Andrej Babiš je v centru megaskandálu s praním špinavých peněz a daňovými úniky Pandora Papers. A to v „prestižní“ společnosti Vladimira Putina, Volodymyra Zelenskyje nebo Tonyho Blaira. Tak se pojďme blíže podívat, o co vlastně jde.

Co již víme: Podle dokumentů z panamské právní kanceláře Alcogal si Babiš z ČR tajně poslal skoro 400 milionů (!) korun do notorického daňového ráje, Britských Panenských ostrovů. Dále založil skořápkovou firmu ve Washingtonu, a peníze jí z první firmy půjčil. Tyto firmy spolu na papíře nebyly nijak propojené, i když je ve skutečnosti vlastnil stejný člověk. Firma ve Washingtonu pak založila dceřinou firmu ve Francii a ta koupila šestnáct luxusních nemovitostí, mimo jiné zámeček Château Bigaud na jihu země. Babišova americká firma si navíc od monacké pobočky banky Société Générale později půjčila 8 milionů eur, což ji mohlo umožnit skrýt původ prostředků na nákup. Celé schéma ukazuje grafika.

Proč to udělal? Je několik možností. Buďto oněch téměř 400 milionů korun nebylo legálních a Babiš je tímto „vypral“, tedy zlegalizoval. Podle odborníků, které oslovil server Investigace.cz, tato transakce „nese znaky praní peněz“ a „žádná normální obchodní transakce by takhle nikdy nevypadala.“

Nebo, což se zdá pravděpodobnější, chtěl Babiš prostě ušetřit na daních. Propletenec firem končící v daňových rájích Babišovi teoreticky umožňuje vyhnout se zdanění u jakýchkoliv příjmů, které mu z jeho zámečku plynou – včetně toho, kdyby jej někdy prodal. To by v praxi vypadalo tak, že firma ve Francii „vynuluje“ veškerý svůj zisk tím, že bude posílat úroky firmě na Britských Panenských ostrovech (tento mechanismus je známý jako intra-company loans). Firma ve Francii tak nezaplatí žádnou daň z příjmu (protože má zisk nula) a firma v daňovém ráji taky ne (protože je zisk sice pozitivní, ale daň z něj je opět nula). Toto je nicméně v praxi docela komplikované, protože by příjmy ve Francii přesně musely odpovídat smluveným úrokům. Nicméně není to nemožné.

Pak je zde ještě jeden způsob: Podle zjištění serveru neovlivni.cz Babišovi tato struktura mohla umožnit snížit daň z nemovitosti a solidární daň z majetku ve Francii. V tomto případě by šlo o jednoznačný daňový podvod vůči Francii, a Babiš má zaděláno na pořádný problém. Ve Francii totiž nemají žádný problém s odsouzením bývalých vrcholových politiků.

V každém případě může světlo do celé kauzy vnést pouze sám Andrej Babiš. Andrej Babiš nám všem dluží odpovědi na tyto otázky:

• Proč na nákup nemovitostí využil daňové ráje a nekoupil je napřímo?

• Kde vzal 400 milionů Kč na jejich nákup? Šlo o legální a zdaněné příjmy?

• Babiš tvrdí, že „struktura dostala úvěr a ty peníze mi vrátila“ (zde, čas 9:30). Komu Babiš peníze půjčoval a znamená to, že nemovitost tedy nevlastní? Jak může mít vrácené peníze a zároveň vlastnit nemovitosti?

Babiš zkrátka musí odkrýt karty. Jako premiér země měl zodpovědnost za to, že sám bude hrát fér. Proto je nutné, aby tyto otázky bezpodmínečně zodpověděl.

Můžeme Babišovi věřit, že bude bojovat s daňovými ráji?

U vlády, která o sobě tvrdila, že bojuje proti rájům a daňovým únikům, jsou taková zjištění o to skandálnější. Pikantní je i to, že Babišovi kvůli této kauze hrozí vyšetřování nejen v Česku, ale i ve Francii nebo Spojených státech, kde jsou jeho utajované firmy vedené. Jak by se na Babiše v těchto zemích tvářili při státních návštěvách, je obtížné si představit, o jeho důvěryhodnosti a možnostech vzbudit respekt u ostatních světových lídrů nemluvě.

Zjštění Pandora Papers navíc vrhají stín i na předchozí kroky Babišovy vlády. Jeden příklad mluví za vše – při projednávání veřejného registru koncových vlastníků firem v roce 2016 Babiš ještě jako ministr financí prosazoval, aby vlastníci firem zůstali veřejnosti utajeni. V dopise řediteli řediteli organizace Transparency International, Davidu Ondráčkovi, současný premiér dokonce píše, že na základě své „dosavadní zkušenosti (…) velmi vážně pochybuj[e] o smysluplnosti využití a přínosu“ rejstříků. (https://www.transparency.cz/wp-content/uploads/MF-31526-2016-2401-3_KzM%C3%9A1.pdf) Když si uvědomíme, že ve vztahu k daňovým rájům měl Babiš už tehdy podle investigace světových novinářů „máslo na hlavě“, jeho postup by nás rozhodně měl znepokojovat.

Babiš se už přirozeně pokusil vše shodit se stolu jako pouhý politický boj před volbami. To je ale naprostý nesmysl – odhalení je výsledkem dlouhodobé mezinárodní spolupráce novinářů z renomovaných médií jako BBC, Guardian, Le Monde nebo Washington Post.

O žádnou „účelovku“ nebo „kampaň“ prostě nejde – a ani jít nemůže. O co naopak jde, je odkrytí toho skutečného Andreje Babiše. Bude se prát do roztrhání těla, v tom má pravdu. Co ale zapomíná dodat je skutečnost, že jenom za sebe.