Konec diktatury titánů na internetu? Nová pravidla pro digitální služby slibují odtajnění algoritmů

Nespokojenost s neúměrným vlivem společností poskytujících digitální služby je dnes už prakticky klišé. Ať už jde o možnost tlačit vlastní produkty nebo o faktický duopol vývojářů mobilních operačních systémů, digitální trh je přesycen prvky, které jsou od volné soutěže a rovných příležitostí na hony vzdálené.

Zneužívání tržní dominance ze strany Googlu nebo Facebooku je veřejně přijímaným faktem – mapují ho například The New York Times a zmiňuje ho koneckonců i nedávný briefing Evropské komise o samotném návrhu normy, kterou tady budeme rozebírat.

Je pravda, že v případě online platforem, sociálních sítí a reklamních společností už nástroj zavádějící alespoň základní standardy existuje. V oblasti boje proti šíření dezinformací platí například společný evropský kodex, který je výsledkem jednání a následné dohody mezi Evropskou komisí a velkými online platformami.

Idea je taková, že tento soubor závazků bude přispívat k důvěryhodnějšímu, méně toxickému online prostředí – od „transparentnosti v politickém marketingu“ až po „rušení neautentických účtů a zamezení toků peněz šiřitelům dezinformací“. Jelikož se však jedná pouze o dobrovolný pakt na bázi samo-regulace, vymahatelnost těchto závazků dost pokulhává. Vzhledem k jeho zaměření na dezinformace a svobodu slova jsou v něm navíc nefér byznysové praktiky pokryty pouze okrajově. I proto nová digitální regulace Digital Services Act (DSA) přichází na scénu.

Jak vás asi nepřekvapí, Evropská unie se základní pravidla hry internetového byznysu už kdysi pokusila nastavit. Tzv. regulace eCommerce však byla přijata ještě v době, kdy stolní počítače měly rozměry odpovídající předrevolučním televizorům. S pouhými osmi stránkami mohlo jádro textu z roku 2000 těžko plně pokrýt rozvíjející se poskytovatele internetových služeb – natož sofistikované struktury digitálních gigantů.

A že jejich moci je nutné nastavit zřetelné mantinely je patrné – už jen proto, že zneužívání svého postavení na trhu je s byznys modely internetových společností úzce provázáno.

Ústřední myšlenkou celého DSA je proto zmodernizovat evropský přístup k digitálním službám a učinit je transparentnějšími, přístupnějšími a svobodnějšími. Regulace, na kterou s Piráty v Evropském parlamentu dlouhodobě pracujeme, k tomu přispívá hned v několika konkrétních a klíčových bodech.

Jako ten nejdůležitější vnímám cíl chránit zájmy jednotlivých uživatelů a menších hráčů skrze jasné vymezení práv na odstraňování nelegálního obsahu. Současný stav umožňuje velkým platformám hodnotit a odstraňovat obsah za zavřenými dveřmi na základě jejich vlastních, interních pravidel – ať už se jedná o produkty na internetových obchodech nebo o projevy na sítích. Může tak docházet k odstranění obsahu, který je z hlediska práva zcela v pořádku. Možnosti přezkumu takových rozhodnutí jsou navíc dost omezené. Obojí by se mělo s příchodem DSA změnit.

Sjednocením toho, jaké povinnosti mají digitální společnosti napříč státy EU, a zpřehledněním procesu vymáhání odstranění obsahu se také zvýší jistota, že nelegální obsah bude skutečně odstraněn, a to v souladu s národními regulemi. Je ale také nutné rozlišovat mezi nebezpečným a nelegálním obsahem. Co je legální fyzicky, mělo by být legální i online. Digitální firmy však nejsou institucemi, které by tohle měly určovat.

Jasné stanovisko obsažené v návrhu, že „nebezpečný“ obsah by „neměl být v návrhu DSA definován,“ mě proto těší. Obsah v onlinu by měl být vyřazován čistě na základě nezákonnosti a s tím by DSA mělo pracovat.

Stejně tak návrh počítá s jasným a přehledným systémem hlášení, který respektuje národní legislativu a je vstřícný vůči uživateli.

