Jednu z nich vydává každoročně Evropský úřad pro boj proti podvodům (dále OLAF), druhou z nich má na svědomí přímo Evropská komise. Jsou dva hlavní důvody, proč by nás závěry zpráv, které shrnuji v tomto článku, měly zajímat:

a) Boj proti korupci a podvodům s koronavirovou krizí nabral na urgenci. V současné zdravotní a hospodářské krizi je ochrana peněz evropských občanů důležitější než kdy dřív. V příštích letech se navíc budou rozdělovat prostředky z koronavirového Fondu obnovy. Česká republika dosáhne až na 175 miliard korun a je zásadní, aby peníze šly na inovace, digitalizaci státní správy a vzdělávání, ne do kapes podvodníků, mafiánů a oligarchů.

b) Platí, že je mnohokrát snazší podvodům a korupci předcházet, než peníze pracně vymáhat nazpět. Podle zprávy Evropského účetního dvora se z 8,8 miliard eur ztracených v podvodech a korupci v letech 2002–⁠2016 podařilo získat zpět pouhých 2,6 miliard eur.

Úřad OLAF má za úkol chránit finanční zájmy Evropské unie a odhalovat podvody s prostředky z evropského rozpočtu. Provádí správní vyšetřování a spolupracuje s vnitrostátními vyšetřovacími orgány. Závěry své práce v roce 2019 shrnul ve své každoroční zprávě. V České republice se zabýval například střetem zájmů premiéra Babiše a v roce 2019 zde vedl a uzavřel 3 případy. Jen loni otevřel po celé Unii 223 vyšetřování, z nichž bylo uzavřeno 181, a vydal 254 doporučení. Navrhl vymáhat zpět celkem 486 milionů eur ztracených v podvodech.

Za to, že peníze končí tam, kde mají, zodpovídá Evropská komise. Jednou ročně vydává Zprávu o ochraně evropských finančních zájmů (tzv. PIF report).

Nejdřív to špatné:

• Závěry obou zpráv ukazují na systémový problém se zneužíváním dotací směřujících do zemědělství a na politiku soudržnosti, která má vyrovnávat rozdíly mezi regiony. Jen v zemědělství byly loni odhaleny podvody ve výši 230 milionů eur. Trendem je menší množství podvodů, zato v astronomických částkách. U politiky soudržnosti byly odhaleny podvody, které z evropského rozpočtu odvedly víc než 840 milionů eur. Nejrizikovější oblastí je podpora výzkumu a technologických inovací (kdo by si nepamatoval na toustový chléb Penam). Problémy s dotacemi jsou zejména ve střední a východní evropě, kde oligarchové zabírají půdu malým farmářům, aby mohli pobírat víc dotací. Právě v tomto regionu chybí funkční opatření proti podvodům platebních agentur a zprostředkovatelských firem. Proto tu může docházet k podobným monstrozním korupčním skandálům, jako je nedávná kauza Dobytkár na Slovensku. Navíc kvůli netransparentní evidenci často ani sama Evropská komise neví, kde peníze ze společného rozpočtu EU končí. Existuje přitom systém Arachne, který shromažďuje data o konečných příjemcích evropských peněz. Když úředník ví, komu skutečně patří firma, která si žádá o dotace, snadněji posoudí, jestli nehrozí střet zájmů nebo podvod. Užívání systému Arachne by mělo být povinné, k údajům v systému by měly mít přístup i Evropská komise a OLAF.

• Máme velké problémy se zadáváním veřejných zakázek, zvlášť alarmující je situace ve zdravotnictví. Průšvih je to proto, že do zdravotnictví půjde kvůli covidu v příštích letech výrazně větší objem peněz a je naprosto nutné, aby nebyly rozkradeny. V tuto chvíli už patnáct členských států našlo nesrovnalosti ve zdravotnických zakázkách, největší potíže jsou v Rumunsku, na Slovensku a v Polsku. Sama Komise ale říká, že to, že některé státy tyto anomálie nehlásí, ještě neznamená, že se nedějí. V posledním roce jsme také zaznamenali znepokojivý nárůst případů pašování neschválených léků a zdravotnických potřeb, což může být extrémně nebezpečné.

