PPEU

EU potvrzuje: úpadek právního státu ve Visegrádu. V Česku korupce, urážení novinářů a špatné reformy

EU potvrzuje: úpadek právního státu ve Visegrádu. V Česku korupce, urážení novinářů a špatné reformy

2020-10-20

Evropská komise na konci září představila první zprávu hodnotící stav právního státu ve všech zemích Evropské unie. Podle zprávy mají nedostatky v této oblasti všechny členské státy, v některých zemích je ale situace přímo alarmující.

Česko zůstalo v hodnocení daleko za premianty, jako je Estonsko, Finsko nebo Portugalsko.

Evropská komise ve zprávě hodnotila v každé zemi čtyři oblasti – nezávislost justice, svobodu médií, protikorupční opatření a stav institucí (Stavem institucí zpráva myslí mocenskou vyváženost mezi jednotlivými složkami státu neboli systém brzd a protivah.) Text sestavila na základě diskuzí s vládami, zainteresovanými stranami (např. NKÚ) a neziskovým sektorem. Ze zprávy nevyplývají přímé sankce. Mohla by ale sehrát důležitou roli při podzimním vyjednávání mechanismu, který omezí (či úplně zastaví) příliv evropských peněz do zemí, kde dochází k jejich systematickému zneužívání.

V dnešním článku se dozvíte, jaké chyby našla Komise v celé Evropské unii, co vytkla Česku, jak by se problémy s vládou práva měly řešit a co můžeme čekat dál.

Jak dopadlo Česko?

Česko sice s počtem sedmi závažnějších výtek nevyšlo z analýzy nejhůř, zpráva nás ale kritizuje hned v několika oblastech a v počtu významnějších výhrad jsme se spolu s Řeckem umístili až sedmí z jedenácti.

Stále čekáme na zákon, který by zakotvil ochranu whistleblowerů. Whistleblowerem je například stávající či bývalý zaměstnanec organizace, který upozorní na neetické nebo nezákonné jednání uvnitř firmy či instituce. Asi nejznámějším whistleblowerem světa je Edward Snowden, který upozornil na plošné sledování amerických občanů Národní bezpečnostní agenturou Spojených států. Whistleblower v tuto chvíli nemá možnost problém bezpečně oznámit a mít při tom jistotu, že se jeho zprávou bude někdo zabývat. Evropská komise ve zprávě upozorňuje i na problematickou novelu zákona, která by zvýšila vliv vlády na volbu nejvyššího státního zástupce a vrchních státních zástupců.

V Česku máme průměrnou důvěru v nezávislost justice, 87 % Čechů ale považuje korupci v zemi za rozšířenou (evropský průměr je 71 %) a 22 % Čechů si myslí, že korupce ovlivňuje jejich každodenní život. Celkem 64 % Čechů si také myslí, že korupce vysoko postavených politiků není dostatečně stíhaná (viz 2020 Special Eurobarometer survey on corruption). S tím souhlasí ve zprávě i Evropská komise, která má podezření, že tu významné kauzy nejsou systematicky šetřeny.

Chybí nám povinnost evidovat skutečné vlastníky médií, ti se dnes mohou skrývat za složitými vlastnickými strukturami. To je nebezpečné i proto, že tato neprůhlednost může vést k zákulisnímu ovlivňování médií politiky a zájmovými skupinami. Informace o vlastnické struktuře médií nám chybí, protože v České republice pořád nemáme funkční registr skutečných majitelů firem. Víc o tomto obrovském problému si můžete přečíst v samostatném článku.

Naše úřady často kladou nesmyslné překážky žadatelům o informace. Stát přitom svobodný přístup k informacím zaručuje zákonem. Vláda navíc chce přístup k informacím ještě ztížit tím, že navrhuje platbu předem za „zjevně obstrukční žádosti o informace“ jako kompenzaci za časově náročné vyhledávání.

Česká republika naštěstí není považovaná za zemi, kde jsou novináři v nebezpečí. Zpráva si ale všímá toho, že je pro politiky čím dál tím běžnější novináře veřejně urážet, nebo jim dokonce vyhrožovat. Kritizuje i zhoršující se pracovní prostředí pro neziskové organizace, zejména ty, které se věnují migraci či otázkám genderu a rovnosti pohlaví.

Problémy v celé EU

Všechny členské státy musely ve chvíli, kdy vstupovaly do EU, splnit požadavky na úroveň právního státu. Mnoho z nich také při vstupu přislíbilo na konkrétních oblastech pracovat. Dnes jsme ale svědky toho, že některé země mají mnohem horší úroveň právního státu než při vstupu. Z mého pohledu je například úplně jasné, že Maďarsko by v současném stavu do Evropské unie vůbec přijato nebylo.

Evropská komise ve zprávě upozornila na čtyři země, u kterých v oblasti právního státu našla významné problémy. Jde o Polsko, Bulharsko, Maďarsko a Slovensko. Jedním z důvodů pro vznik zprávy byly opakované stížnosti právě Maďarska a Polska, že se Komise v debatách o právním státu nespravedlivě zaměřuje jen na ně.

polsko_rule_of_law_1.png

Výtka Polsku se týká zejména kontroverzní reformy justice, kterou provedla vládnoucí strana Právo a spravedlnost. Jeden ze zákonů v rámci reformy například zakazuje soudcům zpochybňovat nezávislost ostatních soudců pod trestem pokuty nebo odvolání. Zpráva také odsoudila diskriminaci sexuálních menšin v mnoha městech v Polsku, které zavedly tzv. „Zóny bez LGBT“. Tyto zóny sice nejsou nijak závazné, LGBTQ+ lidem se ale ve městech, která deklarují, že žádné LGBT obyvatele nemají, prostě nežije nejlíp. Zóny jsou také záminkou pro zákazy pochodů hrdosti a jiných LGBTQ+ setkání.

