Klíčová otázka: Jak se zbavit spalování uhlí v Česku?

Požár v Českém Švýcarsku, extrémně vysoké teploty nejen v jihoevropských státech, ale i u nás nebo období extrémního sucha, to vše jsou nepopiratelné změny probíhající klimatické krize. Jedním z hlavních kroků, který můžeme pro alespoň částečné zmírnění těchto negativních dopadů udělat, je odklon od fosilních paliv znečišťujících ovzduší a přechod na obnovitelné zdroje energie. Kolik uhlí používáme nyní?

Pokles využívání uhlí (jak černého tak hnědého) je dlouhodobý celoevropský trend, přičemž některé státy jako Rakousko, Belgie a Švédsko již odstoupily od využívání uhlí pro výrobu energie úplně. Česko však bohužel stále zůstává uhelnou velmocí, a to jak co se týče těžby, tak spotřeby. Hnědé uhlí, těžené na zemském povrchu bez potřeby hlubinných dolů, se sice těží v několika státech Evropy, Česko však s Německem a Polskem patří k jeho největším producentům (participujeme 11 % na celkové produkci EU). Od těžby černého uhlí naopak většina států v průběhu posledních 30 let upustila, a Česko spolu s Polskem tak zůstávají jedinými státy, kde hlubinná těžba této suroviny stále probíhá. 

Mírná nadpoloviční většina spotřeby jak hnědého, tak černého uhlí připadne na vytápění domácností. Zbylá část je pak využita v energetice a průmyslu. Od využívání uhlí jako pevného paliva do domácích výhřevových kotlů se však ve velkém upouští, jelikož mají na svědomí znatelné znečištění okolního ovzduší. Stát se tuto změnu snaží podporovat poskytováním až 50% dotace na výměnu starého kotle na nový nízkoemisní na biomasu. Nízkopříjmové domácnosti a domácnosti seniorů mohou získat dokonce až 95 % nákladů z tété investice.

Zatímco vyměnit neekologický domácí kotel za modernější zdroj tepla není tak složité, v případě energetiky a průmyslu tato změna sice není tak jednoduchá, nicméně rozhodně ne nemožná a z dlouhodobého hlediska zcela nezbytná. I v červenci loňského roku, tedy ještě před vypuknutím energetické krize, se v Česku uhlí k výrobě elektřiny využívalo z 36,7 %! Pro červenec letošního roku číslo vzrostlo na 40, 3 %, zatímco podíl obnovitelných zdrojů na výrobě činí jen 12,1 %. To je jedno z nejhorších evropských čísel. Za námi se drží ještě Maďarsko, kde OZE tvoří asi jen 2 % ze všech zdrojů, spolu s Kyprem, Maltou a Lucemburskem. Naopak s námi srovnatelné Rakousko využívá obnovitelné zdroje z více jak 80 % celkové výroby elektřiny, Belgie a Slovinsko pak mírně přes 20 %. Není tedy pravda, že to nejde.

Podle analýzy Akademie věd ČR patříme k zemím s nejvyššími emisemi, jejichž hlavním zdrojem je právě spalování uhlí. Uhelná komise loni v prosinci doporučila ukončit využívání uhlí v Česku pro výrobu elektřiny a tepla v roce 2038. Podle názoru expertů však opustí vyspělé země spalování uhlí k roku 2031, rozvojové pak k roku 2037. Pirátští radní za životní prostředí a další zastupitelé proto vyzvali vládu k ukončení spalování uhlí do roku 2033, tedy o pět let dříve, než zní doporučení Uhelné komise.

Nicméně i rok 2033 se zdá být moc pozdě. V rámci loni schváleného evropského balíčku Fit for 55 se snížením emisí o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990 to totiž nemůžeme stihnout. Na transformaci regionů, které jsou dekarbonizací nejvíce zasaženy, potečou v příštích několika letech stovky miliard korun z evropského rozpočtu, především z Fondu pro spravedlivou transformaci a Modernizačního fond. Čím dřív s uhlím skončíme, tím dříve můžeme začít s obnovou krajiny zničené těžbou a přechodem k udržitelnějšímu průmyslu.

Jak a za co uhlí vyměnit?

Piráti ve svém dlouhodobém programu prosazují absolutní dekarbonizaci energetiky a nahrazení fosilních paliv zdroji s nízkými nebo nulovými emisemi oxidu uhličitého. Dočasně byly Evropskou komisí mezi bezemisní zdroje energie zařazeny i jádro a plyn, nicméně budoucnost rozhodně není v obrovských jaderných blocích a ruském plynu. Piráti podporují výstavbu malých jaderných modulárních reaktorů, větší využití vodíku a samozřejmě využití energie ze solárních a větrných elektráren. Zároveň propagují decentralizaci výroby energie a co největší podporu domácností v energetické soběstačnosti.

Ostatně na střešní solární panely pro domácnosti je již několik let možné získat dotaci až 50 % s cílem mimo jiné umožnit domácnostem stát se energeticky více nezávislými. V rámci tohoto programu Nová zelená úsporám je možné navíc zkombinovat soláry s dalšími ekonomicky úspornými a ekologickými opatřeními, jako je koupě tepelného čerpadla nebo zateplení domu.