Přezkoumatelnost rozhodnutí platforem, které mohou rušením obsahu omezit svobodu projevu uživatelů nebo možnosti propagovat své produkty, je klíčová pro ochranu volné, všestranné diskuze i pro směnu zboží. Tohle bude důležité například u tzv. „upload filtrů“, které mohou u výmazů ohrozit právě onu žádoucí přezkoumatelnost. O tom vám ale podrobněji napíšu jindy.

Nelegální obsah je však u digi-služeb pouze špičkou ledovce. DSA přichází například i s jasnými požadavky ve vztahu k transparentnosti algoritmů v digitálních službách. Návrh například počítá s tím, že v případech, kdy „platformy doporučují nějaký obsah, uživatelé si budou moci upravit kritéria, podle kterých je obsah vybírán. Nebo se personalizovaným doporučením vyhnout úplně.“

Velké online platformy s dosahem přes 10 % populace EU (45 milionů uživatelů) budou navíc označeny jako „systémové“ a jejich algoritmy budou pod drobnohledem evropských regulátorů. Uživatelé velkých sítí si tak budou moci být jistější, že nejsou hromadně a systematicky manipulováni typem informací, které jim jsou algoritmy předkládány.

Jak jsem už navíc zmínil, internetový trh vykazuje určité charakteristiky, které nadržují velkým firmám s více směry podnikání. Na rozdíl od klasických, „učebnicových“ principů volné soutěže tak v digitálnu běžně platí pravidlo jiné – totiž „vítěz bere vše“.

Menší podniky, kteří chtějí digitální služby využívat, tak dnes běžně nemají na výběr – musí se podřídit pravidlům a požadavkům velkých hráčů, kteří mají zájem na tom, aby si svá know-how a své algoritmy udrželi pro sebe. A jelikož vstup na trh je drahý – a velcí hráči onlinu kladou každému nováčkovi překážky – reálná konkurence chybí, případně je kontrolována právě „leadery trhu“.

Republikánský generální prokurátor státu Texas, Ken Paxton, současný stav trefně shrnul ve videu, kde zároveň oznámil záměr podat pro monopolní praktiky žalobu proti společnosti Google: „Kdyby svobodný trh byla hrou baseballu, Google se nasměroval do pozice, kdy je odpalovačem, nadhazovačem a rozhodčím zároveň.“ Od Republikána je taková kritika navíc o to kousavější, jelikož ke státní intervenci a „narovnávání“ trhu se tato strana dlouhodobě staví dost vlažně.

Tratí pochopitelně spotřebitel – digitální služby jsou dnes potřeba prakticky v každém sektoru a nemožnost vybrat si mezi více alternativami upevňuje dominantní pozici velkých firem. Absence konkurence jim totiž umožňuje nastřelit ceny – anebo nastavit méně výhodné podmínky pro své uživatele.

I s touto bezútěšnou situací se proto DSA snaží něco dělat – například skrze omezení možnosti vyhledávačů „přilepšovat“ ve vyhledávání vlastním projektům či pomocí externích auditů algoritmů u největších online platforem.

Ať už jde jen o to, že si čteme ráno předvybrané zprávy na sítích nebo si večer objednáváme v aplikaci večeři, je jen málo technologií, které by měly tak zásadní dopad na naše každodenní životy jako internet.

Je pochopitelné, že spousta jednotlivců a firem si proto na poskytování digitálních služeb vystavěla svou činnost, a velikost digitálního sektoru tomu právem odpovídá. OSN odhaduje, že digitální ekonomika odpovídá za cca 4,5 % až 15,5 % světového HDP – pro srovnání, to je objem odpovídající HDP celé Evropské unie.

To ale neznamená, že hrstka velkých aktérů by měla mít nárok – třeba tím, že zrovna byli první na trhu – si navždy nárokovat digitální prostor jen pro sebe. Nejen že je to v rozporu s tržními principy volné soutěže, na kterých je naše ekonomika vystavěná, ale pro ty „velké“ je pak jednodušší přehlížet nejen zájmy menších firem a dodavatelů, ale i koncových uživatelů.

Je čas, aby Evropa přehodnotila stanoviska z doby před Googlem, Facebookem a Amazonem a aby aktualizovala svá pravidla tak, aby sice nebránila inovaci, ale aby zároveň dostatečně chránila uživatele. Jen tak se nám podaří vytvořit moderní, pružnou a svobodnou digitální Evropu.