Stát posílá miliardy z Modernizačního fondu. Pořád ale nevíme, kam mají jít

„Dobře vyjednaný Green Deal není ohrožení, ale příležitosti a impuls k akceleraci změn a modernizaci země.“ To píší čeští podnikatelé ve společné výzvě, kterou před pár dny představili veřejnosti. Pod textem jsou podpisy představitelů velkých i menších průmyslových firem, tradičního i nového byznysu nebo třeba finančních institucí.

Pod výzvou naopak není podepsaný Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory, který nepromarní jedinou příležitost, jak si do Green Dealu kopnout. Taky podpis šéfa druhé podnikatelské reprezentace, Jaroslava Hanáka ze Svazu průmyslu a dopravy, byste pod modernizační výzvou hledali marně.

Za sebe autorům výzvy děkuju. Je dobře, že to konečně z českého byznysu zaznívá: Česko potřebuje technologický update. Doteď to totiž vypadalo tak, že kdo chce modernizaci, chce vlastně průmyslu ubližovat a bezdůvodně všechno zdražit. Přitom realita je přesně opačná. Moderní technologie vedou k úsporám a je to naopak zaostalost a závislost na starých řešeních, která se nám prodražuje.

Desítky miliard už směřují – někam

Do modernizace technologií navíc už v současnosti putují stovky miliard korun. A to ve skutečnosti hoří, protože miliardy putují a my nevíme na co. Potřebujeme najít rychle shodu na tom, jaké přínosy od těchto investic očekáváme, kam se chceme s jejich pomocí posunout a kdo z toho bude co mít.

O jakých miliardách mluvím? O Modernizačním fondu, kde je na 150 miliard korun a do prvních výzev už se hlásí žadatelé se svými projekty. Například velké teplárny podaly žádosti za cca 10 mld. korun, zpravidla na to, aby do budoucna nebyly závislé na fosilních palivech a zvládly dodávat teplo z čistých zdrojů. 

Ale které investice jsou smysluplné? Vyplatí se udržovat infrastrukturu pro zemní plyn? Jakou roli bude do budoucna hrát v našem teplárenství vodík, máme investice směřovat do velkých odvážných projektů, nebo se raději držet při zemi?

Strategické dokumenty na to v Česku sice máme, ale ty nejsou v souladu ani samy se sebou. Nikdo tak vlastně neví, čemu má věřit.

Přitom správně provedená modernizace a přechod na čistá řešení by nám mohl výrazně pomoct. Třeba v boji s rostoucími cenami energií. 

Když se nám ztratí méně energie, bude to levnější

Každý výrobní podnik dnes potřebuje elektřinu a plyn, jejich ceny se proto podepisují na finálních cenách výrobků. Další náklady si přidejte z dopravy. Pokud by při výrobě a dopravě bylo potřeba méně energie, netlačila by drahá elektřina a plyn tak moc na zdražování všeho.

Česká ekonomika má dlouhodobě vysokou energetickou náročnost. To znamená, že na to, co vytváří, potřebuje víc energie než jiné státy.

Podívejte se na tenhle ranking, který ukazuje pořadí zemí evropské sedmadvacítky podle toho, jak jsou na tom s energetickou účinností. Energetická účinnost (nebo efektivita) je ukazatel na bázi fyziky. Je to poměr mezi tzv. užitečnou energií (práce, kterou vykoná stroj, zařízení, proces) a celkovou energií, kterou do stroje (zařízení, procesu) musíme vložit, aby udělal to, co chceme. Jak vidíte, mezi celkovou a užitečnou energií se vždy část ztrácí. Tenhle objem „ztracené“ energie je možné snižovat využitím lepších technologií.

Česko se společně s Finskem krčí na samém dolním konci žebříčku energetické efektivity, lépe je na tom třeba Bulharsko, Rumunsko nebo i Polsko. Na první pohled zaujmou naopak pobaltské státy, které si vedou velmi dobře. 

Socialistická Litva to zvládla, co my?

Když srovnáte profil Česka a třeba Litvy, vidíte, že největší rozdíl je v úrovni energetické efektivity u průmyslu (tady něco k metodologii toho srovnání). Naše skóre ale není nijak dobré ani v dopravě nebo v tom, kolik energie vyplýtvají naše budovy. A to není o tom, že by se v Litvě jezdilo méně nebo že by lidé méně svítili a topili. Je to o tom, jaké pro to používají technologie.

Litva už před více než patnácti lety začala s modernizací v energetice. Má zkušenosti s dobrými i špatnými cestami. Mezi ty špatné patří sázka na dřevo jako hlavní zdroj pro bioplynové zdroje elektřiny a tepla. To vedlo k omezování litevských lesů a narůstající závislosti na běloruských dodávkách dřeva. Aktuálně Litva pracuje na větším zapojení modernějších generací biopaliv (vše vyplývá z tohoto podrobného reportu).

Co se jim ale vysloveně osvědčilo, to je sázka na společnou výrobu energie a tepla, tzv. kogeneraci, a zejména na decentralizovanou komunitní výrobu těchto dvou nezbytností. Když to trošku zjednoduším, od roku 2004 v litevské energetice přibývá menších zdrojů, typicky bioplynových stanic, které zásobují teplem a elektřinou své blízké okolí. To je posunulo jak v odklonu od fosilních paliv, tak právě směrem k vyšší energetické efektivitě.

Stejně jako my má Litva základy technologií, podniků nebo i budov položené za dob socialismu. Můžeme klidně využít jejich dobré zkušenosti, z těch špatných se poučit a neopakovat zbytečné chyby. Ale musí to být jasná politika vlády a musí přijít rychle.

Máme šanci posunout Česko do 21. století

Litva navíc modernizovala v době, kdy žádný Modernizační fond nebyl. V tom máme velkou výhodu a měli bychom to promítnout do našich ambicí. Dostali jsme 150 miliard na investice do roku 2030 a ony investice mají jít hlavně do updatu energetiky, do podpory čistých zdrojů, vyšší energetické efektivity, renovací nebo čistší dopravy. Naše cíle v těchto oblastech by měly jasně říct, kde chceme po tom roce 2030 být. A ještě odvážněji: měli bychom mít takové cíle, abychom na tom po roce 2030 byli lépe než ostatní státy. V současnosti máme místo promyšleného plánu jen podivný mix nesmyslů.

Je to tak, jak píší autoři výzvy, kterou zmiňuju v úvodu. Máme unikátní příležitost, jak změnit naši pozici a posílit konkurenceschopnost české ekonomiky, tradičně opřené o průmysl. Můžeme využít toho, že se v energetice a průmyslu s odklonem od fosilních paliv znovu rozdávají karty. Taková příležitost se jen tak opakovat nebude a pevně věřím, že si to nová česká vláda bude uvědomovat lépe než předchozí kraválkabinet Andreje Babiše. Když bude na stole realistický, daty podložený plán, jak má přesně vypadat posun ekonomiky směrem k čistým řešením, bude se o Green Dealu mnohem lépe vyjednávat i nám v Evropském parlamentu.