V oblasti veřejných budov pak Piráti míří na energeticky pasivní domy, které jsou díky své konstrukci, orientaci a zateplení schopny využívat k vytápění téměř výhradně lidského tepla. Funguje zde řízené větrání s rekuperací tepla. Uvnitř domu je neustále čerstvý vzduch, jelikož technika odvádí vydýchaný vzduch a výměník využívá až 80 % tepla, které předá nově přiváděnému vzduchu. To radikálně šetří náklady na vytápění.

Modulární reaktory a decentralizace

Piráti chtějí maximálně podporovat vědu a výzkum. V oblasti energetiky především vývoj modulárního reaktoru české koncepce, který by se navíc mohl stát výborným exportním artiklem. Především má však ohromný potenciál v teplárenství, a může tak při dekarbonizaci hrát klíčovou roli.

Malé modulární reaktory jsou jaderná zařízení využívající k výrobě energie taktéž jaderného štěpení, stejně jako klasický velký jaderný reaktor, a produkují mnohem menší množství energie. Obecně jsou takto chápány reaktory o výkonu max. 200 MW tepelné energie, případně cca 70 MW elektrické energie. Velké jaderné reaktory jako Temelín mají výkon násobně větší, kolem 3 000 MW tepelné energie.

Na rozdíl od výstavby velkých bloků, které jsou složitým stavebně-technologickým celkem, umožňuje koncept modulárního reaktoru velice jednoduchou instalaci. Jednotlivé celky, zařízení a komponenty jsou vyráběny jako standardizované moduly ve výrobním závodě a po dopravení na místo provozu jednoduše zkompletovány. Tento princip řádově zjednodušuje nejen samotnou instalaci, ale i servis, údržbu, a případné vyřazování z provozu. Teoreticky pak umožní i mnohem více investorských a dodavatelských modelů.

Vodík? Ano!

Dalším a hlavně čistým zdrojem energie budoucnosti je vodík. Při jeho spalování nedochází k emisím skleníkových plynů a může se stát zásadním pro výrobu energie především v odvětvích, která jsou uhlíkově náročná a nelze v nich jednoduše přejít na obnovitelné zdroje energie. Mezi ně patří například ocelářství, chemický průmysl nebo doprava. V současné době se vodík využívá například do palivových článků v osobních i nákladních automobilech a autobusech nebo jako samostatné palivo v raketách.

Je však důležité dívat se u vodíku na zdroj jeho výroby. Existuje šedý, modrý, růžový a zelený vodík, přičemž každý typ se vyrábí jinou metodou a přináší jiné nedostatky. Modrý a šedý vodík sice není na výrobu tak náročný, nicméně vyrábí se za použití fosilních paliv. Nejekologičtější zelený vodík je v současné době velmi drahý na výrobu, nicméně jeho výroba neprodukuje žádné emise. Vzniká elektrolýzou vody, na níž je použita (často přebytečná) energie z obnovitelných zdrojů, jako jsou větrné nebo solární elektrárny. Samotný proces elektrolýzy je však v současné době velmi nákladný a bude tedy nutné investovat do výzkumu pro zlevnění. Energie uskladněná tímto způsobem se pak dá například použít pro stabilizaci přenosové soustavy.

Změna legislativy

Kromě samotného přechodu z uhlí na jiné zdroje energie nesmí zastarávat ani potřebná legislativa, která kýžené změny formálně umožní. Zejména je změnou regulací a legislativy potřeba umožnit rozvoj decentralizovaných, komunitních energetik a podpořit obce a společenství v jejich budování bez administrativních omezení. Zároveň je třeba připravit efektivní financování energeticky úsporných renovací budov a provozů. Pro malé výrobce energie pak musíme vytvořit legislativní podmínky pro dodávání energie do sítě za férovou cenu.

Podpora Uhlíkového cla

V neposlední řadě Piráti podporují zavedení takzvaného uhlíkového cla. Evropská unie se v následujících letech chystá k zavedení nových celoevropských daní. Příjmy z těchto daní mají jít přímo do pokladny unie, a mohly by tak přispět ke splacení společné evropské půjčky ve výši 750 miliard eur na restart ekonomik evropských států po koronavirové krizi. Kromě digitální daně, daně z nerecyklovaného plastu či daně z finančních transakcí je jedním z uvažovaných nových zdrojů také právě uhlíkové clo, resp. mechanismus pro vyrovnání uhlíku. Takto získané finance by pak měly jít právě na podporu regionů nejvíce zasažených dekarbonizací.

Evropský průmysl je díky systému emisních povolenek tlačen k tomu, aby buďto platil stále větší a větší částky za vypouštěné emise do ovzduší, nebo investoval do ekologičtějších procesů. V každém případě se investované peníze promítnou do ceny vyráběných produktů, ať už je to ocel nebo chemické výrobky. Některé mimoevropské státy však uhlíkovou stopu svého průmyslu absolutně neřeší, a produkují tak levnější neekologické alternativy. Dražší unijní výrobky pak těžko obstávají v globální konkurenci. Při zavedení uhlíkového cla by pak došlo k pomyslnému vyrovnání uhlíkové stopy na hranicích. Neekologičtí výrobci by museli zaplatit daň či penále za emise vypouštěné do ovzduší.