Fosilní průmysl a vliv Daniela Křetínského: odkrýváme vazby na klimatickou politiku EU

O fosilních lobbistech v kuloárech evropských institucích jsem psal už dříve.

Plody jejich práce v rámci evropské klimatické politiky bijí do očí, ať už jde o stále rostoucí dotace pro fosilní průmysl, zaostávání při plnění cílů Pařížské dohody a závislost na dovozu energie ze zemí s nedemokratickými režimi. Daniel Křetínský a jeho EPH hrají v tomto příběhu zásadní roli. V rámci miniplenárního zasedání jsem proto zorganizoval panelovou diskuzi, kde investigativní novináři a aktivisti mohli na půdě Evropského parlamentu odprezentovat svá zjištění týkající se energetického impéria druhého nejbohatšího Čecha.

Firma EPH je jedním z největších znečišťovatelů v evropském energetickém průmyslu, spolu s německou RWE a polskou PGE. Její emise z uhlí jsou třetí nejvyšší v Evropě a jde zároveň o společnost s jedním z nejambicióznějších plánů na rozšíření infrastruktury plynu. Agentura Bloomberg na jaře ve svém článku popsala strategii podnikání Křetínského, která sází na zpomalenou evropskou tranzici od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům. Podle investigativy Deníku Referendum byl před válkou na Ukrajině Křetínský největším samostatným přepravcem ruského plynu do Evropské unie díky společnosti Eustream, která spadá pod EPH, což z něj dělalo jednoho z těch, kdo z naší energetické závislosti na Rusku těžil nejvíc.

Dlouhodobou strategií druhého nejbohatšího Čecha je skupovat špinavá aktiva za nízké ceny od energetických firem, které usilují o dekarbonizaci.  Vykoupením uhelných elektráren a těžebních dolů od německých společností jako Vattenfall a Uniper tak může Křetínský tlačit na zpomalení ukončování provozu uhelných elektráren v Německu, zároveň ale potom za to samé pobírá od německé vlády kompenzace, které dále může investovat do výstavby plynové infrastruktury. Podle reportuResetu další dotace z veřejných peněz Křetínský využívá na investice do obnovitelných zdrojů jako způsob, jak si zajistit silnou pozici na trhu i ve chvíli, kdy se Evropa posune v energetické tranzici dál k obnovitelným zdrojům. Zároveň chce ale tranzici neefektivními plány co nejvíce zdržet.

Dekarbonizační plány EPH jsou vyhodnocovány jako jedny z nejhorších mezi velkými evropskými energetickými společnostmi, navíc sesbíráním veřejných prostředků Křetínský nedovoluje konkurovat ve stavbě obnovitelné infrastruktury menším lokálním aktérům.

Asi už potom nikoho nepřekvapí, že příspěvkům do českého daňového systému nebo dopadu windfall tax v roce, kdy byl zisk společnosti trojnásobný, se EPH úspěšně vyhýbá prostřednictvím dceřiných společností EP Investment a EP Commodities, které sídlí v zahraničí. Jméno Křetínského najdeme i v Panama Papers, které obsahují přehled o daňových únicích.

Podle nové investigativy Deníku Referendum navíc EPH deklaruje o polovinu méně CO2, než vypouští prostřednictvím uhlíkového účetnictví, které ignoruje emise z vlastních podílů u patnerských firem. Tam, kde tedy EPH vykonává společnou kontrolu s dalším subjektem, emise nedeklaruje. Nezapočítává emise Slovenské elektrárne, italské plynové elektrárny Scandale ani lužické hnědouhelné elektrárny LEAG – narozdíl od 23 megatun emisí skleníkových plynů ročně, které EPH deklaruje, se skutečné číslo blíží spíš 47 megatunám. A na tom záleží i dlouhodobě, protože LEAG je společně s uhelnou společností MIBRAG (vlastněna stroprocentně EPH) jediným producentem energie v Německu, který plánuje provozovat hnědouhelné elektrárny i po roce 2030.

Pro kontext je důležité také dodat, že Křetínský není jen gigantem v energetickém průmyslu, ale vlastní i mediální impérium, včetně českého Czech News Center (CNC), které vydává deník Blesk, deník E15, Reflex nebo Info.cz. Podle reportu Resetu se tato média vyznačují silným napadáním debaty o klimatu a činnost EPH buď ignorují nebo vychvalují. Útoky na boj proti klimatické změně jsou potom vidět i na činnosti redaktorů a veřejných osob zaměstnaných Křetínskýho médii na sociálních médiích a zejména na Twitteru.

Co tím? V první řadě je třeba poukázat na to, že názor české veřejnosti na klimatickou změnu zdaleko neodpovídá tomu, co můžeme vidět v médiích a na sociálních sítích. Je nutno si uvědomit, že ne každý, kdo se veřejně vyjadřuje a ovlivňuje debatu, tak dělá z nezištných důvodů a vlastního přesvědčení.

Na politické úrovni máme k dispozici řadu nástrojů, které můžeme použít k narovnání trhu od vlivů predátorských praktik fosilních magnátů, jako je Křetínský. Potřebujeme posílit energetickou nezávislost na dovozu z nedemokratických režimů, narovnat trh ukončením dotací do fosilních paliv a masivně podpořit investice do obnovitelných zdrojů i do podnikání menších lokálních subjektů. A nesmíme se nechat zastrašit ani obalamutit příslibem, že z energetické a klimatické krize nás vyvedou ti, kdo z nich nejvíc profitují.