• S koronavirovou krizí také přirozeně vznikla potřeba zadávat některé veřejné zakázky v nouzovém režimu. Ve spěchu ale často dochází k chybám, opomenutím a volbě problematických dodavatelů. Nesmíme zvolnit v kontrole výdajů z evropského rozpočtu. Členské státy musí výrazně posílit transparentnost při využívání peněz z fondů EU a každou nouzovou zakázku posuzovat zvlášť. Zásadní je taky urychlený přechod na elektronické zadávání veřejných zakázek, který kontrolu usnadní.

• Jen 39 % doporučení OLAFu loni skutečně vedlo až k obžalobě. Často se také stává, že státní zástupce nevyužije materiály shromážděné OLAFem (např. různé dokumenty) a začne vyšetřování od začátku, což je ztráta času. Ve některých státech dokonce soudy dokonce podle právního řádu nemůžou používat doporučení a závěry OLAFu jako důkazy u soudu.

• Znepokojivý je i nárůst případů podvodů v projektech z oblasti životního prostředí a udržitelnosti. Najednou tak přicházíme nejen o peníze evropských daňových poplatníků, ale i o přínosy, kvůli kterým ekologické projekty podporujeme. Evropská komise předpokládá, že kriminalita a podvody v této oblasti budou v příštích letech narůstat a chystá se jim věnovat zvláštní pozornost.

Dílčí zlepšení:

• EU přijala směrnici na ochranu whistleblowerů, která zajistí lepší ochranu lidem, kteří oznámí významné porušení pravidel ve veřejném zájmu. Whistleblowerem je například stávající či bývalý zaměstnanec, jenž upozorní na neetické nebo nezákonné jednání uvnitř firmy či instituce. Členské státy musí tuto směrnici implementovat do svých vnitrostátních právních řádů do konce příštího roku.

• Evropská komise přijala v dubnu 2019 novou strategii boje proti podvodům. Konečně klade důraz na analýzu dat o podvodech, větší transparentnost a počítačovou forenzní vědu. Do těchto oblastí budou směřovat velké investice. (pozn. Počítačová forenzní věda spočívá v hledání důkazů v počítačích a na datových médiích.)

• V roce 2019 jsme dosáhli významného pokroku ve zřizování úřadu veřejného žalobce. Ten začne fungovat do konce roku a bude mít pravomoc řídit trestní vyšetřování, zatýkat podezřelé a například i zmrazovat účty. Fungující úřad by měl přinést úspěšnější stíhání finanční kriminality a snadnější vymáhání peněz ztracených v podvodech.

• Evropská komise vydala svou první zprávu hodnotící stav právního státu ve všech zemích Evropské unie. O tom, jak dopadlo Česko a ostatní státy, si můžete přečíst v tomto článku. Ze zprávy nevyplývají přímé sankce, ale její závěry snad pomohou vyjednat podmíněnost čerpání podpory z evropského rozpočtu dobrou úrovní právního státu. Nesmíme dopustit, abychom z našich kapes platili mafii na Slovensku, oligarchy v Bulharsku nebo ztrátové podnikání premiéra Babiše. Jak to s touto podmínkou dopadne bychom se měli dozvědět do konce roku. Doufejme, že Evropa najde funkční řešení, a nejen bezzubé stanovisko, které se v praxi nikdy nepoužije.

• V roce 2019 začala platit směrnice o ochraně finančních zájmů, která vznikla kvůli dlouhodobé neschopnosti členských států stíhat podvody s penězmi z evropského rozpočtu. Míra úspěšnosti těchto stíhání se navíc v jednotlivých státech výrazně lišila. Směrnice přinesla definici trestných činů poškozujících finanční zájmy EU a zavedla minimální a maximální tresty. Trestné činy definované touto směrnicí budou vyšetřovány, stíhány a vymáhány Evropským úřadem veřejného žalobce.

Závěr je jasný. Členské státy mají problém s kontrolou peněz rozdělovaných z evropského rozpočtu. Evropská unie zase musí prosadit páky, kterými s podvodníky zatočí. Nesmíme se nechat ukolébat dílčími změnami, Evropská komise se musí zaměřit na celý systém finanční kontroly a odhalování podvodů. Podvodníci jsou totiž vynalézaví a ve chvíli, kdy odhalíme schéma jednoho podvodu, už někde jinde vzniká jiné, mnohem rafinovanější.