Maďarsko: Viktor Orbán vydírá Evropskou unii. Už zase
17.05.2022Evropská unie už přes týden schvaluje šestý sankční balíček proti Rusku od začátku Putinovy invaze na Ukrajinu. Aktuální balíček obsahuje řadu zásadních kroků, jako třeba odpojení Sberbank – největší ruské banky, která tvoří okolo 37 % ruského bankovního sektoru – od systému SWIFT.
Zcela největším a pro Evropu naprosto přelomovým krokem je ale jiná část sankčního balíčku: ukončení dovozu ruské ropy.
Ukončení dovozu surové ropy a později i upravených ropných výrobků z Ruska je důležité především ze tří důvodů. Prvním je, že by takto Evropa přestala z části financovat Putinovi jeho válku na Ukrajině. Jenom za první dva měsíce války importoval blok z Ruska ropu o hodnotě 44 miliard Eur. Bylo by naprosto pokrytecké na jednu stranu pomáhat Ukrajině se bránit před ruskou armádou, zatímco v tichosti tu samou armádu Rusku den co den financujeme.
Dalším důvodem je především potřeba Evropy se izolovat od závislosti na nerostných surovinách z diktatur, jako je Rusko. To nás rovnou dostává ke třetímu bodu – Evropa potřebuje co nejdříve přejít na obnovitelné a ekologické zdroje energie. Například tak, jak je uvedeno v plánu Komise REPowerEU.
U tak velkých rozhodnutí, jako je schválení sankcí proti Rusku a odpojení Evropy od ruské ropy, je potřeba získat jednomyslný souhlas všech 27 členských států EU. No a této slabiny fungování evropské legislativy a práva veta využil právě maďarský premiér Viktor Orbán.
Jeden proti všem
Abych byl spravedlivý, není to pouze Maďarsko, kdo má ke schválení šestého sankčního balíčku výhrady. Ozvalase i Česká republika nebo Slovensko, které jsou na ruské ropě velice závislé. Zrovna Česká republika by se kompletní závislosti na ruské ropě mohla zbavit už před lety, svými čistkami úředníků tomu ale zabránil tehdejší ministr financí – Andrej Babiš[Ondrej Ob1] . Obě země se ale nakonec s EU dohodly na výjimce z embarga do roku 2024, aby mohly postavit potřebnou infrastrukturu.
Babišův spojenec a dlouholetý přítel Vladimíra Putina, Viktor Orbán, ale na takovou nabídku nepřistoupil. Naopak, Orbán si uvědomil, jak mocná karta se mu dostala do ruky. Ihned tak začal vést kampaň proti Evropě s prohlášením, že nové sankce by byly pro maďarskou ekonomiku „jadernou bombou“.
Orbán totiž moc dobře ví, že na této situaci může nadále upevnit roli Maďarska jako silného bojovníka proti Bruselu jak v Evropě, tak i doma v Maďarsku. Tam před pár měsíci získal znovu ve svobodných, ale velice neférových parlamentních volbách nadpoloviční většinu hlasů.
Vydírání Evropy
Viktor Orbán neblokuje celý sankční balíček pouze z politických důvodů. Důvod pro vydírání zbytku EU pro Fidesz je totiž mnohem sobečtější – jde o finance. Maďarská vláda dala najevo, že by byla schopna z blokování sankcí odstoupit pouze, pokud by jí Evropská unie byla schopna vyplatit. Hodnota takové částky se má zřejmě pohybovat někde okolo 750 milionů eur.
Evropská unie přitom Maďarsku zadržuje finanční částku o hodnotě kolem 7.2 miliardy eur z finančního balíčku NextGenerationEU na obnovu po pandemii koronaviru. Maďarsko objemný příspěvek nedostane do té doby, dokud u sebe nenapraví mizerný stav právního státu. Kvůli pokračujícím útokům Orbánovy vlády na právní stát v zemi s Maďarskem EU nedávno zahájila i disciplinární řízení, aby ochránila evropské peníze před zpronevěrou.
Jak se ale zdá, maďarský autoritář nehodlá Evropě ustupovat a i nadále pokračuje v porušování základních práv a hodnot, ničení nezávislých soudů, omezování svobody tisku, nebo pošlapávání práv žen a menšin. Aby mohl takový režim Orbán vůbec financovat, nutně potřebuje peníze z Evropské unie.
Není tak vlastně vůbec překvapivé, že jakmile se Orbánovi nabídla šance z Evropy vytřískat nějaké peníze, ihned se po ní vrhnul. Nacházíme se tak v situaci, kdy cca. desetimilionové Maďarsko vydírá zbylých 437 milionů Evropanů.
Evropa musí reagovat tvrdě
Nabízí se tedy logická otázka, co s tím vlastně může Evropa dělat. A hlavně – můžeme něčemu takhle šílenému do budoucna předejít? Já jsem toho názoru, že to půjde. Musíme ale jednat tvrdě.
Zaprvé, uplácet Orbánův režim v Maďarsku by byla obrovská chyba. Bylo by to totiž přesně to, čeho chtěl Orbán docílit – tedy úspěšně vydírat Evropu. Už z nedávné návštěvy předsedkyně Komise von der Leyen v Budapešti ohledně zmíněných sankcí bylo znát, že si Orbán z této schůzky především odnesl to, že dokáže přinutit nejvyšší evropské představitele, aby ho přijeli do Maďarska prosit na kolenou.
Pokud by se tento husarský kousek Maďarsku povedl, nemůžeme vyloučit, že ho nezačnou napodobovat i jiné členské státy. Z EU by se najednou místo silného společenství členských států stala kasička pro autoritářské zlodějíčky. A to nechceme.
Evropa by se měla především konečně zbavit jednomyslného hlasování. Tento zastaralý mechanismus hlasování je totiž pro Evropu mnohem častěji příteží než výhodou. Je to taky ten důvod, proč hlasování v EU vždy trvá věčnost a často se ani nedobere k žádnému závěru. Naopak bychom měli přejít k hlasování kvalifikovanou většinou. Stačilo by tedy, aby pro návrh hlasovalo nejméně 15 členských států, které zároveň zastupují více jak 65 % počtu obyvatel EU.
Evropa by se měla navíc snažit o to, aby urychlila celý proces disciplinárního řízení s Maďarskem. Pokud bude Orbán nadále porušovat právní stát a rozdávat evropské peníze svým kamarádíčkům, nezaslouží si z EU ani halíř.