Rok 2021 končí. Na čem jsme pracovali a co se nám povedlo?

Celý svět stále bojuje s nekončící pandemií. My Evropané jsme v tomto roce získali privilegium v podobě jednotného covid pasu v našich kapsách, který nám otevírá dveře všude po Evropské unii. Díky němu můžeme všichni s jedním QR kódem cestovat od Finska po Kanárské ostrovy.

Za Piráty jsme bojovali za decentralizované řešení covid pasů, které nakonec schválila i Komise. Nedošlo proto k vytvoření celoevropské databáze, kde by naše citlivá zdravotní data byla hromadně ukládána a potencionálně vystavena nebezpečí zneužití.

V Evropském parlamentu prosazuji uvolnění patentů na výrobu vakcíny. Patentování zbytečně omezuje produkci vakcíny, kterou v současnosti mohou vyrábět pouze firmy, které ji vyvinuly, a pak hrstka jimi vybraných partnerů. To zásadně zdražuje a zpomaluje očkování, což zbytečně povede k dalšímu rozvoji mutací a v konečném důsledku také k dlouhodobému ohrožení států s vysoce proočkovanou populací. Zastávám názor, že když už daňoví poplatníci zaplatili za výzkum vakcín, je fér, aby byly návody na to, jak je vyrobit, veřejné. Vyzval jsem proto Evropskou komisi i radu, by iniciativu na zveřejnění patentů podpořila.

Osobní data Evropanů budou lépe chráněna díky nové evropské legislativě Digital Services Act (Zákonu o digitálních službách), jehož jsem byl hlavním zpravodajem v Hospodářském a měnovém výboru (ECON) a stínovým ve Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Tuto legislativu si bez nadsázky dovolím označit za revoluční.

DSA přinese zcela nová pravidla pro velké online platformy. Velcí hráči digitálního světa, jako je Facebook nebo Google, dnes zneužívají svého monopolního postavení na trhu a schraňují o nás velké množství osobních údajů bez našeho vědomí. Evropská unie tím předběhne například USA, kde bude podobná legislativa na stole v následujících letech, a jako první na světě konečně nahradí zastaralé regulace z předfacebookové doby.

Ústřední myšlenkou celého Zákona o digitálních službách je proto zmodernizovat evropský přístup k těmto platformám a učinit je transparentnějšími, přístupnějšími a svobodnějšími. Jedním z hlavních požadavků Pirátů, který se mi podařilo protlačit do finálních zpráv z výborů ECON a ITRE, je tzv. interoperabilita. Ta umožní Evropanům komunikovat napříč platformami, díky čemuž se otevře trh s digitálními službami i menším hráčům. Zároveň se jsme prosadili zachovaní soukromí uživatelů skrze jasné vymezení práv na odstraňování nelegálního obsahu.

Jako hlavní zpravodaj ve výboru ECON jsem se tento rok věnoval evropské regulaci DORA, která stanovuje nová pravidla pro bezpečnost vašich finančních údajů a peněz. Kyberútoků každým rokem přibývá. Ty největší mají potenciál vyřadit i celou bankovní korporaci a ohrozit tím zájmy nás klientů – evropských občanů. Cílem DORA je, aby v případě kyberútoku byla reakce rychlá, účinná a především naplánovaná. Regulace sjednocuje a zkvalitňuje požadavky na IT zabezpečení finančních služeb, čímž minimalizuje dopady útoku a lépe tím chrání naše peníze.

Napáchané škody podobných útoků se mohou vyšplhat i do řádu desítek milionů korun. DORA proto přichází s požadavkem na vytvoření adekvátních krizových plánů. Za klíčové úspěchy, které se nám za Piráty podařilo prosadit, považuji centralizovaný reporting incidentů, nezávislou kontrolu bezpečnostních auditů a sdílení dat s úřady. Dosud měl tyto požadavky nastaven každý členský stát sám, a banky proto musely plnit 27 různých státních pravidel. Díky legislativě DORA došlo ke zjednodušení tohoto systému pod jeden společný evropský rámec.

V rámci výboru CONT se dlouhodobě věnuji dohledu nad tím, jak je nakládáno s evropskými penězi. V době masivních investic do řešení klimatické i pandemické krize je obzvláště důležité dbát na transparentní přerozdělování peněz v rámci evropských fondů. Jako stínový zpravodaj jsem se podílel na doporučení Evropského parlamentu k digitalizaci kontroly veřejného rozpočtu, které potenciálně přinášejí mnoho řešení pro únik peněz kvůli podvodům a korupci. Ten činil jen v roce v roce 2019 celých 3,37 miliard eur.

Nový standardizovaný digitální monitorovací systém by měl těmto zcela zbytečným ztrátám peněz zamezit. Občané si zaslouží vědět, kam jejich peníze putují, a proto musí být nový systém co nejtransparentnější. Prosazuji též zřízení jednotného evropského rejstříku skutečných majitelů, tak aby byl veřejný a informace v něm ověřitelné. Jen tak se budou moct zástupci veřejnosti, ale i novináři podílet na odkrývání podvodů a korupce. Věřím, že důvěru veřejnosti si Evropská unie zaslouží pouze maximální otevřeností a vstřícností vůči svým občanům.

