o klimaticky neutrálním průmyslu se oproti tomu zaměřuje na posílení investic do vývoje technologií, které nám zelenou transformaci umožní, a také na zjednodušení a zrychlení povolovacích procesů pro nízkoemisní technologie.

Podle nové legislativy má Evropská unie usilovat o to, aby do roku 2030 vyráběla alespoň 40 % technologií, které potřebujeme k dosažení našich cílů v oblasti klimatu a čisté energetiky. Nejde však o právní povinnost, cíl je orientační a poukazuje na nutnost zvýšit evropské výrobní kapacity v kombinaci se spoluprací s obchodními partnery. 

Cílem nové legislativy je tedy nastavit co nejlepší podmínky pro ta odvětví, která jsou klíčová k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. 

Zrychlené povolovací procesy a nová kvalifikovaná pracovní síla

Komise ve svém návrhu určuje takzvané strategické technologie pro dosažení klimatické neutrality a vychází přitom ze svých vlastních prognóz, podle kterých se jejich poptávka v následujících letech mnohonásobně zvýší. Jde o solární a větrnou energii, baterie a úložiště, geotermální energii, bioplyn, elektrolyzéry a palivové články, ukládání uhlíku a technologie inteligentních sítí. 

Součástí návrhu je zásadní zjednodušení a zrychlení povolovacích procesů. Projekty strategických technologií mohou získat prioritní status, který jim umožní zkrátit lhůtu na vydání povolení až o polovinu. Investoři budou mít zjednodušený přístup k informacím skrze  „one-stop-shops“ jednotná kontaktní místa, v rámci kterých budou moci koordinovat plánování strategicky důležitých projektů a zrychlený povolovací proces.

Klíčovou součástí legislativy je rozvoj kvalifikované pracovní síly. Přesun výroby nízkoemisních technologií a dotace na inovace nám nepomůžou, pokud nebudeme mít dostatek kvalifikovaných pracujících. Komise proto navrhuje zřídit speciální akademie, které budou nabízet vzdělávací a rekvalifikační kurzy, a to ve spolupráci se stakeholdery z průmyslu i se sociálními partnery. 

Komise také zafinancuje zřízení a počáteční rozvoj těchto akademií, členské státy pak budou pokračovat v jejich dalším působení skrz celoevropskou platformu. Podpora bude také proinovace prostřednictvím “regulačních pískovišť” pro inovativní technologie s předností pro malé a střední podniky.

Poslední důležitý bod je zajištění evropské soběstačnosti. Zachování vlastní konkurenceschopnosti a soběstačnosti je zásadní, o tom nás přesvědčila ruská invaze na Ukrajinu a následující energetická krize. Evropa je zároveň čistým dovozcem nízkoemisních technologií z Číny. Přestože bychom měli dále spolupracovat na dovozu důležitých technologií ze zemí mimo EU, zákon zdůrazňuje důležitost diverzifikace dovozu a tento aspekt chce v rámci dotační podpory zohledňovat. 

Co se naopak nepovedlo?

Evropský plán je závislý na provedení jednotlivými členskými státy a ty o něm musí hlasovat jednomyslně. To znamená, že plán nemá jasnou investiční linku a je podmíněn řadou kompromisů. Kritizovat se dá například seznam strategických a podporovaných technologií. Strategické technologie zahrnují zachytávání a ukládání uhlíku, podobně silná podpora ale chybí pro dekarbonizaci průmyslu a především pro investice do energetické účinnosti. Podle asociace Cefic se EU příliš zaměřuje na výdaje, ale ignoruje nutnost snižování každodenních provozních nákladů – a to je něco, co americká IRA chápe perfektně. Pokud nevyřešíme tyto zbytečné výdaje, nebudeme schopni americkým podmínkám konkurovat.

Další problém je celková nákladovost. Máme spolehlivé partnery, od kterých můžeme levně dovážet produkty jako solární panely. Ve chvíli, kdy výrobu těchto produktů přesuneme do ČR, zvýšíme jejich cenu a tím pádem zvýšíme i cenu přechodu na klimaticky neutrální zdroje energie. Nutné je proto zaměřit se na evropskou výrobu produktů s největší přidanou hodnotou a pokračovat v dovozu produktů, jejichž výroba může být jinde efektivnější.

Co bude nová legislativa znamenat pro ČR? 

Jako vždy jde o příležitost, u které záleží na tom, jak bude přeměněna v realitu. Česko dlouhodobě zaostává v podpoře zelených technologií a implementaci klimatické politiky. Pokud chceme, aby se něco změnilo, je potřeba nastavit přívětivé regulatorní prostředí pro firmy a inovace. Na to musíme zároveň efektivně zacílit také finance, které máme z EU k dispozici na realizaci klimatických cílů i z nadcházejícího Fondu pro suverenitu, o kterém se rozhodne v létě. Potřebujeme přehlednou a transparentní správu evropských fondů, správné zacílení a práci provednou kvalifikovanou pracovní silou. Pomůže to všem – podpora OZE znamená dostupnější energie, což je klíčové v boji s energetickou chudobou, větší soběstačnost a podporu decentralizovaných zdrojů energie i komunitní energetiky.