Čínský systém sociálního kreditu jako dystopická vize v praxi

O tom, že v Číně dochází ze strany vládních agentur ke sledování a profilování obyvatel v masovém měřítku, které by v Evropě bylo naprosto nepředstavitelné a nepřijatelné, není třeba příliš diskutovat. Připravovaný systém sociálního kreditu však autoritářskému režimu přináší zcela nový prostředek k ještě podrobnějšímu dohledu nad občany. Tento systém nejenže bude každého sledovat, ale dokonce bude moci vůči provinilci rovnou uplatnit postih na základě jeho špatného hodnocení.

Systém se plánuje již delší dobu, v roce 2014 čínská vláda schválila plán pro zavedení systému sociálního kreditu do roku 2020. Jeho části už jsou ale testovány i v praxi s reálnými a bolestivými implikacemi pro každého, kdo nemá v systému dostatečně dobré bodové ohodnocení.

Hodnocení probíhá ve čtyřech hlavních kategorií, na které jsou dále uplatněné různé parametry. Jedná se o dodržování legislativy, platební morálku, sociální chování a chování v digitálním prostředí. Kromě právní bezúhonnosti tedy systém sleduje i veškeré finanční operace a posuzuje dokonce i záležitosti zcela intimní povahy. Například milostný život, kontakty s přáteli nebo i takovou maličkost, jestli člověk třeba náhodou na internetu neviděl obrázek Medvídka Pú (který popuzuje čínské cenzory, protože slouží k údajnému zesměšnění a zahanbení prezidenta Xi).

Rozsah a komplexita takového systému je děsivá, ale v případě Číny, která už dnes využívá téměř dvě stě milionů sledovacích kamer, se tento vývoj dal očekávat. Dal se očekávat i princip kolektivního trestu, kdy systém při prohřešku občana potrestá strhnutím bodů i jeho blízké osoby, tedy zpravidla rodinné příslušníky. Tímto způsobem tak bude v Číně docházet k sociálnímu nátlaku na celou společnost ke koordinované výchově a případné ostrakizaci nepohodlných jedinců či celých rodin nebo menšinových skupin.

Čínské úřady se snaží systém prezentovat co nejvíce pozitivně, například na benefitech pro "dobré" občany s dostatečným bodovým ohodnocením, kteří získají přístup ke kvalitnějším službám v dopravě nebo k lepším podmínkám při žádosti o půjčku v bance. Zdůrazňují také aspekt zvýšené bezpečnosti a systém označují za praktickou aplikaci konfuciánské morálky (kterou vládnoucí strana po předchozím období nelibosti v posledních letech využívá k modernizaci své značky).

Data bude systém čerpat ze všech státních i soukromých systémů, takže například ze zdravotních a pracovních záznamů, průmyslových kamer, daňových přiznání, osobních profilů na sociálních sítí a různých statistik veškerých zařízení připojených k internetu. Tato data mají být následně prostřednictvím automatizovaných algoritmů vyhodnocena do výsledného bodového skóre občana. Jedná se o perverzní využití umělé inteligence, které bude sloužit čistě k upevnění moci vládnoucího režimu.

Přestože by se mohlo zdát, že upozorňováním na nebezpečí čínského systému sociálního kreditu se nedá ničeho dosáhnout, domnívám se, že před nástupem první kompletní digitální totality je potřeba varovat. Ačkoliv s jejím příchodem v Evropě možná nic neuděláme (jen proti sobě popudíme čínské diplomaty a byznysmeny), nesmíme rezignovat na prosazování a hájení lidských práv i mimo naše domovy. V takovém případě bychom se totiž stali tichými spolupachateli.

To varování je totiž i pro nás. Protože i v západním demokratickém světě se rozmáhá snaha o hromadné sledování obyvatel. Zatím sice nejsme pod dohledem jednoho univerzálního systému, který by nás mohl okamžitě hodnotit i trestat, mnoho soukromých společností ale často bez našeho vědomí shromažďuje naše osobní údaje a nakládá s nimi značně necitlivě. Evropská legislativa se naštěstí v současné době snaží právo na soukromí posilovat, ani do budoucna ale nesmíme z požadavků na ochranu soukromí slevit. Abychom se pak jednoho dne kvůli falešnému příslibu bezpečí a stability neprobudili do stejně totalitního zřízení, jaké panuje v Číně.