Lidská práva v Evropě jsou pod útokem. Proč je potřebujeme bránit?

Představte si, že žijete v zemi, kde nemáte rovná práva jako zbytek populace. Stát vám zakazuje svobodně rozhodovat o vlastním těle, znemožňuje vám manželský vztah s vaším partnerem nebo partnerkou či vám odmítá poskytnout žádost o azyl, když prcháte před válkou. Šílená představa? Bohužel, v Evropě je to pro stovky tisíc lidí realita každodenního života.

Ačkoliv je Evropská unie založená na hodnotách jako ochrana lidských práv, jejich rozsah se mezi členskými státy znatelně liší. Zatímco se třeba Německo nachází ve světovém indexu základních práv od WJP na 6. místě ze 139, takové Bulharsko se nachází až na 57. pozici – daleko za zeměmi, jako je Peru nebo Gruzie.

Bohužel i dnes se nacházíme v situaci, kdy se přímo vlády některých členských států EU snaží zničit právní stát a s ním potopit i lidská práva svých vlastních občanů a menšin. Kdy jindy než teď, když se Evropa nachází v tak trpké situaci, jako je válka na Ukrajině, musíme zajistit, že budou lidská práva všech plně respektovaná. V opačném případě si rovnou můžeme podat ruku s Putinovým Ruskem.

Právní stát je jedním ze základních pilířů demokratického světa. Zakládá se na něm i Evropská unie, která ho zmiňuje hned v druhém článku Smlouvy o EU. Státní moc se jím musí řídit a vždy jednat se svými občany v mezích zákona. Slouží především jako pojistka, že stát bude jednat v zájmu občanů a ne pouze ve vlastní prospěch.

Evropa a lidská práva

Hájení lidských práv je naprostým základem každé moderní a svobodné demokratické společnosti. Ve smlouvě o Evropské unii je nutnost dodržovat lidská práva a právní stát zakotvena hned v druhém článku. Od roku 2000 je pak v Evropské unii vymezuje Listina základních práv EU. Součástí Listiny o 54 článcích je třeba i rovnost žen a mužů, zákaz diskriminace nebo svoboda shromažďování a sdružování.

Od roku 2009 navíc platí tzv. Lisabonská smlouva, skrze kterou se veškerá práva, svobody a zásady uvedené v listině staly právně závaznými pro EU a její členské státy. Česká republika byla mimochodem poslední zemí, která smlouvu ratifikovala.

Všechna lidská práva ale končí tam, kde končí dodržování právního státu. Za hájení lidských práv v případě, že by někomu byla odepřena, jsou zodpovědné zejména soudy. A naopak – bez prosazování lidských práv bychom nikdy nemohli mít soudy, které budou naše práva bránit. 

Problém ovšem nastává, když takové soudy ztratí nezávislost a skončí pod vlivem vlády. V takových případech na porušování lidských práv může reagovat Soudní dvůr EU, který může na popud Komise nebo jiného členského státu po zemi dodržování práv vymáhat. 

Česká republika má stále co dohánět

Jaká je ale situace lidských práv v České republice? Překvapivě ne tak špatná. Podle indexu WJP se nacházíme na 17. pozici ze 139, a jsme tak v tomto ohledu nejsvobodnější zemí z celého východního bloku. Jak ale zmiňuje nová zpráva Komise o stavu právního státu, máme stále ještě co dohánět.

Komise například kritizuje prakticky nulové změny ohledně 14 let projednávané kauzy ve věci diskriminace vzdělávání romských dětí. Podle Evropského soudu pro lidská práva totiž v České republice stále platí, že jsou romské děti nadměrně umisťovány do zvláštních škol. Ve zprávě se také Komise opírá do českého ombudsmana Stanislava Křečka, jehož kontroverzní postoje a výroky především proti romům a LGBTQI osobám vnímá jako velice problematická.

To, že boj za rovná práva v České republice ještě ani zdaleka není u konce, například připomenul v létě pořádaný každoroční průvod Prague Pride, upozorňující na nerovnosti práv LGBTIQ osob. Zatímco na Západě jsou například manželství stejnopohlavních párů prakticky samozřejmostí, ve státech střední a východní Evropy se o takové právo vedou nekonečné boje. A to dokonce i v České republice, kde se k manželství stejnopohlavních párů staví pozitivně více než dvě třetiny obyvatelstva.

Lidská práva pod útokem

Jak vypadá porušování lidských práv, jsme se mohli v Evropě na vlastní oči přesvědčit například během uplynulých let pandemie. Celá řada evropských vlád například využila nadměrných pravomocí za nouzového stavu k omezení svobody projevu, pohybu a shromáždění. Například na Slovinsku využil bývalý premiér a Orbánův dobrý spojenec Janez Janša nouzový stav k udělování masivních pokut v hodnotě až 270 000 korun svolavatelům protivládních demonstrací.

Systematické pošlapávání lidských práv se v Evropě dlouhodobě odehrává především v Maďarsku a Polsku. Viktor Orbán rok co rok využívá své ústavní většiny v parlamentu k prohlubování své pro-rodinné politiky. Loni tak například v Maďarsku vešel v platnost tzv. „Anti-LGBT“ zákon, kterým drasticky omezil svobodu slova a práva dětí. Evropská komise za to Maďarsko před pár týdny zažalovala u Soudního dvora EU – na výsledky soudu si ale ještě nějakou chvíli budeme muset počkat.

O moc lepší není ani situace u našich sousedů v Polsku, kde se od nástupu konzervativní vlády PiS začala lidská práva žen a menšin drasticky omezovat. Před několika lety se v zemi za tiché podpory vládních politiků začaly obce prohlašovat za „LGBT-FREE“ zóny a aktivně vyzývaly k diskriminaci sexuálních menšin. Obzvláště obrovský zásek do lidských práv se ale PiS podařil omezením práv žen na interrupce, které jsou v zemi až na pár výjimek prakticky nelegální. 

Evropa potřebuje lidská práva!

Pokud necháme v Evropě zaniknout principy právního státu, potopíme spolu s ním i lidská práva, na kterých Evropa stojí. 

Úkolem Evropské unie je zajistit, aby členské státy dodržovaly lidská práva, jak se k tomu mimochodem zavázaly při vstupu do EU. Samotná Unie má mnoho orgánů, které se ochranou lidských práv zabývají, ať už je to Evropský soud pro lidská práva nebo samotný Soudní dvůr EU. 

Co ale dělat, když členské státy odmítají dodržovat lidská práva? Jeden osvědčený nástroj bychom tu měli – finanční sankce. Prostě a jednoduše: pokud někdo zneužívá evropské peníze na potlačování lidských práv, tak si peníze nezaslouží. Finanční sankce například dosáhly svého v případě několika polských regionů, kterým EU odepřela financování za účast v LGBT-FREE zónách. Nátlak zafungoval a polské soudy nedávno několika městům nařídily od diskriminační politiky upustit.

Evropská unie má ale v rukávu mnohem silnější nástroj – mechanismus podmíněnosti na právním státu. Pokud budou vlády systematicky porušovat právní stát, EU jim může kompletně uzavřít evropské penězovody. Evropské peníze patří lidem, ne vládám, které za ně likvidují základní lidská práva a svobody!