Tento rok mi také splnilo dlouhodobé přání v podobě vzniku Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO). Jeho úkolem je vyšetřování a trestní stíhání činů, při kterých došlo k podezření na zpronevěru evropských peněz. Každý zapojený členský stát do Úřadu jmenoval své vlastní kandidáty na pozice evropských žalobců. Zároveň je EPPO jako celoevropský nezávislý orgán schopen řešit přeshraniční podvody, které jsou pro národní soudce tvrdým oříškem.

Jen v prvním třech měsících existence Úřadu bylo zpracováno 300 případů podvodů a korupce, které představují 4,5 miliardy eur z evropského rozpočtu. Tyto peníze mohou být využity rozhodně smysluplněji než v kapsách oligarchů a podvodníků, kteří si na zneužívání evropských peněz a důvěry lidí zvykli. Jedním z nich je třeba i náš bývalý pan premiér Andrej Babiš. I toho stíhání Úřadu evropského veřejného žalobce čeká.

Jako hlavní zpravodaj jsem se podílel také na vytvoření společného jednotného a nezávislého etického rámce EU. Ten zařadila mezi jednu ze svých priorit i Evropská komise Ursuly von der Leyen. Celkem 50 % bývalých eurokomisařů a 30 % bývalých členů Evropského parlamentu dnes pracuje v organizacích, které EU sama označuje za lobbystické. Zneužívají tím svého výjimečného postavení v EU strukturách a vazeb, které na evropskou politiku mají. Právě to bude řešit jednotný etický rámec, který přispěje k větší transparentnosti lobbistických meetingů, zadávání veřejných zakázek, přijímání darů nebo využívání bankovních účtů pro veřejné fondy.

Také tento rok jsem byl jeden z mála českých (euro)poslanců, který se intenzivně věnoval ochraně české přírody a životního prostředí. V europoslanecké kanceláři se dlouhodobě věnujeme kauzám havárie na Bečvě a těžby v dole Turów, které jsou dle mého jednoznačným selháním právního státu. Právě v Bruselu mohou najít postižení obyvatelé naději v momentě, kdy národní vlády selhávají. V současné době řešíme v Evropském parlamentu petici českých občanů postižených těžbou v polském dole Turów. Úspěšně jsme docílili také toho, že se Evropská komise připojila k české žalobě u Soudního dvora EU, v jejímž důsledku byla okamžitě zakázaná těžba.

Polsku teď kvůli nerespektování rozhodnutí tohoto soudu naběhla pokuta 35 milionů eur a každým dnem roste o další půl milion. Je nutné ale podoktnout, že samotné pokuty nic neřeší, když nedopadají na toho, kdo problém zavinil. Tím je v tomto případě těžební společnost PGE a samozřejmě vládní snada PiS. Proto náš boj za českou krajinu a životní prostředí pokračuje. I v následujícím roce budeme dál pracovat na tom, aby Komise a Soudní dvůr EU ukončení těžby v Turówě vymohly.

Jako člen evropské politické frakce Greens/EFA jsem podpořil závazek klimatické neutrality EU k roku 2050, včetně milníku snížení emisí o 55 % do roku 2030 (oproti roku 1990). Usiluji o to, aby dekarbonizace probíhala transparentně, v souladu s vědeckými poznatky (a ne politickými ambicemi těžařů či jejich spojenců v různých vládách). Je pro mne důležité, aby tyto nutné změny probíhaly sociálně spravedlivě. Příkladem je i nově zřízený evropský Fond pro spravedlivou transformaci, u kterého jsme se zasadili o to, aby peníze šly do služeb a inovací s jasnými dopady na domácnosti.

Za zcela zásadní považuju účast malých a středních firem, kterým by peníze z Fondu měly pomoci především. To se aktuálně snažím prosadit i v českém přístupu navzdory tomu, že se se naše úřady snaží o pravý opak, tedy nedat lidem v uhelných regionech skoro nic a místo toho podporovat velké těžařské giganty či pochybné firmy s nejasnými vazbami.

Snažím se o evropské environmentální politice systematicky a důsledně informovat českou veřejnost, protože v českých médiích jsou témata související s dekarbonizací stále „nová“, informací je mnoho a objevují se různé nepřesnosti a zjednodušení. I proto jsem tento rok začal vydávat podcast Růst s čistým svědomím, který vznikl s cílem lidsky převyprávět odborné debaty o životním prostředí a udržitelnosti. Chtěl bych tím zmírnit informační deficit české debaty, jehož názornou ukázkou byl například projev expremiéra Babiše na COP 26 v Glasgow, kde doslova celý svět řešil, jak zabránit děsivým dopadům klimatické změny na všechno – na lidi, státy, národy, půdu pod nohama, stav přírody – a český premiér kritizoval Evropskou komisi kvůli emisním povolenkám, protože se mu nelíbí, že je musí platit jeho chemické firmy z holdingu.

Jsem rád, že za sebou mohu vidět konkrétní výsledky mé práce. Ať už jde o prosazení interoperability do návrhu Zákona o digitálních službách, které v dlouhodobém horizontu zásadně ovlivní fungování digitální světa, anebo covid pas umožňující snadnější život nás evropských občanů každý den.

Děkuji vám za vaši podporu a přeji vám správné vykročení do nadcházejícího roku 2022.