Financoval například několik výzkumníků, kteří za své objevy dostali Nobelovu cenu a zaplatil výzkumné projekty, které dosáhly výrazného posunu ve výzkumu léčby nemocí, jako jsou Alzheimer nebo Parkinson. Program také vytváří nová pracovní místa a zkoumá možnosti transformace ekonomiky v době klimatických změn.

Nerovnost mezi regiony

Kámen úrazu? Do zemí, které se připojily k EU po roce 2004 (včetně Česka), z něj proudí pouze 5 %. Zbytek, tedy 95 % všech prostředků, putuje do původní patnáctky zemí. Z programu dosud nejvíc profitovaly instituce ve Velké Británii, Francii a Německu. Protože se podporují jen ty nejkvalitnější projekty, které dokážou obstát velké konkurenci, určitým regionálním nerovnostem se nevyhneme. Tady ale data ukazují na velkou skupinu států, které zaostávají za ostatními.

Jedním z důvodů nízké účasti nových členských států v programu je jejich slabé propojení s evropskými sítěmi pro spolupráci v oblasti výzkumu. Kvůli tomu vědecké týmy o možnostech mezinárodní spolupráce či podpory často prostě neví. V prestižní soutěži o peníze také mají šanci na úspěch jen vědci a laboratoře, které už velké množství kvalitní práce odvedly. To je ale těžké v zemích, kde sám stát do výzkumu málo investuje, což vede k výrazně nižší výkonnosti laboratoří ve srovnání se staršími zeměmi EU. Je to začarovaný kruh – čím míň členský stát ze svých financí investuje do výzkumu, tím horší je jeho schopnost uspět v mezinárodní konkurenci a tím méně finančních prostředků z EU pak obdrží jeho vědci.

Vědci by ale neměli platit za nestrategická rozhodnutí svých vlád.

Evropská komise, která prostředky Horizontu 2020 přiděluje, by měla regionální nerovnováhu v rozdělování začít brát vážně. Jinak nám totiž hrozí obávaný odliv mozků. Když talentovaní vědci nenajdou dobré pracovní příležitosti ve své zemi, odejdou za prací do zahraničí. Kdyby tito lidé šli do jiných zemí EU, nebyl by to takový problém, větší mobilita výzkumníků po EU by naopak mohla pomoct srovnat a zlepšit úroveň výzkumu po celé Evropě. Většinou ale končí v třetích zemích, jako je USA, Švýcarsko nebo Norsko. Masivní odliv mozků má nedozírné důsledky, mezi které patří například zpomalení ekonomického růstu a opožděné inovace.

Cesta ke kvalitnímu celoevropskému výzkumu

Skupina novějších členů EU je různorodá a žádná univerzální řešení pro zvýšení jejich účasti na podpůrných programech neexistují. Víme ale, kde začít – rozvojem výzkumu v těch členských státech, které za ostatními zaostávají.

Je potřeba zlepšit management výzkumných programů tak, aby měly dlouhodobou vizi a zaměřovaly se na oblasti, ve kterých mohou mít vědci a vědkyně v daném státě konkurenční výhodu vůči ostatním. Musí se také navýšit vnitrostátní financování výzkumu a využívat příležitostí, které nabízí EU. Dobře funguje i prohloubení spolupráce mezi univerzitami a byznysem či speciální podpůrné programy, které propojí výzkumné aktivity mezi starými a novými členskými státy.

Jednou z největších výhod, kterou nám členství v EU přineslo, je účast na společném trhu. Je v našem zájmu vytvořit i jednotný jednotný trh znalostí, výzkumu a inovací. A právě peníze z programu Horizont 2020 se na to dají využít. Snížíme také riziko plýtvání penězi na zdvojeném výzkumu - tedy na tom, že dvě laboratoře nevědomky pracují na stejné věci.

Budoucnost Horizontu 2020

Program Horizont 2020 byl po úspěšném šestiletém období prodloužen. Nový program Horizont Evropa je zatím v jednání, už ale byla uzavřena dohoda o některých nástrojích, které regionální nerovnováhu pomohou vyřešit.

Chyby na české straně

Česko je ve srovnání s ostatními novými členskými státy EU v investicích do výzkumu a inovací napřed, putuje na ně 1,79 % HDP. Průměr starších evropských států je 2,2 % HDP. Přestože jsme z Horizontu 2020 získali už 40 milionů eur, jsme jeho druhým nejmenším příjemcem ve srovnání s tím, kolik do výzkumu a inovací investujeme. Česká věda si přitom podporu zaslouží. Máme kvalitní univerzity a kvalitní vědecké laboratoře, které za sebou mají mnoho mezinárodních úspěchů. A mě zajímalo, kde je tedy problém.

Na doporučení pro Českou republiku jsem se v lednu ptal v debatě o Horizontu 2020 na výboru pro rozpočtovou kontrolu. Náš problém? Skvělé je, že investujeme do výzkumu. O peníze se ale výzkumníci málo hlásí, málo spolupracují na mezinárodní úrovni a nejsou k tomu motivováni. To musí další vláda změnit - zatím bychom podle mého měli aspoň malou část evropských peněz na výzkum stranou vyloženě pro státy, které zatím zaostávají. Nemá smysl do nekonečna zvyšovat náskok starých států.

Nutno říct, že nestačí pouze do Česka evropské peníze přilít. Musíme současně zlepšit způsob, jakým jsou eura rozdělována. Notoricky známým selháním je stavba technologického parku v Písku. Reportéři ČT zjistili, že firma s vlastníky ukrytými na Seychelách zrekonstruovala za půl miliardy areál opuštěných kasáren, ve kterém měly sídlit firmy zabývající se vývojem IT technologií. Budova, o níž projevily zájem například IBM a Microsoft, ale dodnes zeje prázdnotou. Obrovskou dotaci z evropských peněz odkleplo pochybné firmě Ministerstvo průmyslu a obchodu. Lidé z ministerstva si třeba vůbec nevšimli, že odborný garant projektu má sídlo v budově roky nepoužívané truhlárny. Úředníci často provedou pouze kontrolu formálních náležitostí a pak se divíme, že peníze namísto podpory vědců, malých podniků a průmyslových inovací končí u podvodníků. O problémech rozdělování dotací v Česku jsem podrobněji psal v samostatném článku.