Ruské energetické společnosti dlouhodobě ovlivňovaly energetickou politiku v evropských zemích. Jak?

Evropská závislost na ruských fosilních palivech se obzvláště v poslední době ukazuje jako obrovský problém. V současné době tvoří dodávky z Ruska asi 40 % roční spotřeby plynu v EU. Zatímco Německo bylo v minulém roce na ruském plynu závislé „jenom“ ze dvou třetin, v jiných státech jako Bulharsko nebo Maďarsko tvoří ruský plyn více jak tři čtvrtě veškeré spotřeby plynu.

Debata o snížení závislosti na ruském plynu v Evropě probíhala minimálně už od roku 2009, kdy za bývalého českého předsednictví EU Rusko na 2 týdny uzavřelo své plynovody procházející Ukrajinou. Znovu se debata rozeběhla po ruské anexi Krymu. 

Přes to všechno ale závislost zemí EU na ruském plynu a energiích nadále rostla. Ačkoliv je k tomu mnoho důvodů, jeden z nich je jasně definovatelný – úspěšná lobby ruských energetických firem skrze evropské vysoce postavené politiky a úředníky.

Tak trochu jiné střídání kabátů

Možná už jste někdy slyšeli o termínu „převlékání kabátů“ (anglicky „revolving doors“). Jedná se o nepěkný fenomén, který evropské země doprovází už dlouhá léta. Psal jsem o něm dokonce hned několikrát a navrhoval řešení, které by tento problém mohla alespoň na půdě evropských institucích efektivně zastavit.

Co to ale „střídání kabátů“ vlastně ve skutečnosti znamená? Prakticky jde o to, kdy někdo, kdo pracoval ve veřejné sféře (třeba jako zvolený vysoce postavený politik nebo významnější státní úředník), po ukončení své profesní činnosti začne pracovat v soukromé sféře. Jde to samozřejmě i naopak, ale první případ bývá o mnoho nebezpečnější.

Proč je to problém? Důležití politici nebo úředníci samozřejmě mají právo na to si najít další zaměstnání. Někteří z nich ale využívají svých kontaktů a znalostí interních dokumentů ze své bývalé funkce k lobbování zájmů cizích států nebo soukromých firem. Nikdo prostě nemůže potvrdit, že jako bývalý zaměstnanci nebudou vyzrazovat vládní tajemství.

Kancléři, ministři a poradci

Právě skrze vysoce postavené evropské politiky a úředníky se ruské energetické firmy jako je Gazprom, Lukoil nebo Rosatom dostávají na přední pole energetické politiky evropských členských států.

Ukázkovým příkladem je bývalý německý spolkový kancléř Gerhard Schröder, za jehož vlády Německo s Ruskem podepsalo smlouvu o výstavbě plynovodu Nordstream. Po neúspěchu ve volbách pak ještě končící Schröderova vláda stihla uhradit 1 milion EUR nákladů na výstavbu, v případě, že by Gazprom nesplatil půjčku. Brzy po odchodu z funkce začal Schröder působit ve vedení výboru akcionářů Nord Stream AG a později i pro Nord Stream 2.

Bývalý britský konzervativní poslanec a ministr pro klimatickou změnu Greg Barker zase kabát vyměnil dokonce několikrát. Zatímco před svou politickou kariérou působil v ropné společnosti Sibněft oligarchy Abramoviče, po odchodu z politiky se stal předsedou EN+, ruského výrobce hliníku a vodní energie, ovládaného dalším ruským miliardářem Olegem Děripaskou.

Na seznamu ruských energetických lobbistů nechybí ani pravá ruka prezidenta České republiky Miloše Zemana – Martin Nejedlý. O proruských vazbách Nejedlého se tu snad ani nemusím rozepisovat. Občas je ale důležité si připomenout, že prezidentův externí poradce působil mezi lety 2007 až 2015 jako jednatel společnosti LUKOIL Aviation Czech, kterou sám po dohodě s ruským ropným gigantem založil.

Můžeme to napravit

Je důležité si přiznat, že převlékání kabátů v energetice není jenom ruská specialita. Moji kolegové z frakce Greens/EFA zveřejnili před pár lety studii 13 členských států. Nalezli v nich až 88 podobných případů převlékání kabátů v energetice.

Evropa je nebezpečně závislá na ruských energiích. Jak můžeme sledovat na aktuálním vývoji války na Ukrajině, je to docela velký problém. Nemůžeme se proto nechat dál vydírat Ruskem. Nezbývá nám nic jiného, než se závislosti na ruském plynu zbavit nadobro.

Evropská komise na začátku března představila plán REPowerEU, který má zásadně snížit závislost Evropy na ruském plynu do konce tohoto roku a do roku 2030 se ho zbavit úplně. Urychlený přechod na obnovitelné zdroje nám zajistí lepší ceny elektřiny a plynu stejně jako bezpečnější dodávky energie pro členské státy EU.

Odtržení se od ruských energií bude ještě běh na dlouhou trať. Pokud se nám to ale povede, definitivně tak omezíme i pokusy ruských energetických společností o manipulování evropské energetické politiky.