Evropské hranice brání agentura, která se podílí na porušování lidských práv. Takhle to dál nejde

V posledních letech jsme ale svědky toho, jak Frontex rok co rok ve svém úkolu selhává – jak interně, tak i na venek. Jako člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu EU jsem zodpovědný na to dohlížet, jak evropské státy, instituce a agentury zacházejí s penězi daňových poplatníků. V případě Frontexu jsme ale svědky nehorázně nezodpovědného zacházení, kdy agentura aktivně potlačovala lidská práva a mezinárodní zákony, zatímco sama měla ohavné vnitřní problémy.

Moc si vážím toho, že většina mých kolegů v europarlamentu si tyto problémy stejně jako já uvědomuje a rozhodla se se mnou agentuře vyúčtování pro rok 2020 zamítnout. Frontex musí nejdříve úspěšně projít reformou, kterou mu europarlament stanovil už při schválení předešlého absolutoria – tedy finanční uzávěrky za rok 2019. To se sice od nástupu nové ředitelky letos v létě postupně děje, zatím ale agentura naše požadavky nesplňuje.

Proč by se ale měl Frontex vlastně vůbec reformovat? Připomenu rychle pár problémů, se kterými se agentura v posledních letech setkávala.

• Frontex se aktivně podílel na vytlačování lidí za hranice a najížděl plavidly na loďky žadatelů o azyl v evropských vodách. Nejen že se tím podílel na porušování lidských práv a mezinárodních dohod, ale zavinil tím i desítky úmrtí nevinných lidí. Agentura se své činy navíc snaží aktivně zamést pod koberec, jak vyplývá z nedávno uniklé zprávy OLAF do Der Spiegel.

• Frontex absolutně nezvládá nábor nových zaměstnanců. Zájemci například často doputují na pohovor do Polska (kde Frontex sídlí), jenom aby se dozvěděli, že neprošli zdravotními testy. Sama agentura má ve svých zaměstnancích neskutečný binec a zároveň nebyla schopna za několik let najmout ani personál, který by dohlížel na dodržování lidských práv jejími zaměstnanci.

• Frontex má obzvláště špatnou reputaci mezi vlastními zaměstnanci, kteří se potýkají s šikanou a obtěžováním. Existuje alespoň 17 takových případů.

• Frontex se mnohokrát účastnil schůzek s neregistrovanými lobbisty, kteří zastupovali zbrojní, sledovací a biometrický průmysl.

Podobnými problémy bohužel Frontex jen čpí. Většina z nich ale proběhla především pod kontrolou bývalého ředitele Fabrice Leggeri. Ten je kromě mizerného stavu agentury zodpovědný právě i za desítky mrtvých, které má agentura za poslední roky na kontě. Z nějakého absolutně nepochopitelného důvodu ale proti bývalému řediteli ještě nebylo spuštěno trestní stíhání. Evropa se zakládá na spravedlnosti – ředitelé Frontexu nesmí být výjimkou.

Abych to tedy shrnul – Evropa Frontex potřebuje. Zároveň ale nemůžeme podporovat organizaci, která za naše peníze porušuje lidská práva, šikanuje vlastní zaměstnance a chová se neskutečně chaoticky. Vážně doufám, že si to uvědomuje i nové vedení Frontexu a bude pokračovat v důležitých a potřebných krocích, aby své chyby napravilo. Do té doby mu ale za sebe z viditelných důvodů absolutorium udělit prostě nedokážu.