Absence empatie nebo jakýchkoliv lidských emocí nejsou u běloruského diktátora Alexandra Lukašenka pro nikoho žádnou novinkou. Když Lukašenkovi minulý rok kvůli několikátému zfalšování voleb hrozilo sesazení, dělal to, co dělá každý řádný diktátor – nechal své občany mlátit a zavírat. Evropská unie situaci v Bělorusku ostře odsoudila a uvalila na vládu další sérii sankcí. Nikdo ale netušil, jak hluboko dokáže Běloruský diktátor klesnout pro pomstu.

Bělorusko se převáděním žadatelů o azyl přes hranice do Evropské unie snaží uměle vytvořit humanitární krizi. Evropské pohraniční situaci nezvládá a stejně jako Bělorusko odmítá pomoc neziskových organizací a novinářů.

Evropská unie musí zajistit, aby její vlastní členské státy dodržovaly mezinárodní zákony a pravidla. Odmítání pomoci žadatelům o azyl je proto naprosto nepřípustné.

Cestovní kancelář Bělorusko

Hranice Evropské unie a Běloruska prožívá největší provoz za posledních několik let. Na hranicích se začaly objevovat menší skupinky lidí, převážně z Iráku a dalších zemí Blízkého východu, které se snaží překročit hranice do EU, kde chtějí požádat o azyl. O co ve skutečnosti jde? Alexandr Lukašenko začal využívat lidi v nouzi jako prachsprostý politický nástroj na destabilizaci EU.

Letos v červnu Bělorusko posílilo příchozí lety z Bagdádu, ze kterého nově do Minsku začaly létat až 4 lety týdně. Tvrdilo přitom, že dokáže potenciálním zájemcům zařídit legální přechod hranic z Běloruska do států EU. To vše za krásně tučnou částku 2 000 € za letenky a 3 000 € za ubytování a převoz na hranice s EU. Právě na hranicích armáda spolu s policií svým klientům zabaví cestovní pasy a pod rouškou tmy je vyšle přes hranice do Litvy, Lotyšska nebo Polska. Lukašenkovi se efektivně podařilo instrumentalizovat migraci jako zbraň proti Evropské unii. Jde o další eskalaci hybridní války, kterou Bělorusko vede proti EU.

Evropská unie se jako každý jiný demokratický stát řídí mezinárodním právem, podle kterého jsou státy povinny poskytovat ochranu potřebným a nesmějí nikoho posílat zpět tam, kde je ohrožen jeho či její život nebo svoboda. Cílem Běloruska je zahltit evropské pohraniční státy žadateli o azyl, a vytvořit tak v členských státech chaos a zmatek. Státy jako Litva už oznámily, že nemají kapacity na zvládnutí více žadatelů o azyl, a vyhlásily nouzový stav.

Porušování mezinárodních práv

Zoufalá situace na hranicích se rychle zhoršuje. Místní pohraniční stráž namísto pomoci lidem v nouzi žadatele o azyl násilně posílá zpátky zpět přes hranice do Běloruska. Jakmile je ale překročí, setkají se znovu s běloruskou armádou, která je i za výstřelů ostrými náboji zahání zpět do EU. Jde o zcela nelegální a protiprávní jednání: násilné vyhánění žadatelů o azyl za hranice je proti mezinárodním zákonům o lidských právech.

Státy jako Litva a Lotyšsko se místo pomoci žadatelům o azyl snaží problému předejít vybudováním masivního přes 500 kilometrů dlouhého hraničního plotu, který by měl běloruským převaděčům situaci zásadně zkomplikovat. Přidalo se k nim i Polsko, které tak chce zakrýt 400 km svých hranic. Ploty za 3.88 a 8.88 miliard korun ale problém neřeší, pouze dál komplikují.

Litva s Lotyšskem obtížnost pohraniční situace narozdíl od Polska chápou a přijali pomoc Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráže Frontex. Ta nabídla poskytnout pomoc všem třem postihnutým zemím svými profesionálně vycvičenými týmy, které se na hlídání evropských hranic zaměřují. Varšava, ve které má ale paradoxně Frontex sídlo, nabídku pomoci odmítla. Polská vláda namísto toho dále fanaticky veřejně považuje azylanty za útok na křesťanskou tradici a polská pohraniční stráž pokračuje v tzv. „pushbacks“, tedy násilném a hlavně ilegálním vystrkování žadatelů o azyl pryč za hranice. Ty nedávno navíc Varšava prohlásila za legální – ačkoliv je to jasně proti mezinárodním lidským právům.

