V osmistránkovém materiálu jasně řekla, že je český premiér ve střetu zájmů a že porušuje evropskou i českou legislativu. Andrej Babiš dál ovládá společnosti z holdingu Agrofert a to, že při vyjednání evropského rozpočtu chodí za dveře, prostě nestačí.

Dopis je dalším ze série zpráv a dopisů, které si česká strana s Bruselem vyměňuje od roku 2018, kdy se Komise případem začala zabývat. Jedno je jisté — řešení střetu zájmů Andreje Babiše je neskutečně pomalé. Jak Evropská komise, tak Ministerstvo pro místní rozvoj, které jako český koordinační orgán za komunikaci s Unií v této věci zodpovídá, využívají maximální možné procesní lhůty. Jestli jde o neschopnost nebo úmyslné zdržování na té či oné straně, je v tuto chvíli jedno.

Firmy holdingu Agrofert totiž mezitím zvesela čerpají evropské dotace. Podle Komise byla veškerá unijní podpora, kterou tuzemské úřady Agrofertu v posledních třech letech přikleply, přidělena neoprávněně. Komise totiž sice v prosinci 2018 vyplácení dotací Agrofertu pozastavila, ohledně některých období ale zůstaly právní pochybnosti, a české úřady se tak v některých případech rozhodly dotace dál vyplácet.

To je příklad Státního intervenčního zemědělského fondu, který vyplácení některých dotací loni obnovil na základě pochybné (a jak už to tak bývá neveřejné) právní analýzy. Hrozí, že pokud byly dotace vyplaceny chybně, už nikdy se je od Agrofertu nepodaří dostat nazpátek, a tyto částky budou českým firmám chybět v příštích dotačních výzvách.

Argumenty komise

Evropská komise v první řadě konstatuje Babišův střet zájmů. Premiér sedí na dvou židlích a má významný vliv na vyjednávání evropského rozpočtu a rozdělování dotací i veřejných zakázek. S ostatními evropskými lídry například navrhuje, kolik peněz do různých oblastí v příštích letech půjde. Premiér zároveň vlastní holding Agrofert, který je tuzemským šampionem v pobírání dotací. Agrofert ročně získá na dotacích kolem dvou miliard korun — v roce 2019 to bylo přes 1800 milionů.

Komise dále říká, že Andrej Babiš porušuje evropskou i českou legislativu. V Česku jde o zákon o střetu zájmů. Ten od své novelizace v roce 2017 stanovuje, že firma, kterou alespoň ze čtvrtiny vlastní člen vlády, nesmí pobírat dotace ani investiční pobídky. Zakazuje také, aby někteří politici (včetně premiéra) vlastnili média.

Andrej Babiš má však obojí — kromě Agrofertu totiž vlastní také mediální dům Mafra (Lidové noviny, Mladá fronta DNES ad.) a vydavatelství Bauer media (Tina, Rytmus života, Bydlení aj.) To, že se koneční vlastníci některých mediálních domů ukrývají za složitými vlastnickými strukturami, Evropská komise České republice vytkla v první zprávě o stavu právního státu EU.

Andrej Babiš po schválení novely přesunul své firmy do svěřenských fondů a dušoval se, že firmy nejsou jeho, protože už nemá jejich žádné akcie. Firmu ale samozřejmě ovládá dál, patří mu (minimálně v budoucnu) zisk z podnikání a v tříčlenné radě fondů sedí premiérův blízký spolupracovník a manželka. Slovensko a Velká Británie mají narozdíl od nás funkční registry konečných vlastníků, podle kterých Andrej Babiš vlastníkem Agrofertu jednoznačně je.

To, že tato primitivní právní klička prostě nestačí a jde pouze o zjevný pokus obejít právo, které ale musí z principu platit pro všechny stejně, v minulosti řekla už i Evropská komise.

Kromě českých zákonů porušuje Andrej Babiš i evropské nařízení platné od srpna 2018, podle něhož je střetem zájmů například i to, že kvůli hospodářskému či osobnímu zájmu dochází k ohrožení nestranného a objektivního výkonu funkcí účastníka finančních operací.

Evropská komise: fatální politické chyby

To, že česká státní správa zakročit proti střetu zájmů premiéra nezvládá nebo mu přímo hraje do karet, je jasné dlouho. Proto se naděje mnohých upínaly k včasné reakci ze strany Evropské komise. Ta mohla Babišovi dotace zastavit a donutit ho vybrat si mezi byznysem a výkonem veřejné moci. To se ale nestalo. Na vině je spíš než nekompetence chybějící politická vůle.

Babiše totiž chrání jeho politická frakce Renew, jejímiž členy jsou například předseda Evropské rady Charles Michel, francouzský prezident Emmanuel Macron, eurokomisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová nebo eurokomisař pro spravedlnost Didier Reynders. Renew kritizuje frakci EPP za to, že chrání bulharskou mafii, o kolosálním průšvihu ve svých řadách ale pokrytecky mlží.

Evropská komise provedla dva audity. První z nich se týkal regionálních a sociálních fondů, na výsledky druhého, zemědělského, teprve čekáme. Oba trvaly extrémně dlouho a závěrečné zprávy nejsou veřejné. Je také pravděpodobné, že Komise auditní proces vědomě zpomaluje. České straně totiž dokonce významně prodloužila lhůty na reakci bez toho, aby věc konzultovala s Evropským parlamentem. České orgány často obhajovaly další vyplácení dotací Agrofertu tím, že jim chybí finální stanovisko od Komise. Oháněly se přitom presumpcí neviny. Česká republika tak možná přišla o stamiliony korun.

