PPEU

U koho končí evropské dotace? Informace jsou rozsypané ve stovkách rejstřících

U koho končí evropské dotace? Informace jsou rozsypané ve stovkách rejstřících

2021-02-25

Evropská unie investuje skoro ⅔ ze svého rozpočtu do dvou gigantických výdajů – zemědělství a soudržnosti.

Zemědělce podporuje už od šedesátých let a příspěvky se postupně zmenšují – například ještě v roce 1985 tvořily 74 % z celého rozpočtu. Většina peněz z programu je vyplácena skrze tzv. přímé platby, které dostávají zemědělci podle rozlohy obdělávané půdy, o zbytek se mohou hlásit v dotačních programech (o problémech Společné zemědělské politiky si přečtěte zde). Politika soudržnosti zase vyrovnává rozdíly mezi regiony, a to skrze dotační programy, které možná znáte pod názvem strukturální a investiční fondy. Ukázalo se, že i přes mnohé reformy těchto gigantických programů, je pořád ve vyplácení minimálně 2,7% chybovost. To nezní jako moc, ale ve skutečnosti jde o obrovskou částku - jen v roce 2019 to dělá po celé EU 3,37 miliard eur.

piráti_evropské_peníze_flow_chart.png

A právě proto musí Evropská komise a ministerstva členských států kontrolovat, komu dotace přiklepnou, a proaktivně hledat chyby a podvody. Jako vždycky je v tom háček. EU má obrovský problém s mapováním, v čí kapse dotace vlastně končí. Údaje o příjemcích evropských peněz jsou totiž rozesety v minimálně 292 regionálních, národních a meziregionálních rejstřících.

Roztříštěnost ale není jediný problém. Většina rejstříků se také špatně používá, uživatelé v nich nemohou informace snadno třídit nebo vyhledávat. Není ani jasné, v čí kapse evropské peníze nakonec skončily. Skuteční vlastníci firem se často schovávají za spletenci menších společností a žádný z rejstříků příjemců dotací o nich neinformuje, protože to ze zákona není povinné. V EU fungují ještě paralelní rejstříky skutečných majitelů firem, které musí přiznat všichni příjemci evropských dotací. V České republice je ale tento rejstřík neveřejný. Takže to, že je Andrej Babiš konečným příjemcem dotací pro firmy z holdingu Agrofert, byste ve veřejných rejstřících hledali marně. Ještěže se dá podívat například do toho slovenského.

piráti_evropské_peníze_flow_chart_2.png

Jasné není ani to, na jak dlouho je třeba informace ve veřejných rejstřících uchovávat. Pravidla společné zemědělské politiky udávají minimální dobu 2 roky po proplacení dotace, evropská směrnice proti praní špinavých peněz zase minimálně 5 let. Hádejte, jak to vyřešily české úřady? Státní zemědělský a intervenční fond, který je za sdílení dat o příjemcích zemědělské podpory odpovědný, příjemce dotací uvádí na webu jen za uplynulé dva roky. Informace o přímých příspěvcích podle rozlohy půdy zmizely v roce 2017 z jeho webu úplně. Pravidla politiky soudržnosti dokonce žádnou minimální dobu uchovávání informací neudávají.

Autoři z think tanku CEPS pro účel studie už několik měsíců stahují data o konečných příjemcích ze stovek rejstříků. Bez velkého úspěchu. Setkávají se s tím, že jsou data nedostupná, nekvalitní nebo nečitelná. Evropská komise přitom má nástroj, který pomáhá podvody a korupci identifikovat, a dokonce jim předcházet. Členské státy ho ale odmítají používat nebo s ním své rejstříky alespoň synchronizovat.

Evropská unie potřebuje centrální databázi všech projektů realizovaných z evropských peněz. Máme skvělou příležitost inovovat způsob, jakým analyzujeme data – nabízí se třeba využití umělé inteligence. To ale nepůjde bez toho, aby byly informace v databázi otevřené, strojově čitelné, přístupné a vyhledatelné. Databáze také musí informovat o konečných příjemcích dotací, nebo alespoň poskytnout detaily, na základě kterých je bude snadné dohledat. Musí se také konečně vyjasnit minimální doba, po kterou se musí informace o příjemcích evropských peněz uchovávat, přičemž je to ideálně minimálně pět let – aby se v případě podezření na problémy stihl udělat audit.