Může Evropa přestat odebírat energie ze zemí, které porušují lidská práva a právní stát?

Závislost Evropy na ruských energiích a zejména fosilních palivech je dlouhodobě problém. Posledním a velice významným hřebíkem do rakve tohoto křehkého obchodu s energiemi se stala právě Putinova invaze na Ukrajinu.

Rusko je největším celkovým dovozcem fosilních paliv do Evropy. Z Ruska pochází okolo 41 % dováženého zemního plynu, čtvrtina importované ropy a v případě pevných paliv je to až téměř polovina. Taková energetická závislost na jednom státě je pro Evropu obrovské riziko. Ve zkratce to znamená, že možnost topit, svítit nebo jezdit v EU je přímo závislá na tom, jak se zrovna Vladimir Putin vyspí.

Komise nedávno představila nový plán, který má Evropu konečně definitivně vymanit z ruského vlivu. Obrovský plán počítá s urychlením přechodu na obnovitelné zdroje, zvýšením energetické účinnosti a diverzifikací dodávek plynu. 

Má to ale jeden háček – výměna závislosti na Rusku za jiné nedemokratické státy, co vehementně porušují právní stát, je jako skok z louže pod okap.

Evropa je závislá na Rusku

Energetické zásoby Evropské unie jsou až nebezpečně provázané se státy mimo EU. Ještě před pár lety Evropská unie vyráběla pouze okolo 40 % své vlastní energie, zatímco zbytek importovala ze států mimo EU. 

Zdaleka to ale neznamená, že jsme závislí pouze na Rusku. Přes 16 % plynu dovážíme třeba z Norska, třetinu pevných paliv z USA a Austrálie a nezanedbatelné množství ropy pochází i třeba ze Spojeného království. Rusko ale ve všech případech převládá nad ostatními státy.

Plán Komise nahradit závislost na ruských fosilních palivech i částečnou diverzifikací dodejců je proto naprosto pochopitelný. Evropská unie nemůže svými penězi hradit fungování diktátorského režimu, který utlačuje svobody svých vlastních občanů, likviduje právní stát a vykonává zločiny proti lidskosti.

Jaké jsou alternativy?

Bohužel to ale vypadá, že alternativní dodejci fosilních energií nejsou o moc lepší jak Rusko. Často se jedná o neskutečně problematické autoritářské režimy, které mají dlouhodobě žalostný postoj k jakýmkoliv svobodám a právnímu státu.

Ázerbájdžán – Malý Kavkazský stát by do budoucna mohl hrát velice důležitou roli pro dodávky plynu a ropy do Evropy. Pravděpodobně si u tohoto názvu vzpomenete na nedávnou válku v Náhorním Karabachu, kdy si ázerbájdžánská armáda s podporou Turecka připsala vítězství nad sousední Arménií. Problém je, že Ázerbájdžán už téměř tři dekády ovládá rodina autoritářského prezidenta Aliyeva, která se drží u moci skrze falšování voleb a brutální represe jakéhokoliv náznaku opozice. V zemi prakticky neexistuje svoboda slova nebo nezávislé soudy. Bohatství Aliyevovy rodiny pochází z prodeje fosilních paliv, za které nakupují obrovské majetky v EU.

Egypt – Odklonu Evropy od ruských energií plánuje využít i Egypt, který může EU zásobovat převážně zemním plynem. Z Egypta přitom od převratu v roce 2013 vyprchaly jakékoliv zbytky svobodné společnosti. V zemi prakticky neexistuje žádná reálná politická opozice, protože vyjádření nesouhlasu zde může vést k trestnímu stíhání a uvěznění. Občanské svobody, včetně svobody tisku a svobody shromažďování, jsou přísně omezené a bezpečnostní složky se beztrestně zapojují do porušování lidských práv a mimosoudního zabíjení. Oblíbená destinace českých turistů má navíc rostoucí problém s diskriminací žen a LGBT+ osob.

Katar – Velkým favoritem pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG) je Katar, který vlastní okolo 13 % světových zásob. Malý arabský stát je ale velice kontroverzní. Pouze 10 % lidí žijících v Kataru jsou doopravdy katarští občané. Zbylých 90 % lidí žijících v zemi mají velmi omezená nebo žádná lidská práva a jsou neustále šikanování bezpečnostními složkami. Naprosto alarmující je zotročování migrantů, kteří do země přijíždějí za prací. Těm jsou při příjezdu zabaveny pasy a pak jsou nuceni v příšerných podmínkách dělat v zemi otrockou práci. Jen při výstavbě místního FIFA fotbalového stadionu jich zemřelo kolem 7 tisíc.

Turecko – Velkým hráčem pro budoucnost evropských fosilních paliv je Turecko, přes které vedou plynovody a ropovody z Ázerbájdžánu a Izraele. Svoboda a lidská práva jsou zde ale postupně na ústupu od počátku vlády Recepa Erdogana. Vládní AKP v zemi postupně utahuje oprátku nad politickou pluralitou a zakazuje opoziční strany. Obzvláště od pokusu o puč v roce 2016 se vládě podařilo dosadit své lidi do všech důležitých institucí, která teď už prakticky ovládá. Turecko je zároveň šestým největším věznitelem novinářů na světě a přes 90 % médií zde vlastní společnosti s blízkými vazbami na vládu. 

Erdogan navíc už mnohokrát potvrdil, že nemá problém s tím EU vydírat ohledně 4 milionů uprchlíků, kteří momentálně žijí v Turecku. Svěřit Turecku možnost vyhrožovat EU uzavřením plynovodů a ropovodů by proto byla obrovská bezpečnostní chyba.

Ostatní – Seznam problematických států je samozřejmě mnohem širší a obsahuje například třetího největšího dovozce plynu do EU Alžírsko nebo Nigérii, která by mohla Evropu do budoucna zásobovat velkým množstvím LNG. Částečně ruská fosilní paliva dokáží nahradit méně problematické země jako USA, Japonsko nebo Jižní Korea. Otázkou ale je, jestli by tyto státy byly schopné díru po Rusku zaplnit a hlavně za jakou cenu.

Existuje třetí cesta

Je naprosto správné, že se Komise v reakci na události v Rusku a na Ukrajině plánuje Evropu více osamostatnit od ruského vlivu. Bylo by ale neskutečnou chybou nahradit závislost na jednom autoritářském režimu závislostí na dalších, podobných režimech. Závislosti na Rusku se musíme zbavit, nic jiného nám nezbývá. Jde to ale i třetí, mnohem efektivnější cestou.

Kdy jindy než právě teď je potřeba dát důraz na naplnění balíčku opatření Fit for 55 a Green Dealu, díky kterým by Evropa dokázala nahradit svoji závislost na fosilních palivech zelenými a obnovitelnými zdroji energie. Proč být závislí na dalších nevypočítavých a autoritářských režimech, když se dokážeme do pár let energeticky zásobit sami?

Potřebujeme nutně a urychleně dekarbonizovat průmyslové podniky, nahradit fosilní paliva elektřinou a zeleným vodíkem a svou roli sehrají také energetické úspory v domácnostech i firmách – ať už v podobě zateplování budov nebo účinnějších kotlů.

Dnes máme jedinečnou možnost vytvořit z Evropy energeticky nezávislý a zároveň přírodně šetrný kontinent. Takovou situaci si nesmíme nechat uniknout.