Vliv covidu na základní práva a demokracii v Evropské unii? Větší než si myslíte

Covid-19. Krize, kterou jsme v Evropě letošním rokem díky hrdinské práci doktorů, lékařů a zdravotních sester po celé Evropě snad překonali. Zatímco celosvětová pandemie utichá, začínají vznikat analýzy a studie, jaký vliv vlastně měla na fungování společnosti a především – zachování demokratických institucí.

Jako jediný český europoslanec se účastním zvláštního výboru Evropského parlamentu pro pandemii covid-19, kde analyzujeme průběh pandemie a přicházíme s doporučeními do budoucna. Nedávno jsme ve výboru na náš popud získali obsáhlou zprávu o vlivu pandemie na demokracii v Evropě. Výsledky vás už možná podle názvu článku nepřekvapí…

Přišla pandemie. A co teď?

Výsledky zprávy mluví jasně – zatímco některé evropské státy zvládly pandemii zkrotit bez většího vměšování vlád do demokratických institucí a fungování země, jiné státy, především ve střední a východní evropě, se prakticky předháněly v tom, kdo zavede přísnější a neopodstatitelnější nouzový režim, který v praxi zardousí vliv doposud jasně definovaných institucí a soudů.

Samozřejmě teď už víme, že ne pouze v Evropě, ale po celém světě šlo o výjimečnou nouzovou situaci, kdy vlády potřebovaly napřímo převzít otěže, aby mohly co nejlépe a nejrychleji prosazovat nouzovou legislativu, která by v běžném případě trvala týdny, ne-li měsíce. Klíčový ale zůstává i nadále přístup, který k tomu jednotlivé vlády zaujaly.

Byli jsme svědky zavedení nouzových opatření, které ani zdaleka neměla potřebná opatření před zneužitím a která nakonec nebyla shodná s tak základními principy, jako jsou zásady zákonnosti, právní jistoty, odpovědnosti, ochrany zneužití moci, přístupu ke spravedlnosti anebo rovnosti před zákonem.

Závěry pak už nepřekvapí. Řada členských států Unie zneužila pandemických opatření ke zneužití exekutivy a speciální situace k upevnění své moci v zemi a umlčení opozice, ať už znemožněním shromáždění nebo po schválením řady zákonů, kde jim nemohl podle serióznosti situace nikdo oponovat.

Vladař Orbán

Do očí bijícím příkladem, jak rekace členského státu na pandemii nemá vypadat, se bohužel nepřekvapivě stali občané Maďarska. Už dekádu sloužicí premiér a Putinův přívrženec Viktor Orbán totiž situace zneužil prakticky hned v prvním zárodku, kdy zjistil, že může skrze vládní opatření konsolidovat svoji moc nad Maďarskem.

Stalo se tak už 11. března, kdy v České republice byly maximálně stovky nakažených – a Fidesz vyhlásila v Maďarsku „stav nebezpečí“, který dal Orbánovi nadměrné pravomoci pro přímé řízení Budapešti v reakci na pandemii. Prakticky hned o týden později ale Fidesz v maďarském parlamentu schválila rezoluci, která rozšířila dočasný stav nebezpečí na dobu neurčitou – alespoň dokud Viktor Orbán nerozhodne, že už není potřeba.

Zároveň Fidesz zavedla v platnost několik zákonů, které mimo jiné znemožnily kritikům režimu poukazovat na jeho chyby v řešení pandemie – s hrozbou uvěznění na dobu až 5 let. Následně ale ještě přitvrdil. Nové zákony zaručily, že se veškerá nařízení vlády nemusela vázat žádnými současnými zákony. Po dobu platnosti zmocňovacího zákona byly rovněž pozastaveny volby a doplňovací volby.

Český chaos

Po vzoru Viktora Orbána se výjimečnou situaci snažili využít i jeho spojenci. Orbánův učenec a slovinský premiér Janez Janša podobně zneužil mimořádné události, aby limitoval sílící demonstrace proti jeho vládě, které doprovázela řada nepokojů, především kvůli postoji vlády ke svobodě tisku a nezávislosti soudů.

