Stop ruskému plynu. Kde to můžete podepsat?

Ještě před začátkem války na Ukrajině se ke mně dostala řada českých analýz a studií, podle kterých je potřeba zrychlit přechod na obnovitelné zdroje energie. 

Hodně se řešilo hlavně to, jak ukončit těžbu uhlí, aniž by to odnesli obyvatelé uhelných regionů. K tomu má moc pěknou srovnávací studii Asociace pro mezinárodní otázky, a kdo má silnější sociální cítění, nejspíš ocení i výstupy z projektů platformy RE-SET.

Pak jsou tu samozřejmě lidé, kteří si uvědomují, jak obrovské riziko představuje pro lidstvo a planetu probíhající klimatická změna. Porovnávají náklady na dekarbonizaci a opuštění fosilních paliv versus škody, které vzniknou, když teď nic neuděláme. 

Asi nepřekvapí, že v tomhle srovnání jsou dosavadní plány na dekarbonizaci moc pomalé a málo ambiciózní. Hezky a přehledně to shrnuje třeba pozice Klimatické koalice k balíčku Fit for 55.

Za normálních okolností by se o tempu dekarbonizace vedla na různých politických fórech dlouhá debata.

Pak ale přišel 24. únor a vpád ruských tanků za ukrajinské hranice. Z energetiky se přes noc stalo hlavní bezpečnostní téma a z Green Dealu zásadní zbraň proti závislosti na ruském plynu.

Hned v prvních dnech přišly z Česka poměrně propracované plány, jak nejrychleji opustit fosilní paliva, co je pro to potřeba udělat a kolik nás to bude stát. Detailní analýzu sepsal třeba Jiří Koželouh z Hnutí Duha, z jiné strany udělala pragmatický návod třeba Komora OZE, která v Česku sdružuje výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Když se ani měsíc na to premiéři a prezidenti evropských států nebyli schopní dohodnout na tom, že přestanou Putinovi platit jeho krvavou válku, začaly místo studií chodit petice a apely.

V Česku organizuje velkou výzvu Svaz moderní energetiky, který ji pojal jako sadu konkrétních doporučení vládě. Mezi požadavky zaznívá samozřejmě větší podpora obnovitelných zdrojů, ale i zjednodušení systému dotací, aby na ně snáz dosáhly domácnosti, nebo lepší prostředí pro inovace a odbourání administrativy při zapojování nových zdrojů do sítě. Je to asi nejrealističtější politicko-investiční plán, který jsem zatím v českém prostředí viděl.

Výzvu s názvem Energetická svoboda (#bezputina) si můžete přečíst (a v případě ztotožnění s obsahem třeba i podepsat) zde.

Vysloveně pragmatická je i petice Uber plyn od Hnutí Duha, která volá po čtyřech konkrétních jednoduchých krocích pro snazší výrobu energie z obnovitelných zdrojů pro domácnosti a obce. A pamatuje i na pomoc těm, kteří si vlastní fotovoltaiku postavit nemohou.

Další petice jsou trochu méně prakticky orientované, ale ve výsledku stejně jednoznačné.

Česká organizace Green Peace spustila iniciativu s názvem Solidarita s Ukrajinou, kde volá mimo jiné po větší evropské spolupráci nebo po stopce na dovoz ruského jaderného paliva.

Jasný a strohý dopis s požadavkem na ukončení dodávek plynu a ropy z Ruska „i za cenu vlastního pohodlí“ sepsala Věra Roubalová Kostlánová, František Kostlán a spolu s nimi několik signatářů Charty 77. V petici žádají vládu, aby pomohla zvládnout zvýšené náklady lidem, u nichž ohrožují důstojnou životní úroveň. Na seznamu podporovatelů najdete třeba Petra Pitharta nebo bývalou ombudsmanku Annu Šabatovou.

A pak je tu třeba individuální výzva #bankruptputin pana Valenty, který má podle textu petice příbuzné na Ukrajině, umí počítat a prostě ho štve, že nemůže nic moc jiného udělat. Tak sbírá podpisy a píše státníkům, včetně předsedkyně Evropské komise nebo prezidenta USA.

Abych nezapomněl, podpisy sbírá i můj slovenský kolega Martin Hojsík. Jeho výzva se jmenuje Ani euro Putinovi, to asi není potřeba dál komentovat. Snad jen dovysvětlím, že „euro“ tu je použité v tom smyslu, v jakém my bychom řekli „koruna“. Nejde tedy o placení plynu v rublech, ale opět o úplnou stopku odběru plynu z Ruska jako v ostatních případech.

Jestli se ptáte, kterou petici jsem podepsal já osobně, tak žádnou. Místo toho jsem ale spolupodepsal několik dopisů, ve kterých jsme s kolegy vyzývali Evropskou komisi, aby byla vůči Rusku razantnější a stopla veškeré platby za plyn a ropu. Když ani to nikam nevedlo, místo dopisů nastoupilo přímo usnesení Evropského parlamentu.

To kdyby náhodou premiéři a prezidenti „přehlédli“ to množství podpisů na nejrůznějších peticích. Rezoluce europarlamentu se jen tak neztratí, už jen proto, že pro ni hlasovalo 513 poslanců proti jen 19 odpůrcům (a 22 dalších se zdrželo). Jasnou a bezpečnou většinu má v Evropě tedy i váš hlas, pokud se rozhodnete některou ze zmíněných výzev podepsat.