O korupci a selhávání právního státu v Bulharsku jsem psal v samostatném článku.

slovensko_rule_of_law_1.png

Slovensku bylo vytknuto nedostatečné stíhání korupce, které můžeme sledovat v přímém přenosu v monstrózní kauze přezdívané Dobytkár. Slovenští zemědělci popsali šokující případy zabírání půdy a korupci v oblasti evropských zemědělských dotací s takřka neuvěřitelným systémem úplatkářství. Přečtěte si o situaci na Slovensku víc. Po vraždě novináře Jána Kuciaka, který o podvodech se zemědělskými dotacemi psal, se velkým tématem stala také bezpečnost novinářů. Existují důkazy o jejich ilegálním sledování a nečinnosti policie ve vyšetřování výhružek. Slovensko má také problém s nejasným vlastnictvím mediálních domů a vlivem oligarchických struktur na politiky.

madarsko_rule_of_law_1.png

Maďarsko má problém s omezenou pluralitou médií, vláda tam totiž před dvěma lety spojila většinu tamějších médií do státem financovaného kartelu, zbývající nezávislá média bez finanční podpory bojují o přežití. Pochybnosti vzbuzují i reformy soudnictví posilující vliv vlády, propojení politiků se státními podniky a obrovský tlak na neziskové organizace.

Mezi výrazně problematické země se zařadila ještě Malta kvůli korupčním aférám a vraždě novinářky i Rumunsko kvůli obavám o nezávislost soudů.

Problémy a slepá místa

Zpráva ale není dokonalá. Hlavním problémem je, že je vágní a problémy nepojmenovává napřímo. Například v kapitole o České republice není ani zmínka o Andreji Babišovi, jeho kauzách a dotačních podvodech, zpráva se přitom střetu zájmu věnuje a upozorňuje na zneužívání peněz z evropských fondů. Dočteme se pouze o tom, že v současné době probíhá na vnitrostátní úrovni trestní vyšetřování významného případu (jde o vyšetřování dotačního podvodu s farmou Čapí hnízdo). Alespoň v maďarské kapitole padne jméno premiéra Viktora Orbána i jeho strany Fidesz hned několikrát – ale tam se dívat stranou už by bylo úplně nemožné.

Je také škoda, že komplexní přehled získáváme až nyní – o zhoršující se situaci například v Maďarsku a Polsku přitom víme několik let. Obě země závěry zprávy odmítly a vyjádřily pochyby o její koncepci, metodice a zdrojích.

Evropská komise se také zdráhá ve zprávě doporučit konkrétní opatření, které by jednotlivé státy mohly zavést. Na ty by snad mohla přijít řeč během podzimu, kdy chtějí eurokomisaři o závěrech zprávy diskutovat s jednotlivými národními parlamenty a vnitrostátními orgány.

Řešení: peníze jen státům respektujícím vládu práva

Zpráva o stavu právního státu ukázala na velký problém – neschopnost Evropské komise dodržování právního státu vymáhat. V tuto chvíli sice existuje systém pro spuštění sankcí na zemi porušující principy právního státu, platí ale tzv. režim jednomyslnosti. To znamená, že stačí, aby sankce zablokoval jediný stát, a nic se nestane. A to je nepřijatelné.

Částečné řešení nabízí soudy. Evropská komise už proti Polsku a Maďarsku vedla několik řízení za porušení principu právního státu a zatím u soudu vždycky vyhrála. Jenže! Soud sice vyřeší jednotlivosti, Evropa ale potřebuje systémové řešení.

Při červencovém vyjednávání sedmiletého rozpočtu Evropské unie a Fondu obnovy o rekordní sumě 1,82 miliardy eur přišla Evropská komise s návrhem podmínění čerpání evropských peněz dobrou úrovní právního státu. Tuto podmínku čerpání ale zablokovalo Polsko a Maďarsko s tím, že v případě jejího přijetí zničí celou dohodu o rozpočtu, pro jejíž schválení je také potřeba jednomyslnost. Jednomyslnost se tak opět ukazuje jako mechanismus, který Unii výrazně oslabuje.

V době, kdy se Evropská Unie nedokáže rozhoupat, se můžeme pro inspiraci podívat do Norska, které vůči porušování právního státu zaujalo mnohem ostřejší postoj. Norsko sice není členem EU, ale výměnou za přístup ke společnému trhu přispívá Unii skrze Norské fondy. Norové ze strachu z nepřímé podpory reforem vládní strany PiS zmrazili peníze pro Polsko. Také ze svých dotačních výzev vyloučili polská města, která se označila za již zmíněné Zóny bez LGBT. Norsko už Polsku odepřelo podporu v celkové výši 165 milionů eur.

V tuto chvíli je zřejmé, že nějaká podmínka čerpání peněz v závislosti na úrovni právního státu v příštím víceletém rozpočtu bude. Zatímco Evropský parlament požaduje zpřísnění červencové dohody, Německé předsednictví přišlo s kompromisním návrhem. Přesná pravidla se zatím vyjednávají, teď jde hlavně o to, jestli Evropa najde funkční řešení, nebo skončíme s bezzubým stanoviskem, které se v praxi nikdy nepoužije.


Zdroje:

Kapitola o stavu právního státu v Česku

Zpráva o právním státu 2020 (ENG)

Shrnutí kapitol o jednotlivých státech (ENG)