Jinak se nechoval ani tehdejší premiér České republiky a momentálně neúspěšný kandidát na prezidenta – Andrej Babiš. Na chaos nouzových stavů v České republice si dost možná mnoho z nás vzpomíná, málokdo je ale dokáže připomenout. Pojďme se tedy ohlédnout pár let zpátky.

Když vynecháme nekonečné tiskovky vlády, kde Babiš a náhodný zrovna úřadující ministr zdravotnictví hodiny vysvětlovali, jak nekecají, ale makají, byla ve skutečnosti Česká republika obětí snahy vlády získat a neustále prodlužovat výjimečný stav, kde měla podstatně vyšší pravomoce. Například druhá „vlna“ výjimečných stavů se táhla od října 2020 až do února 2021, kdy po pěti prodloužení už konečně ztratila dostatečnou podporu v parlamentu.

Mezitím počet návrhů zákonů a jmenovitých výzev během pandemie podstatně vzrostl ve srovnání s dobou před pandemií. Zároveň se pro přijetí státního rozpočtu využila řada zkratek, které omezily počet čtení a rozprav. V rámci toho v České republice třeba také vznikly obrovské nesrovnalosti ohledně transparentního zadávání zakázek. Možná si vzpomenete, jak Česká republika na začátku pandemie nakupovala nekoordinovaně drahé respirátory. Zatímco nákupní skupina Ministerstva vnitra nakupovala respirátory vyšší třídy FFP3 za 60 až 442 korun, Ministerstvo zdravotnictví zvládalo nakupovat o třídu horší respirátory FFP2 až za 777 korun. 

Podobně si možná ještě vzpomenete na celou řadu protivládních demonstrací, které probíhaly okolo června 2020 – tedy v době, kdy se pandemie covidu v České republice poprvé prakticky vyhubila. Protivládní demonstrace skupiny Milion chvilek se tehdá setkaly s odezvou vlády, která opodstatnitelně dlouho zakazovala veřejná shromáždění, a tedy i demonstrace. Nakonec demonstraci po obrovské negativní kritice udělili výjimku, stalo se tak ale pouhé 3 hodiny před samotnou událostí. 

Dá se to dělat i dobře

Řada obzvláště západních států Unie měla v reakci na pandemii naprosto odlišný způsob zavádění opatření. Vzorovým příkladem je Belgie, kde začátek pandemie nezpůsobil chaotické převzetí moci vládou země, ale naopak parlament zavedl hned několik pojistek, jak může vládu a její nařízení kontrolovat a případně ovlivňovat, pokud by jednala špatně.

Belgický parlament má totiž zajímavý model, kdy jehož prostřednictvím může vykonávat smysluplný dohled předem (ex-ante) i později (ex-post) nad opatřeními přijatými vládou za zvláštních okolností. Národní parlament totiž nejen ex-ante definuje rozsah zvláštních pravomocí udělených exekutivě, ale také ex-post přezkoumává opatření přijatá vládou na základě těchto pravomocí.

Během první fáze pandemie tak přijal belgický parlament dva různé zákony, které vládě udělují zvláštní pravomoci na dobu tří měsíců. Parlament projednal a schválil oba zákony během několika dnů, ale k původnímu textu předložil několik pozměňovacích návrhů, z nichž některé měly za cíl přizpůsobit původní návrh zákona změnám navrženým ve stanovisku vydaném státní radou.

Příště už to nesmí být stejné

Ze závěru studie vyvozujeme řadu připomínek a návrhů, na které by se Evropa měla soustředit v přípravě na další potenciální katastrofu pandemického rozměru. Hned na začátek je důležité si uvědomit, jak důležitou roli sehrála EU v boji proti pandemii. Posílení její koordinační role by mohlo předejít zbytečným problémům. Příště už nesmíme dopustit, aby nouzové nebo běžné zákony určené k boji proti infekčním nemocem neměly vhodná ochranná opatření, která by zajišťovala shodu se zásadami zákonnosti a právními jistotami. Nutně potřebujeme zajistit, aby v podobně těžkých situacích zůstaly zajištěny základní svobody, jako je právo na pohyb nebo svobodu projevu.