Česká státní správa: sabotáž řešení

Evropská komise v dopise vyzývá Česko, aby zastavilo dotace holdingu a odstranilo zároveň závažné nedostatky vymáhání pravidel o střetu zájmu. To se ale v tuto chvíli snadněji říká, než dělá. Nápravu tu totiž mohou zařídit jen vnitrostátní orgány, které jsou shodou okolností plné loajálních lidí dosazených v posledních letech samotným premiérem.

Přibližně 80 % peněz, které do členských zemí včetně České republiky proudí z evropského rozpočtu, funguje v režimu sdílené správy. To znamená, že peníze rozdělují místní ministerstva. Přislíbená částka firmě proplatí ze státního rozpočtu, načež pošlou hromadné vyúčtování do Bruselu. Když Evropská komise nenajde chyby, pošle do ČR celou částku nazpátek. Problém nastává, objeví-li se chyba.

Případ Penam

To, co následuje v případě nálezu dotační chyby, si můžeme představit na dobře známém příkladu inovativní toustové linky v Penamu z holdingu Agrofert. Při kontrole stomilionové dotace v Bruselu se ukázalo, že projekt nesplnil základní podmínku — nebyl inovativní. Konkurenční United Bakeries už totiž na podobné lince peče osm let. Částka už ale pekárně byla dávno proplacena. Česko sice nyní do Bruselu žádné peníze vracet nemusí, příští dotační výzva z inovačního programu ale bude o tuto částku nižší. Vymáhání peněz teď leží na Ministerstvu pro místní rozvoj, které vede Babišova ministryně Klára Dostálová. A ta zatím otálí. Za Babišův toustový chleba tedy nakonec pravděpodobně zaplatí české firmy, které se budou moct hlásit o méně peněz. Tento systém mimochodem může být jedním z důvodů, proč je Evropská komise v řešení případu Babiš tolik pasivní. Ví, že své peníze nakonec dostane zpět.

Situace v české státní správě je alarmující. Andrej Babiš sice tvrdí, že se jednání, na nichž se schvalují dotační žádosti, neúčastní, sedí tam ale jeho lidé z ministerstev, a informace k němu tedy zajisté doputují. Na zmiňovaném Ministerstvu pro místní rozvoj je kostlivců ve skříni víc. Před pár týdny například reportéři České televize zjistili, že orgán při rozdělování dotací používá systém Cribis, který pracuje s údaji z již zmíněného slovenského rejstříku partnerů veřejného sektoru. Dotační úředníci tedy celou dobu měli to, že je Andrej Babiš skutečným vlastníkem Agrofertu, černé na bílém.

Další kroky

Někteří novináři, kteří o Babišově střetu zájmu píší už roky, tvrdí, že se situace vyřeší až po podzimních volbách do Poslanecké sněmovny. V těch mají po dlouhých letech šanci uspět současné opoziční strany včetně Pirátů. Muset čekat na kompletní obnovu státní správy v České republice je ale děsivá představa.

Máme tu přitom podvodníka, o kterém to, že je podvodník, všichni vědí. Máme dokonce nástroje na to, abychom ho od kohoutků dotačních zdrojů odpojili. A přesto se už roky točíme v kruhu právních interpretací, dopisů a soudů. Evropská unie v listopadu dokonce vyjádřila pochybnosti nad tím, zda česká justice vysoko postavené korupčníky vůbec zvládá stíhat.

V pondělí navštíví zástupci Evropské komise Výbor pro rozpočtovou kontrolu, jehož jsem členem. Jsem za to rád, protože Evropská komise s Evropským parlamentem v případu Andreje Babiše dlouhodobě nesdílí dostatek informací. V Evropském parlamentu jsou přitom přímo volení zástupci evropských občanů, jejichž peníze Andrej Babiš zneužívá k podpoře svého soukromého podnikání.

Na programu pondělního výboru máme také samotný auditní proces Evropské komise. Chceme přijít na kloub tomu, proč všechno trvá tak dlouho a jestli se instituce vůbec řídí mezinárodními auditními pravidly. Budeme se bavit ale i o tom, proč jsou závěry auditních zpráv neveřejné. Kdybyste si totiž chtěli například tento listopadový dopis přečíst a udělat si názor sami, nedostanete se k němu. Přijde mi skandální, že materiály tolik důležité pro veřejný zájem jsou neveřejné, a informace tak lze získat pouze z interpretací ministerstev, novinářů či politiků. Doufám, že jednání přinese jasnou představu o časové osu budoucích kroků EU proti střetu zájmů Andreje Babiše.

V tuto chvíli víme alespoň to, že Evropská komise bude pokračovat v kontrole dosud neprozkoumaných dotací pro firmy z holdingu Agrofert. Již auditované dotace totiž mají šokující 67% chybovost. V únoru 2021 také očekáváme finální výsledky druhého auditu Evropské komise týkajícího se zemědělství, ten první už střet zájmů premiéra potvrdil. Doufejme, že další zpoždění a prodlevy už nenastanou.