Nejlepší by bylo, kdyby se lidé na riskantní cestu skrze Bělorusko do Evropy vůbec nevydávali. Problém by značně ulehčilo, kdyby měli zájemci o azyl možnost podat žádost co nejblíž svému domovu, nikoliv až v hraničních státech EU. Dokud ale přes Bělorusko přichází, nemůžeme souhlasit s ponecháním lidí umrznout na našich hranicích.

Vlády nechtějí poskytnout pomoc

Desítky až stovky lidí se momentálně nedobrovolně nacházejí v patové situaci, ze které není úniku. Jsou zaseknutí ve zhruba tříkilometrovém pásmu podél hranic, kde jsou vesměs ponecháni napospas. Nemají způsob, jak by si sami dokázali obstarat základní potřeby, jako je potrava, oblečení nebo elektřina pro komunikaci. Nemají kam jít ani kam se vrátit. Nezbývá jim nic jiného než jenom přežívat. Není proto divu, že si hraniční konflikt vyžádal už přinejmenším pět lidských životů a další prodlení způsobí ještě více zbytečných úmrtí.

Klíčovou roli pro žadatele o azyl sehrávají neziskové organizace a novináři, kteří se jim snaží všemi možnými způsoby poskytnout pomoc a upozornit na žalostný stav evropskou veřejnost. To se ale před nějakou dobou změnilo a hraniční státy momentálně do pohraničního kordonu nepouštějí ani novináře, ani neziskové organizace, na jejichž pomoc uvěznění lidé spoléhali.

Obzvláště polská vláda se snaží celou situaci zesměšnit a zahrabat pod koberec. Ministři vnitra a národní obrany nedávno šířili na tiskovce dezinformace, podle kterých měli žadatelé o azyl na hranicích znásilňovat polské krávy. Asi nikoho nepřekvapí, že se nejedná o pravdivé informace, a video, které ministři uvedli jako důkaz, je podle portálu OKO.press léta staré video, které existuje na videokazetě. Jak polští ministři k tomuto specifickému videu přišli, se raději ptát nebudu.

Namísto pomoci potřebným navíc polská konzervativní vláda nabádá veřejnost, aby donášela na kohokoliv, kdo by jen měl něco společného s myšlenkou žadatelům o azyl pomoct. Vláda strany PiS Jaroslawa Kaczynského se tak až možná příliš viditelně staví do rovnítka s praktikami bývalého komunistického režimu.

Evropský soud pro lidská práva už vydal několik předběžných příkazů, které požadují, aby Polsko a Lotyšsko poskytlo postiženým osobám přístup k přístřeší, k jídlu a právníkům, a nařídil Litvě, aby nevyháněla žadatele o azyl do Běloruska. Zároveň ale upřesnil, že jeho rozhodnutí nemá být vykládáno tak, že Polsku a Lotyšsku nařizuje vpuštění migrantů na jejich území. Jednotlivé vlády tak samotné příkazy příliš nerespektují a nadále je porušují.

Co se musí stát?

Evropská unie nesmí nechat situaci na hranicích Polska a Běloruska zajít dál. Není možné, abychom přistoupili na Lukašenkovu hru, kvůli které zbytečně přichází lidé o životy. Pohraniční státy, stejně jako zbytek EU, se musí zachovat solidárně a zajistit, aby se žadatelům o azyl dostalo zacházení podle jejich základních lidských práv.

Polsko a hraniční státy musí poskytnout novinářům, lékařské pomoci a neziskovým organizacím přístup do pohraničního pásu. Je to to nejmenší, co můžeme udělat, a zároveň tím dáme lidem uvězněným mezi hranicemi alespoň nějakou šanci na přežití. Lékařská pomoc a práce neziskových organizací je pro azylanty důležitá, obzvláště s nadcházejícím podzimem, kdy jim kromě jiných vážných problémů hrozí i umrznutí. Novináři jsou podobně zásadní – Polsko prostě nesmí zamlčovat, co se na hranicích reálně děje. Medializace problému může téma zpřístupnit široké veřejnosti a uvězněným lidem pomoct.

Vlády pohraničních států musí zajistit, aby i přes mimořádnou situaci dodržovaly mezinárodní a evropské právní předpisy v oblasti lidských práv o azylu. Lidé zaseknutí v hraničním pásu musí dostat možnost o svůj azyl reálně zažádat, ne být násilně vystrčeni zpět za hranice. Zasáhnuté země by také měly jednat podle doporučení Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a orgánů Rady Evropy.

Společně s Evropským parlamentem momentálně pracujeme na rezoluci, která zároveň vyzývá Komisi, aby u hraničních členských států zajistila dodržování evropských zákonů. Členské státy EU musí dodržovat pravidla a hodnoty, ke kterým se při vstupu do EU zavázaly.