Často kritizuji vládu za to, že místo moderních a perspektivních odvětví podporuje hlavně velké hráče, montovny a beton. V Česku je přitom spousta šikovných lidí, kteří zde (státní byrokracii navzdory) zakládají nové firmy a snaží se prorazit ve světě. Skvělým příkladem je herní průmysl, který v Česku i celosvětově výrazně roste. Stát by jej proto mohl, a také měl, více podporovat.

Jak? Na to odpoví tento článek.

Herní průmysl v ČR za posledních 5 let téměř ztrojnásobil svoji velikost. V roce 2019 si hráči na celém světě koupili české hry za 4,5 miliardy Kč (více v grafu). Herní trh se navíc neustále vyvíjí – stále populárnější jsou hry na mobilních platformách nebo využívající virtuální realitu. A konkrétně v oblasti virtuální reality máme zapsaný jeden velký úspěch: populární hru Beat Saber od studia Beat Games, které v roce 2019 koupil Facebook.

A jaké jsou další nejoblíbenější české hry? Určitě budete znát úspěšnou českou trilogii Mafia (moje nejoblíbenější je jednička) nebo geniální adventuru Machinárium. Nejprodávanější českou hrou je ale zástupce zcela jiného žánru – simulace jízdy náklaďákem Euro Truck Simulator. Herní studio SCS, které simulátor vyrábí, patří s čistým ziskem téměř 300 milionů Kč k nejziskovějším v Česku. Tyto a mnohé další tituly nejen že ukazují potenciál českých vývojářů, ale také motivují další mladé Čechy ke kariéře v tomto odvětví.

Jak může stát hernímu průmyslu pomoci?

Dobrý základ by byl vyřešit neuvěřitelnou byrokracií spojenou se začátkem podnikání. Podle žebříčku Světové banky Doing Business jsme v této kategorii na tristním 134. místě ve společnosti zemí, jako je Bangladéš nebo Nepál. Bohužel, pirátský návrh na založení firmy za jeden den sněmovna odmítla – navzdory předvolebním slibům Andreje Babiše.

Další možnost je směřovat do herního průmyslu více prostředků z evropských fondů. Myslím, že bychom měli více využívat nových nástrojů financování, jako jsou start-upové fondy s účastí státu. Herní průmysl dále trápí problémy při shánění programátorů v zahraničí. Sami vývojáři si stěžují na vysokou administrativu při vyřizování pracovních povolení u lidí mimo EU. Dlouhý vízový proces s nejistým výsledkem spoustu firem odradí již v první fázi výběru programátorů.

Podpořit bychom měli také IT programy na vysokých školách, které vychovávají novou generaci programátorů. Mám radost, že tyto programy vznikají a je o ně zájem. Několik příkladů za všechny? Vývoj počítačových her na pražském matfyzu, mé alma mater, nebo animace a herní grafika v Plzni. Co se týče podpory, část odpovědnosti je i na školách samotných, aby si vyjednaly podporu mezi firmami, které z jejich absolventů těží. V tomto propojení soukromého sektoru a akademické sféry máme stále určité mezery.

Poslední možností podpory herního průmyslu, o které se zde zmíním, jsou investiční pobídky. Ty zpravidla fungují jako časově omezená sleva na dani z příjmu pro vybrané nové investice. Pobídky byly dlouho orientované jen na montovny, kdy v podstatě jediné kritérium podpory byla pracovní místa. To už naštěstí neplatí a přihlíží se i k výši mzdy nebo počtu pracovních míst ve vývoji. Zájem o tyto pobídky je nicméně poměrně malý a dosahují na ně hlavně velké firmy. I v této oblasti je proto co zlepšovat.

Proč to má smysl? Skvělý příklad je Polsko

Polsko na těchto stránkách obvykle nechválím, v podpoře herního průmyslu se ale máme co učit. Polský herní boom nastartovala hra Zaklínač (The Witcher) z roku 2007, které se za rok prodalo (na tu dobu velmi slušných) milion kopií. Na tento úspěch navázala tamní vláda programem podpory herních firem v Polsku. Dotace šly hlavně do vývoje nových herních prvků a umělé inteligence, a daly tak firmám možnost více experimentovat. Podpořena byla třeba hra Cyberpunk 2077 od vývojářů CD Projekt, kteří stojí i za Zaklínačem, nebo enginy pro hry Get Even a World War 3 od vývojářů The Farm 51.

Výsledkem je, že polský herní trh je nesrovnatelně větší než náš, samotný CD Projekt zaznamenal loni (i přes počáteční problémy Cyberpunku) rekordní zisk přes 6 miliard Kč. To je srovnatelné s velkými českými firmami, které si tradičně představujeme jako tahouny naší ekonomiky.

A v tom je možná ten problém. Zatímco Poláci si plně uvědomili potenciál herního průmyslu, u nás se na něj stále díváme jako na něco okrajového, primitivního. Faktem ale je, jak připomíná novinář Petr Koubský, že moderní hry připomínají spíše výpravné celovečerní filmy, ať už svojí propracovaností, rozpočtem nebo potenciálním přínosem pro ekonomiku.

Věřím, že tato změna mentality přijde.Naše vláda by měla konečně začít podporovat inovativní, digitální a ekologická odvětví místo starých montoven. A když ne teď, tak snad se změny dočkáme alespoň po volbách v říjnu. Čekání si můžeme zkrátit třeba nějakou fajn českou hrou.